Jakub se s nervozitou rozhlédl po prostorné galerii, která byla osvětlená jasnými stropními světly. Na stěnách visely obrazy různých stylů a technik, od expresionismu po abstraktní umění. Vzduch byl naplněn smíšenými vůněmi malířských barev a čerstvě natřeného dřeva. Šum hlasů a tichá hudba se mísily do jedné harmonické symfonie, která Jakuba vtahovala do atmosféry tohoto kulturního večera.
Byl to jeho první výlet na výstavu umění, a tak se snažil nasát vše, co ho obklopovalo. Obrazy na stěnách vyprávěly příběhy, které si Jakub dokázal představit, ale na jeho vlastní příběh čekal až příliš dlouho. Šel od jednoho obrazu k druhému, ztracený v myšlenkách a v záplavě barev.
V koutku místnosti si povšiml malého shluku lidí, kteří se obdivovali jedinečnému obrazu. Bylo to dílo mladého umělce, které zachycovalo rozervané srdce, přetékající smutkem a nadějí. Jakub se zastavil a upřeně na něj hleděl, když mu pohled na obraz náhle vzal dech. V ten moment pocítil, jak mu někdo přešel kolem.
Otočil se a uviděl ho. Martin. Byla to jen náhoda, že se potkali v této obrovské galerii, ale Jakubovi se zdálo, že čas na chvíli zcela zastavil. Martin byl vysoký, s tmavými vlasy, které mu spadaly do čela, a jeho oči, jako dva jiskřící safíry, hořící zvědavostí. Nosil elegantní černou košili, která zvýrazňovala jeho štíhlou postavu. Jakub cítil, jak se mu zrychlil tep.
Martin se zastavil vedle Jakuba a oba se na obraz dívali. „Nádhera, co říkáte?" zeptal se Martin s úsměvem, který měl moc zahřát Jakubovo srdce. Jakub přikývl, neschopný najít slova. Bylo to, jako by mezi nimi vznikla neviditelná nit, která je spojovala.
„O čem myslíte, že to je?" Martin pokračoval, a Jakub si uvědomil, že jeho hlas byl příjemně hluboký, takový, který by Jakub mohl poslouchat hodiny. Jakub se snažil soustředit na otázku. „Myslím, že to zachycuje touhu, která nás všechny provází," řekl Jakub, najednou si jistější.
Martin se na něj podíval s úžasem. „Myslíte? Mě to přijde spíš jako smutek. Jako by to vyjadřovalo, jak moc se snažíme spojit, ale zároveň jsme od sebe tak daleko." Jeho slova Jakuba oslovila víc, než by si byl přál přiznat.
V té chvíli se Jakub ocitl v podivném tichu, které obklopovalo jen je dva. Ostatní návštěvníci galerie se zdáli být v pozadí, jejich hlasy jako šumění vzdáleného oceánu. Martinův úsměv byl jako slunce pro Jakubovu duši, a on věděl, že tohle setkání pro něj znamená víc, než jen náhodné protnutí cest.
„Můžu vám něco ukázat?" zeptal se Martin a ukázal na blízkou stěnu, kde visel další obraz. Jakub přikývl a následoval ho, jeho srdce tleskalo v rytmu nově vznikajícího spojení. Přišli k dalšímu obrazu, a jejich ramena se téměř dotýkala.
V tu chvíli, když se na sebe podívali, Jakub ucítil, jak ho zaplavuje vlna emocí. Bylo to jako kdyby se nacházeli na samém vrcholu světa, kde neexistovaly žádné překážky ani strach. Dva cizí lidé, kteří si rozuměli víc, než si kdy dokázali představit.
### Píseň, která se dle mě hodí pro tuto kapitolu:
„Young and Beautiful" od Lany Del Rey. Její melancholické tóny a texty o touze a pomíjivosti dokonale vystihují atmosféru Jakubova setkání s Martinem a pocit, že jejich okamžik je výjimečný, i když je tak krátký.
ČTEŠ
Střípky Osudu
Romance"Střípky osudu" je emotivní příběh o dvou mladých mužích, kteří se potkávají v nečekané situaci, která navždy změní jejich životy. I když se setkají pouze jednou, jejich spojení je tak silné, že se rozhodnou vyhledat jeden druhého prostřednictvím sk...
