In The Sewers ; Wrong Reality

ITS 4; Sobbing

Šli jsme pár dalších minut, a já nemohla přestat kontrolovat Speathera. Najednou všichni zatočili jinam, než měli. Šli jsme přeci k východu, že? Nemají snad v plánu to tu prozkoumávat..

Vešli jsme do té místnosti z kamer. Byla to dílna. Byla tam krabice a žlutý oblek. Nic moc mi to neříkalo, ale Monica se ke krabici a k obleku vrhla. 
,,To je Springbonnie. Jeden z prvních dvou maskotů. A v tý krabici jsou Toy animatronici! Byli sešrotováni. Tohle je vše co zbylo,'' zaučovala nás. Mě to nijak moc nebralo, ale věděla jsem, že její vědomosti o animatronicích se budou hodit. 

Začala jsem cítit následky toho, že jsem nespala. Začaly se mi zavírat oči. Navrhla jsem, že bychom se mohli vrátit do kanceláře a vyspat se. Někdo souhlasil a někdo ne. Dohodli jsme se, že prohledáme dílnu, podíváme se na ten východ, a pokud to nevyjde, půjdeme se vyspat. Nápad se mi sice nelíbil, protože byl až moc riskantní, ale i tak jsem souhlasila. 

Než jsme ale odešli z dílny, slyšeli jsme kroky. Všichni jsme se schovali. Otevřely se dveře a ozval se ohlušující skřípavý zvuk. Červené světlo projelo místnost, a poté to odešlo. Když jsme si byli jisti, že je to pryč, tak jsme všichni vylezli. Vypadla světla. 

Celá kanalizace byla zahalená ve tmě. Podle informací zapsaných ve složkách, jsem věděla, co venku hrozí. Vytáhla jsem mobil. Měla jsem jen 48%, ale to by mi mělo na chvíli vydržet. 
,,Monica jde se mnou. Vy jděte opravit světla do strojírny. Sejdeme se tady,'' řekla jsem a hodila jim mobil se světlem. Moni souhlasila a šla se mnou. Ani nevím, kam jsme šly, ale vím, že jsem se snažila najít východ.

Chodbou se začal rozléhat jakýsi brek. Nebyl lidský. Spíše robotický a intenzivní. Nahnal mi husinu. Z nějakého hloupého důvodu, jsem se rozhodla, že půjdeme za tím brekem. Monica vypadala nejistě, ale i tak šla nadále se mnou. Když jsme došly, všimla jsem si něčeho divného. Podle breku jsem usoudila, že je to holka. Její oči svítily růžově, a její sestavení těla se nepodobalo ničemu, co bych doposud poznala. Neviděla jsem toho moc, jen zobák. V té tmě jsem nic neviděla a omylem se mé zápěstí zamotalo do drátu, který vyčuhoval ze zdi. Snažila jsem se vymotat, ale jen jsem se více zamotala. Šlápla jsem na kus omítky, která pod mou vahou vydala zvuk.

V ten moment brek přestal. Její oči se rozsvítily červeně a šla ke mně. Moni panikařila. Vím to. Chtěla jsem říct, ať utíká, ale nešlo to. Snažila jsem se z kapsy vylovit kazetu a dát ji Moni, aby si ji přehrála, ale s ní mi vypadl i papír se znaky. V ten moment se ta zrůda zastavila přímo přede mnou. Dýchala jsem, jako bych běžela minutu v kuse a srdce mi tlouklo, až mi bylo nevolno. Zírala na ten papírek. Její oči se opět zbarvily do růžové. Chvíli se na mě dívala a mně natekly slzy do očí. Myslela jsem, že je můj konec.

Napřáhla se, a klovla. 

Co jsem ale já, ani Moni nečekala, bylo to, že neklovla mě. Klovla do drátu, který uvěznil mé zápěstí. Jen se na mě dívala, a já pochopila, že jí jde o ten papír. Je to cesta, jak s ní komunikovat? Prohlídla jsem si papír. Rychle mi došlo, že je to abeceda.  

,,Rozumíš nám?'' zeptala se Monica. Ta věc na ni jen koukla. 
Podívala jsem se na svou ránu. Pořád tam bylo trochu nezaschlé krve. Nic jiného mi v tento moment nezbývalo. Věděla jsem, že jsou tužky v kanceláří, ale stejně vědoma jsem si byla i toho, že by nás to mohlo stát život. Odkryla jsem ránu, ale můj plán rychle přerušila.
,,Já jsem.... Susie,'' řekla ta věc dětským hlasem. Bylo slyšet, že jí dělá problém mluvit.
,,Lony, já jsem Lony,'' odpověděla jsem.

,,Vy... přátelé?'' zeptala se.
,,Ano, ano, my jsme přátelé, nechceme nikomu ublížit.'' nevěděla jsem, čeho přesně se bojí, ale věděla jsem, že něčeho jo.
,,Já poslední.... přebírá.. kontrolu..'' řekla a začala couvat. V tom se z naší levé strany začaly ozývat rychlé kroky. To už jsem jednou slyšela. Posbírala jsem věci, ale než jsem stihla všechny věci pobrat, vyběhlo to a trefilo to Monicu. Ta padla k zemi, a tiše vykřikla bolestí. 

Tohle nebylo to, co vyběhlo posledně. Tohle bylo něco úplně jiného.

Susie po té věci rychle skočila. Dala nám trochu času. Pobrala jsem věci i Moni, a utíkaly jsme pryč. Když už jsme myslely, že jsme dostatečně daleko, zastavily jsme. Když v tom se ozval známý hlas: ,,Věděl jsem, že to nezvládne.'' 
V ten moment se nahodila světla. 
Stál tam Speather s nožem v ruce. Monica vypadala, že ten nůž poznává. Byla jsem zmatená, ale rychle jsem si všimla jeho výrazu. Nebyl lidský. Věděla jsem, že brzy zaútočí, ale naštěstí jsem si všimla kovové tyče, která ležela vedle Moni.

Nenápadně jsem naznačila, ať mi ji podá. Monica překvapivě rychle pochopila, co vyžaduji, a tyč podala. Speather se proti nám rozběhl. Musela jsem reagovat rychle. Dřív než nás stihl zabít, probodla jsem mu břicho tyčí.

Nevěřila jsem, že jsem to udělala. Nikdy jsem nechtěla. Věděla jsem ale, že tohle Speather nebyl. Vydaly jsme se zpátky do dílny.