16 - Deník

4 2 0
                                    

Čekal jsem, že to bude bolet, ale stejně mě to trochu překvapilo a tak jsem sebou škubnul. Mirek se zarazil. "Pokračuj", zavrčel jsem na něj a on se nenechal přemlouvat.

Po pár desítkách vteřin byla všechna bolest ta tam. A zbyla jen rozkoš. Ani jeden z nás už se neovládal. Bylo nám jedno, jestli nás někdo uslyší. Nikdo, kromě nás, teď prostě neexistoval.

Začal přirážet rychleji, divočeji a oba dva jsme byli stále hlasitější. A protože sobectví nemá v povaze, staral se rukou i o mě. Vyvrcholení přišlo u nás obou téměř současně. Kolena se mi podlomila a kdyby mě nazachytil, skončil bych na zemi.

Chvíli jsme ten zážitek museli v objetí vydýchat a pak jsme se začali rozhlížet kolem. Udělali jsme víc nepořádku, než jsme čekali, takže jsme se rychle oblékli a pustili se do úklidu. Když jsme dávali poslední věci na svá místa, dveře klubovny se otevřely a dovnitř vpadl Rychlonožka s tím, že si tu jen něco zapomněl. Než jsme stačili vůbec něco říct, byl už zase pryč.

S Mirkem jsme se na sebe podívali a oběma se nám v hlavě honilo totéž. Slyšel něco? Snad ne... Alespoň tedy nevypadal, že by něco zaslechl.

~Jarka


//Tak a tímto jsme skončili s deníkovými částmi. Teď už by si chlapci měli jen vyřešit, co bude dál. Což? :D

Takhle to přeci nebylo ✅Kde žijí příběhy. Začni objevovat