Pan(ne tak)Božský

Všechno od znova

Utíkala jsem ze všech sil co mi jen nohy stačily a hledala jsem nějaké místo kam bych se před ním mohla schovat. Byl ale strašně rychlý a já mu nestačila utéct. Nemohla jsem popadnout dech a cítila jsem strašný tlak na hrudi. Otočila jsem se za sebe abych zjistila jak daleko je, byl sotva metr za mnou a jeho velká silná ruka lapala po mých dlouhých vlasech. Pomooc !! Křičela jsem ze všech sil ale nikdo můj křik neslyšel. Domy kolem byly zhaslé a prázdné, lampy na ulicích nesvítily a nikde žádný člověk. Už tě mám ! Chytil mě za vlasy a hodil na zem do kaluže.
Crrrrrrrrrr.................!!!!!!!
Otevřela jsem oči, celá vystrašená. Pane bože, fuj další hnusná noční můra. Zvedla jsem se z gauče a všimla si že mám mokré celé tričko a dokonce i polštář. Posledních pár nocí se mi zdají samé noční můry proto spím na gauči u televize abych se tak nebála. Rozhlédla jsem se kolem sebe, všude kolem gauče poházené posmrkané kapesníky, obaly od jídla a špinavé oblečení které jsem neměla posledních pár dní vůbec sílu uklidit. No fuj, musím se jít vysprchovat. Moje první kroky mířily do koupelny kde jsem ze sebe sundala to propocené tričko. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a nevěřila jsem svým očím, stála tam nešťastná, nateklá a ubrečená holka se zlomeným srdcem.
Nakonec jsem si vlezla do vany plné bublinek a na uši jsem si dala sluchátka. Nechci o nikom nic slyšet minimálně další týden.
MIA:
"Proč mi to sakra nebere? No taak Sam... Zvedni tooo!"
Už je 8:55 a škola nám začíná v 9:30, to snad nemyslí vážně že ještě spí. Popadla jsem kabelku a jediné co jsem si stihla vzít na cestu byl banán. Ještě že to k Samantě domů mám jen 5 minut. Vím že je na tom poslední týden fakt špatně, byl to její první vážný vztah.
Když jsem celá udýchaná přišla před její byt, věděla jsem že ani nemá cenu zvonit. Naštěstí jsme jako sestry a vždy mám u sebe klíče od jejího bytu přesně na takové situace. Z posledních sil jsem vylezla do pátého patra, čekat v ranních hodinách na výtah když jdou všichni do práce by trvalo věčnost. Vytáhla jsem z kabelky klíče od Samantiného bytu a odemkla dveře. Celou dobu jsem si myslela že má jen vypnuté zvonění a stále spí ale hned potom co jsem vkročila do bytu mi bylo vše jasné.
Zatáhlé rolety, zavřená okna, všude v bytě strašný vzduch jako kdyby týden nevětrala, což asi ani nedělala. V obýváku poházené obaly od jídla a posmrkané kapesníky. Dveře od ložnice byly otevřené a v posteli nikdo, už je jen jedna možnost kde se Samanta schovává.
Otevřela jsem dveře od koupelny a viděla ji ležet ve vaně, hned mi došlo proč mi nezvedá telefon. Byla úplně mimo realitu, plná vana bublinek a na uších sluchátka.
"Heeej Sam?'' Mávala jsem jí před obličejem aby otevřela oči a začala mě vnímat.
SAMANTA:
"Pane bože Mio? Co tady děláš ?'' Sundala jsme si sluchátka.
MIA:
"No broučku, snažím se ti celý ráno dovolat, musíme jít do školy!''
SAMANTA:
"No broučku, ale já dnes nikam nejdu. A ne jenom dnes ale už nikdy!''
MIA:
"Sam, no taak! Nemůžeš tady přece ležet týdny sama a pořád jen brečet. Viděla jsi svůj byt? A viděla jsi sebe ?''
SAMANTA:
"Nikam prostě nejdu!''
MIA:
"Dobře, tak když nikam nejdeš ty, tak já taky ne!'' Sedla jsem si na truc vedle vany a zkřížila ruce.
Chvíli jsem seděla na zemi a přemýšlela co si s ní počnu.
"A víš co? Žádný takový! Vylez!!''
SAMANTA:
"Cože?''

MIA:
"Jo slyšíš dobře, vylez! A myslím to smrtelně vážně!" Stoupla jsem ze země a sebevědomě jsem odešla z koupelny směrem do obýváku dát trošku do kupy tu skládku co tady za těch pár dní vznikla.
SAMANTA:
Ach, zhluboka jsem si oddychla a posbírala všechnu sílu na to abych vylezla z vany. Jsem strašně ráda že tu Miu mám ale na druhou stranu bych chtěla být sama, odpočívat a nic nedělat. Osušila jsem se, zabalila jsem se do ručníku a vypustila vanu. Při každém pohledu do zrcadla se mi chtělo brečet, proto jsem se jim poslední dny vyhýbala obloukem a abych řekla pravdu koupelnu jsem moc nenavštěvovala. Vyčistila jsem si zuby, umyla obličej a šla jsem se podívat do obýváku co dělá Mia.  Stála v kuchyni a dělala mi moje nejoblíbenější lívance s javorovým sirupem. Jelikož mám obývák spojený s kuchyní všimla jsem si že mi uklidnila celý obývák a vypadalo to tam krásně. Chvíli jsem jen stála uprostřed místnosti, dívala se na otevřenou terasu a zhluboka dýchala.
MIA:
"Snídaně! Sam budeš tam stát dlouho nebo se půjdeš najíst?"
SAMANTA:
Sedla jsem si na barovou židli. "Vypadá to krásně, děkuju." Hned jsem se pustila do jídla.
MIA:
"No jen se pořádně najez, ať máš hodně síly. Dnes ji budeš potřebovat." Mezitím co Samanta snídala, tak jsem ji šla vybrat něco na sebe. Musím ji dostat z bytu ven mezi lidi nebo se z toho rozchodu nikdy nedostane. Šla jsem do její ložnice a otevřela skříň. Je léto a venku je dnes 30 stupňů takže jsem ji vybrala bílé šaty na gumu bez ramínek a světle růžovou kabelku. Jelikož mám v plánu Sam vzít na nákupy tak musí mít něco pohodlného co bude jednoduché na převlékání. Když jsem vše nachystala na postel aby si to Samanta mohla obléct, šla jsem pro ni zpět do kuchyně. "Sam co se děje ?" Stála na terase a brečela.
SAMANTA:
"Tady jsme s Erikem trávili spoustu času" Zavzlykala spolu s hromadou slz.
MIA:
Přišla jsem k ní a objala ji. "Já vím Sam ale Erik ti hodně ublížil a nestojí ti za to aby jsi se kvůli němu tak trápila.
SAMANTA:
" Máš pravdu." Utřela jsem si slzy.
MIA:
"Tak pojď, nachystala jsem ti oblečení. Trošku tě upravíme a půjdeme nakupovat"
SAMANTA:
Oblékla jsem si šaty co mi Mia nachystala ikdyž bych si bílou dnes rozhodně nevybrala. Upravila jsem si vlasy, udělala jsem si lehký make-up a lesk na rty ale jediné co jsem teď opravdu chtěla bylo ležet v posteli.
MIA:
"Sam, volala jsem s tvojí mámou a říkala jsem ji že ti není dobře a že už asi do prázdnin do školy nepůjdeme a že tu zůstanu pár dní s tebou a postarám se o tebe." Do začátku prázdnin zbývalo jen pár dní. Ve škole už máme všechno uzavřené takže to rodiče ani moc neřeší.
"Jediná mámina podmínka ale byla že k vám musíme dnes přijít na večeři."
SAMANTA:
"Dobře, to snad zvládnu. Doufám že se nebudou ptát na Erika."
MIA:
"Sam ale už musíme jít až stihneme všechno co chci!"
SAMANTA:
V duchu jsem jen protočila oči protože Mia je nákupní maniak. Vzaly jsme si kabelky, klíče, brýle a mohly jsme vyrazit do ulic.
Nakonec jsem byla moc ráda že mě Mia vzala ven a udělalo se mi zase o trochu lépe. Prošly jsme snad milion obchodů, daly jsme si moji nejoblíbenější zmrzlinu, na oběd jsme se zastavily na sushi a nakonec jsme si daly kávu ve Starbucksu. Po dlouhé době jeden z nejlepších dnů. Kolem čtvrté hodiny odpoledne jsme přišly domů. "Mio, za hodinu máme být u našich !"
MIA:
"V klidu, zavolám taxík. Běž se nachystat." K Samantiným rodičům to trvá cca 20minut. Její táta nesnáší nedochvilnost takže nesmíme přijít pozdě, také díky jeho disciplíně je tak úspěšný jak je.
SAMANTA:
"Taxi už je tadyy!" Zakřičela jsem přes celý byt na Miu když jsem si všimla auta co stojí dole u domu. Rychle jsem si obula boty a běžely jsme do auta.
........
Už z auta jsem viděla stát mámu ve dveřích a mávat. Miluju naše společné večeře, jsme si s mámou hodně blízké ale poslední dobou jsme na sebe neměly moc času. Hned jak jsme vešly dovnitř všude po domě voněla polévka, vždycky se mi vybaví moje dětství. Všichni jsme si sedli ke stolu a začali jíst.
SAMANTIN TÁTA:
"Tak co holky, jak jde škola ?" (Nejhorší otázka co mohl položit)
SAMANTA:
Vylekaně jsem na mámu vytřeštila oči, doufala jsem že to nějak zamluví aby táta nepoznal že tam teď nechodíme. Respektive, já. Mia nebyla jen dnes a nepůjde už do konce ale já jsem nebyla ve škole už dva týdny.
SAMANTINA MÁMA:
"Určitě dobře, nebav se teď o škole když je čekají poslední prázdniny."
SAMANTIN TÁTA:
"No když už jsme u těch prázdnin, chtěl jsem s vámi něco probrat. Máte už něco v plánu ?"
SAMANTA:
"Ne e" odpověděly jsme jednohlasně s Miou. Jediné co jsme věděly jistě bylo to že budeme celé prázdniny spolu.
SAMANTIN TÁTA:
"Výborně to rád slyším. No, tak v tom případě mám pro vás brigádu. V naší firmě budeme potřebovat pomoc, dělaly by jste sekretářky, zařazovaly dokumenty, uklízely kanceláře, vařily kávy a tak."
SAMANTA:
Obě jsme se na sebe s Miou podívaly. "No a kolik by jsme si tam vydělaly ?"
SAMANTIN TÁTA:
"To je na vás, podle toho jak často by jste tam byly. Je to moje firma takže kdyby jste tam byly minimálně tři dny v týdnu celý měsíc.. tak zhruba 50 tisíc, každá. Berte to jako příspěvek na prázdniny.
SAMANTA:
Podívaly jsme se na sebe s Miou ještě jednou a tentokrát jsme měly obě úsměv od ucha k uchu. "Domluveno, bereme to!"