Honzův pohled
Klep klep.
H: Ano?
P: muzes na chvíli?
H: jojo dej mi minutku.
Rychle jsem se obleknul. Luci spala, takže jsem ji nechtěl budit a rychle šel za Petrem.
P: tak koukám, ze jsis taky užil.
Řekl a zasmál se.
H: a dokonce dvakrát.
Zasmál jsem se též.
H: pojd prosím stranou. Spí.
P: oukej. Můžeme jít dolu do obýváku.
H: kde ji vlastně mas? Zeptal jsem se při cestě po schodech dolu.
P: Aleee taky usla. Pak ji dam do pokoje. Chtěl jsem se jenom zeptat, zda je dáme spolu nebo rozděleně. Určitě jsi s ni chci zašukat ještě víckrát než jenom teď. Nevím zda by to Luc a tobě vadilo.
H: holky by chtěli být spolu. To vim určitě. Rekl jsem a posadil se na gauč vedle Petra.
H: hele mám to samé jako ty. Takže možná bych je dal spíše rozdělene, ale do těch pokojích jak jsou dva v jednom. Jak jsou spojené nahoře jestli víš.
P: jooo to je dobry nápad. Ale i tak to prcani tam bude slyšet.
H: to nevadí. Můžeme pak spolu ne ?
Rekl jsem a začali jsme se s Petrem smát.
P: jestli chceš vidět můj styl prcani tak to radši ne. Asi ani o to nestojím.
Řekl upřímně.
H: však dobry. Jenom menší vtipek.
P: oukej oukej.
H: neměl by jsi jít pro ni? Aspoň ji dat do toho pokoje. Ja pujdu vzbudit Luc a dat ji do jiného pokoje.
P: oukej oukej možná bych měl, co?
H: no to bys měl. Pak zavolej.
P: jasný. Pa.
H: zdar.
Petr se vydal zpět do sklepa a ja za Luci na horu. Otevřel jsem opatrně dveře.
L: kdo, co? Řekla rozepsale.
H: To jsem ja. Nemusíš se bát. Šel jsem te vzbudit. Za chvíli budeš s Petrou.
L: jo? Fakt?
Řekla šťastne a posadila se na postel.
H: budete vedle sebe v pokojích.
L: fajn. snad ji nikdo nic neprovedl.
H: to ne. Vim to jistě.
Šel jsem si lehnout vedle ni na postel a chytl ji za ruku.
L:hm?
H: nic
L:fakt?
H: fakt.
L:kde je vlastně Petra?
Zeptala se mě na tuhle otázku. Nevím zda bych ji měl říct no Petr ji svázal a opichal a ji ve sklepe. To radši ne.
H: je v bezpečí.
L:spíše to zní jako by v bezpečí nebyla.
H: neboj. Za chvíli se uvidíte. Jdu dolu hned jsem zpět.
L:kam jdeš?
Na to jsem ji už neodpověděl a šel pryč.
