Anima

Na dno

Těžká ramena.
Východ hledám.
Hlavu bez jména
ve snaze zvedám.

Kam utéct mohu?
Kde ulehnu ke spánku?
Snad za běhu
vyřeším tuto hádanku.

Snaha se ke mně lísá,
však bezmoc mě objala.
Tíseň nahlas jásá,
že úzkost dalšího zajala.

Oči únavou padají,
avšak den neskončil.
Nohy službu vypovídají,
ale konec se neurčil.

Jak hadrová panenka
si neustále připadám.
V mysli tenká okénka,
jimiž se propadám.

Šílenství se ke mně blíží,
na kolenou prosím jej,
ale ono se neohlíží.
Na sebe dávám tklivý závěj.

Kde je konec?
Kde zas začátek?
Jsem cizinec
své mysli součástek.

Kam pohledem zabloudit,
když neznám cestu?
To je se odsoudit
k věčnému trestu.

Někdy brečím,
někdy se zas jak šílenec směju,
někdy ječím,
někdy si jiný osud přeju.

I hrncem slz nic nezměním,
si říkám.
Nerozumím slovům vlastním,
naříkám.

Cítím se zamčená,
i když je kolem tolik prostoru.
Má duše zničená
touží po barevném obzoru.

Doufá, že jí křídla narostou,
avšak já vím, že iluzí se obklopuje.
Snad pravdu najde naprostou
a nehodí ji to do temné sluje.

Cítím se sama,
ač ve společnosti stojím.
Co druhá strana
uzavřená od nadějí.

Postupuje to jak mráz.
Šplhá, škrábe i drásá.
Dokud mě nehází přes sráz,
Kam nedosáhne spása.

Na dně se nacházím.
Tam dopadla jsem.
Tiše se procházím
neživým lesem.

Závidím těm větvem starým,
ale nemá smysl litovat.
Toulám se tempem pomalým,
dávám si chvíli sledovat.

Než budu muset bojovat
a znovu zkoušet riskovat.

________________
Abych byla upřímná, dlouho jsem přemýšlela, jestli to mám vydat 🤔
Ale řekla jsem si, že každá mince má dvě strany a ne všechny mé básně mohou být stále jen o radosti 🥲 Takový život bohužel není 😔

Já jen doufám, že, i když báseň nebyla zrovna veselá, se vám líbila ❤
Vaše Carmen119977 ☀️❤