Second chance |k.th x j.jk

i have girlfriend

,,to nemyslíš vážně!"

Hlas meho nejlepšího přítele vycházel z druhe strany telefonu zatím co já seděl na letišti a čekal na sve kufry.

Zarezervoval jsem si nejrychlejší let do Francie,abych mohl můj dlouhodobý sen uskutečnit.

Toto rozhodnutí je celkem unáhlené,bůh ví,co mě čeká.

,,Promiň Yoongi,já musel." Odpověděl jsem mu.

Lidé se kterými jsem letěl začali odcházet s kufry,takže toto bylo me znamení. Zvedl jsem se a přešel k pásu na kterém leželo mnoho kufru. Konečně jsem spatřil svůj,který jsem hned vzal a rozešel se ven.

,,Jeone Jungnkooku,buď realista! Ten chlap už někoho má kurva!"

Yoongi je můj dlouholetý přítel,ale že bude takto naštvaný jsem čekal. Můj rozchod s Jiminem vzal poměrně v klidu,ale toto už úplně ne.

,,Přestaň na mě křičet,kurva." Odpovím mu s lehkým povzdechem.

,,Jenom poukazuji na fakta,ale dělej si co chceš. Mam ještě práci. Zkus nic neposrat."

S těmito slovy hovor ukončil.

S lehkým povzdechnutím jsem se vydal s taxíku,který mě odveze do hotelu,kde budu dočasně ubytován.

V hlavě se mi stále přehrávala Yoongiho věta zkus nic neposrat. Co bych mohl posrat? Možná tak svoji důstojnost či zbytek svého života,ale svůj život jsem si posral popravdě už dost,díky spontánním rozhodnutím,které jsem učinil.

-

Po nějaké době se ocitnu před dveřmi člověka,který pro mě tolik znamenal a já to posral.

Všechna vina jde za mnou a já si jsem toho stále vědom,nepopírám to. Bolí si přiznat své činy,které jsem způsobil tak nevinnému člověku ač neprávem.

S hlubokým nádechem zaklepu na dřevěný povrch dveří. Nejsem člověk,kterého něco jen tak vyvede z míry,ale prave teď z míry vyveden jsem,protože se mého těla začne zmocňovat strach a nejistota. Z meho myšlení mě vyruší otevření dveří.

Mezi dveřmi stál on.

Čekal jsem,že se za ty roky odstěhuje,ale je stále tady.

,,Jungkooku..."

Jeho hlas je jako hudba pro mé uši,vždy tomu tak bylo a obávám se,že vždy tomu tak i bude.

,,Chci se ti za všechno omluvit,já vím,co jsem způsobil ale prosím,odpusť." Řeknu skoro zoufale.

Taehyung mi věnuje nečitelný pohled,ale mlčí. Rád,ale zároveň nerad bych mu teď viděl do hlavy.

,,Je opravdu hezké,že ses odhodlal omluvit,ale musím tě zklamat. Zde druhou šanci nehledej,posunul jsem se dál a..." Na chvíli se odmlčí než pokračuje. ,,a mám přítelkyni."

Jeho slova se mi rozezněli hlavou. Byla to jako rána pěstí,jak pro mé srdce tak mozek.

Byl jsem naivní a myslel si,že bude stále zaseknutý v minulosti. Jsem kus naivního kokota,jinak mě momentálně ani nazvat nejde.

,,Nehledám druhou šanci,pouze jsem se ti chtěl omluvit. Nic víc." Částečně jsem lhal.

Doufal jsem ve druhou šanci,ale občas je dávat druhé šance jako číst stejnou knihu a čekat jiný konec. Jsem si jistý,že jsem se za ty roky dokázal změnit,ale nedokážu změnit to jak pracuje můj mozek.

Mám jistou minulost o tom není pochyb,ale skončil jsem s tím vším.

,,Jak dlouho ti trvalo než sis uvědomil svou chybu?" Zeptal se a tím přerušil ticho.

,,Uvědomil jsem si to,když jsi odešel." Odpověděl jsem pohotově.

,,Občas je lepší nějaké lidi nechat jít,věř mi. Nech mě jít a posuň se taky dál."

Na jeho rtech se rýsoval jemný úsměv,mezitím co mně bylo do breku,avšak jsem se to rozhodl potlačit.

Nechci ho ztratit. Má svůj vlastní život to ano,ale stále pro mě hodně znamená.

Jsem muž co lituje hodně věcí a rozhodnutí,ale nikdy bych nelitoval jeho a věcí,co jsme spolu měli a sdíleli.

,,Než něco řekneš,vím o co ti jde. Chtěl jsi druhou šanci,kterou ti ale poskytnout nemohu a nevím,zda bych po tom všem ochotný byl,ale máš štěstí,že mi stále na tobě stále záleží. Můžeme být v kontaktu,ale to je všechno,co jsem ochotný udělat. Omlouvám se, jestli jsem tě teď zklamal, ale opravdu víc udělat nemohu."