Tatínku...

Úvod

23. únor 2019

Amanda chodila do 3. třídy, a když si poskakovala po kamenných dlaždičkách domů tak ve vzduchu už jednou cítila něco divného, ​​​​měla jsem pocit, že kdyby se v ten den mělo stát něco hrozného, ​​​​co by mělo změnit život. Ale nevšímala si toho myslela si že to jenom nějaký divný pocit který ji za chvilku přejde. Po asi 10 minutách jejího poskakování domů došla ke dveřím a otevřela je, a to napětí a ten pocit sílil a sílil. A pak otevřela dveře a uviděla její matku, která seděla na zemi a moc plakala, Amanda zamrzla ve dveřích a nemohla věřit svým očím. ,,Maminko, co se děje?" vychrlila ze sebe a pomalu se začala přibližovat, matka se na ni podívala jako nikdy předtím se na ni nekoukla. Její oči byly rudé, bylo vidět, že už plakala nějakou chvíli. ,,Tvůj otec měl dnes ráno autonehodu" vyslovila a po těch slovech se zase horečně rozplakala, měla slzy jako hrachy a řasenku měla rozmazanou jako dvě šmouhy na očích. Amandě začaly po obličeji sjíždět slzy, nevydala ani ťuk, nikdy takhle neplakala, nikdy neměla takový důvod k tak velkému smutku. Od té doby se Amandin život hodně změnil. Přestěhovali se do jiného a menšího bytu jelikož matka neměla peníze splácet nájem v jejich minulému. A matka byla z toho hodně na dně, ve starém bytě jí už všechno připomínalo jejího manžela. Amanda začala chodit do jiné školy a žádné kamarády si bohužel nenašla a ve škole jí šikanovali. Nikomu neřekla, že zemřel otec, nechtěla aby si z toho někdo dělal legraci, nebo ji s tím ponižoval. Matku z její minulé práce vyhodili a tak byla asi rok bez práce potom tak si našla v práci v McDonalds ale peníze tam nedostávala ani z poloviny tak velké jako v té minulé práci. No prostě Amandin a její matky život šel z kopce. 

21. Červen 2024

Amanda se šourala po kamenných dlaždicích ze školy domů, nechtěla jít domů, nechtěla vidět matku jak je na dně, další 3 roky po smrti jejího otce její matka každou noc plakala a Amanda ji nemohla utišit, nevěděla co má dělat co říct. Když si to teď takhle v hlavě přehrávala tak vlastně si vůbec nevzpomínala, že by její otec měl nějaký pohřeb, byla malá a taky úplně mimo ze všech těch věcí které se odehrály v jejím životě za tak krátkou dobu. Nechtěla se na to matky ptát protože nechtěla aby matka byla víc smutná než je. Když se došourala k bytovce ve které s matkou bydlela, tak zastrčila klíč do dveří a otevřela je pak se došourala nahoru do 4. patra a otevřela dveře. Hodila batoh na zem přišla do obýváku. Matka byla na gauči a hleděla do prázdna, od té doby kdy její otec zemřel tak už nikdy nebyla taková jako předtím. ,,Ahoj mami, už jsem doma" řekla Amanda a sedla si na gauči vedle matky. Matka se na ni podívala a usmála se tím smutným úsměvem, tím předstíraným. ,,Jak bylo ve škole?" zeptala se se ,,jako vždycky normálně" Amanda o šikaně matce nikdy neřekla, nechtěla dělat starosti. ,,Jdu si dělat úkoly" řekla a odešla do pokoje. Skočila na postel a dívala se na strop, její pokoj vypadal tak smutně, tak prázdně, jako kdyby ani nebyl její. Posadila se na postel a koukla se na fotku kde byla ona jako miminko a její otec který ji svíral v rukou jako kdyby byla z porcelánu. Byla to její nejoblíbenější fotka kterou s otcem měla, pořád si kladla otázku na srdce proč? Proč právě ona? Vytáhla mobil z tašky a zapnula si Instagram, a jak si projížděla všechny příspěvky jejích spolužáků bylo jí ještě hůř, všichni tam vypadali tak dokonale a šťastně. V září bude Amandě 14 a příští rok půjde do devítky, což znamená, že si bude muset vybrat na jakou střední školu půjde. Amanda ještě o tom ještě nikdy moc nepřemýšlela a řekla si že do konce ťehlech prázdnin bude mít vybráno.