Kde ten pitomý deník sakra je. Myslel si, že ho má u sebe. Že je na půdě v jedné z krabic, ale prostě nikde nebyl k nalezení.
A pak ho to napadlo. Co když je u Jarky a Marie? Možná leží někde zaprášený a schovaný, protože si nevzpomínal, že by ho od svého stěhování před lety vůbec držel v ruce.
Nechtěl tam jít a vidět ho, ale ten deník byla poslední vzpomínka, která mu zbyla. Poslední hmatatelný důkaz toho, jak to bylo doopravdy. A když nemohl mít Jarku, chtěl alespoň ten deník. Na některé zápisy si doteď dokázal vzpomenout slovo od slova. Bude se k nim muset vypravit na návštěvu.
***
Nemůžu být šťastnější. Nikdy jsem netušil, jak moc může být vztah mezi dvěma chlapci odlišný od těch mezi chlapci a dívkami. Nikdy jsem žádné děvče nechtěl, přišlo mi to divné. Myslel jsem si, že to tak prostě má být a já budu do smrti starým mládencem.
Jenže pak přišel Jarka a ta výprava, která to všechno začala. A já se teď cítím báječně. Přestože to musí zůstat tajemstvím, cítím, že v mém životě nikdy nebylo nic správnějšího.
Zvláště po poslední výpravě to bylo krásné. Když jsem zase v klubovně osaměli, chvíli jsme si jen tak povídali. Provokoval mě svými vtípky a já jsem se naoko zlobil.
Nedal si pokoj, tak jsem vstal a přešel k němu. Vždycky jsem byl vyšší takže čím víc jsem se k němu blížil, tím víc se musel zaklánět. To mě vždycky bavilo.
Jako obvykle mírně bojovně vystrčil bradu. Hlupáček. Nemohl mě přeprat a moc dobře to věděl, ale obdivoval jsem, že to nikdy nevzdal.
Dvěma rychlými pohyby jsem ho namáčknul na zeď a ruce mu držel nad hlavou. Vypadal, že se mu to moc nelíbí a v jeho očích jsem viděl výzvu. Mlčky jsem ji přijal a zvedl jsem koutek úst v pobaveném šklebu. Sklopil oči a stydlivě se usmál. Věděl, že prohrál.
Natiskl jsem se na něj a moje rty putovaly přímo na jeho krk, kam jsem se zlehka zakousl.
Nedokázal potlačit vzdech, což mě rozhodně nenechalo chladným. Chtěl jsem ho! Chtěl jsem ho celého pro sebe a to okamžitě. Jinak hrozilo, že mi z toho přeskočí.
~Mirek
ČTEŠ
Takhle to přeci nebylo ✅
FanfictionChtěli jste to, máte to mít. Před téměř 4 lety jsem napsala povídku "Jako ježek v kleci". Teď jsem se rozhodla na ni navázat tímto příběhem, takže to berte jako takové volné pokračování. Tušila jsem, že to jednou napíšu, jen jsem čekala na vhodný ča...
