Mugari - Bezvýznamná Rozhodnutí

.3.

Gabriel otráveně zatnul čelist, když se prostornou kuchyní ozval Lilyin teatrální povzdech. Od čokoládových dortů však odmítal zvednout hlavu a zadívat se jejím směrem, a tak dál pilně pokládal karmínově rudé jahody rozkrojené na půl na světle hnědě zbarvenou šlehačku. Když už byly všechny cukrářské skvosty dostatečně nazdobeny, natáhl se po malé vaničce, obsahující ručně vyrobená kávová zrnka z čokolády, a s neskutečnou pečlivostí je pokládal k jahodám. Potrpěl si nadrobné detaily. A zde ve své cukrářské dílně se vždy cítil jako doma. Byla jeho osobním královstvím. Místem, kde mohl relaxovat u vůně čerstvě pečených zákusků, všemožných náplní a ovoce. Proto si svůj zen stav nehodlal nijak narušit.

Další povzdech, tentokrát protáhlejší a tím i protivnější. Nechtěl však s mladší sestrou zapříst hovor. Moc dobře věděl, že na sebe tímto chováním jen strhává pozornost. A kdyby zareagoval, během chvíle by se ocitl posloucháním triviálních hovadin, které tak ráda zveličovala. A po příšerném dni v práci to byla ta poslední věc, o kterou stál.

Lily seděla na mramorové kuchyňské lince hned vedle Gabriela, jednu nohu ladně přehozenou přes druhou, a přimhouřenýma očima sledovala, s jakou lehkostí ji ignoruje. Jak kolem ní prochází kyvnými dveřmi do cukrárny, aby zákusky pojmenované První Láska vložil do chladící vitríny. Mlčky sledovala komíhavý pohyb dveří, a pak se natáhla pro zbytek jahod, jež nyní zůstaly bez dozoru. Vypadaly lákavě, a ona jim prostě nemohla odolat. Měla hlad.

„Můžeš mi přestat jíst všechno ovoce, které tedy najdeš? Hlavně v tuhle roční dobu je v obchodech přehnaně drahé, a ještě musím trávit dlouhé hodiny vybíráním toho nejsladšího. Je určeno pro moje zákusky, ne tvůj žaludek!" obořil se na ní Gabriel nevrle, když se po vteřině vrátil a zjistil, že miska s drobným ovocem je již napůl prázdná. „Jestli máš tak strašný hlad, jdi se najíst domů a neujídej mi tady!" máchl rukou ke schodišti, které vedlo do rodinného bytu, načež zamířil k umyvadlu. „A nebo buď užitečná a pomoz mi. Třeba u pultu! Mám dnes hodně zákazníků a nestíhám," otřel si vlhké ruce do své bělostné zástěry a zabodl pohled do nástěnky na zdi zajejími zády. Na několika přišpendlených papírech tam měl napsané objednávky, které musí dnes ještě stihnout. A už teď byl pozadu.

„Takže teď se mnou najednou mluvíš?" odfrkla si pohrdavě a seskočila z desky, aby jí nevrle znějící bratr ještě náhodou nevynadal, že není hygienické na ní vysedávat. Pedant jeden!

Gabriel se kolem ní spěšně protáhl a vytáhl z obrovské lednice třípatrový svatební dort a květiny z krému, které vytvořil již před hodinou. V tu dobu na něj Lily ještě šilhala koutkem oka od misky nějakého bio salátu pokapaném citronovou šťávou a nechávala ho v klidu pracovat. Teď už se mu jenom pletla do cesty.

„A nevím, proč bych ti měla nějak pomáhat," pokračovala nazlobeně a zakládala ruce v bok. „Ta cukrárna patří tobě. Nejsem žádnej tvůj zaměstnanec, abys mi tu poroučel."

„Tak v tom případě zaplať za ty jahody, kterýs tu sežrala! Nebo si je jdi odpracovat!" zabodl prst do dveří vedoucích do moderně vybavené cukrárny plné lidí. „To jsem si myslel!" zabručel do ticha rušeného vrzáním pantů dveří, když jeho sestra s hlasitým: „hmf!" odešla uraženě obsluhovat k pultu. Konečně měl na svou práci zasloužený klid.

Lily se zhluboka nadechla, hned co zmizela z bratrovy přítomnosti. Vždy po práci byl neskutečně nevrlý, proto si s jeho výbuchem vzteku nedělala moc starostí. Už byl prostě takový. Nikdy nevyspalý bručoun.

I když zněla, že je jí pomáhání proti srsti, pravda byla jiná. Milovala sledovat, co si kdo zakoupí.  Možná se na ní nějak obtiskla jeho profese, když téměř psychoanalyzovala podle zákusku a kávy, čím si asi lidé prochází, nebo co je čeká. A stejně jako kdykoli jindy, i dnes se pozorně rozhlédla kolem sebe. Bylo tu na pátek opravdu plno. Všechny stoly z mahagonového dřeva byly v obležení zákazníků a ty prázdné hlásaly drobným papírkem rezervaci. Za obrovskými okny, odrážející světla z černých visacích lamp, vládla tma. A hodiny na zdi porostlé břečťanem hlásaly téměř půlnoc.