Tatínku...

2. Kapitola

Amanda byla napjatá co z paní Pinsové vypadne, tak na chvilku přestala dýchat.  Paní Pinsová se na Amandu zahleděla. ,,No na to že skoro pořád spíš tak je to dobrý výkon!" Řekla a trošku ji tikal koutek, ale neusmála se. Zato ze  zadu, tak Amanda uslyšela hihňání. Chtěla už odtamtud vypadnout. Paní Pinsová si položila papír na stůl, a začala odškrtávat cvičení. ,,pokud budeš mít víc věcí špatně tak si to budeš muset udělat znova, a nebo pokud budeš mít víc správně tak bude moct jít!" Řekla Pinsové, tohle bylo snad první co kdy Paní Pinsová Řekla a bylo fér. ,,Tak jo" Řekla natěšeně Amanda, a modlila se aby jich měla víc dobře. Po pár minutách Paní Pinsová odškrtala všechny cvičení, a začala je počítat. Potom co dopočítala, tak se zamračila. ,,Můžeš jit!" Zahuhňala že jí skoro nebylo rozumět. Amanda se usmála jak nejvíc v tu chvíli mohla a rozloučila se a čapla tašku, a vyběhla že třídy.

Domů tak si zase poskakovala jako před 5ti lety. Doskákala domů, otočila klíčem, vyběhla schody, zase otočila klíčem. A hodila si tašku do rohu, a doskákala do obýváku. Skočila na gauč, a hleděla na strop. Po hoooodně dlouhé době se usmála. Po asi třech hodinách, co Amanda přišla domů, tak přišla její matka. ,,Ahoj Ami jsem doma" rekla a zavřela dveře, Amanda se zvedla z gauče a přišla k matce, obejmula ji a matka ji na čelo dala pusu. ,,Tak jak bylo ve škole" zeptala se matka. A dala si kabelku na gauč a natočila si vodu do skleničky.  ,,Mami, musím tu něco říct" začala Amanda. Matka znejistila. ,,Stalo se něco broučku?" Zeptala se maminkovsky. ,,No já jsem dneska tak trochu usnula v hodině, a tak trochu i párkrát za tenhle tejden" Řekla provincie Amanda. ,,Cože?" Řekla nechápavě matka  ,, ty nemůžeš spát v noci nebo co?" Řekla matka ustaraně. ,,No můžu, já nevím proč jsem pořád tak unavená, asi to bude z toho sluníčka" Řekla nervózně Amanda. ,,No a to není všechno mami..." pokracova Amanda, fakt se jí to nechtělo jí říkat ale v hlavě tak to měla že musela. ,,cože?" Řekla nevěřícně matka ,,vyhodili tě že školy?" Řekla matka vyděšeně. ,,neee mami, býka jsem tak trochu po škole, protože si jedna učitelka na mne zasedla a nemá mně vůbec ráda" Řekla s plných plic Amanda, a už se strachovala co matka odpoví. Chvilku na ni jen zírala a potom Řekla,,nemám si jít s tou paní učitelkou promluvit?" Zeptala se zase ustaraně. ,,ne mami to je dobrý, já to zvládnu" Řekla Amanda, nechtěla aby byla její matka zase smutná. ,,To není dobrý když si na tebe paní učitelka zasedla" Řekla rázně, a měla pravdu. ,,V kolik zítra končíte?" Zeptala se a rovnou se postavila ,,Mami ne to je dobrý, vážně!" Řekla Amanda smutně. Ale matku tak to nezastavilo. Vyrazila do Amandinýho pokoje, a koukla se na Amandin rozvrh hodin který měla vystavený na nástěnce. ,,Mami ne!"  Křikla Amanda ale bez odezvy. ,,Takže v půl druhý, super,, Řekla matka a zapsala si to do mobilu. Amanda se přiřítila do pokoje ,,co tady děláš?!" Řekla trochu naštvaně. ,,neboj Amando, maminka to zařídí" Řekla a odešla z pokoje. Amanda si sedla na postel a koukala do prázdna. Co jsem to způsobila? Říkala si pořád pro sebe. Nechtěla aby byla její matka zase smutná, ale na druhou stranu jí  to musela říct, nemohla to udržet v sobě.