Záchrana Kosmosu

V podsvětí

Kalpeshovi se vracel rozum a budil se z z dlouhého vypnutí jeho systému. Očekával že na své vzpomínky z tak velkého kómatu zapomene, ale obrázky mu skákali v mysli jako o závod. Poslední věc co si pamatoval byla nadmocná bakterie, která ho nechala explodovat bez jediné reakce. Odlepil se z povrchu zemského a rozhlédl se. Místo jeho domova se všude rýsovali roztroušené vesnice. Vykoulil oči a snažil se nechytnout za hlavu. Kde to sakra jsem?! Panikařil vevnitř. Vždyť mě to zabilo!
Neopovožoval se udělat jediný krok. Je to neznámé prostředí a je tu sám! Teda v to druhé aspoň doufal. Bohužel jakmile se nad tím zamyslel, něco do něho tvrdě narazilo rychlostí 25 m/s a srazilo ho zpátky na zem. To zpustilo vlnu stresu a okamžitě vstanul a díval se na místo odkud ta hovadina proletěla. Ovšem za zdevastovanými chatrčemi se neozvalo ani zaskřípání. Vypadalo to, že z toho nic nebude ale jak to dopadá ve většině případů, mezi chatrčemi se rýsovala postava o nějak větší než on. Klopýtal dozadu a už se připravoval na útěk, jenže ho přepadla zvědavost z vidění něčeho co nikdy v životě neviděl. Ze stínu se vynořila bílá postava, pod očima měla černé znaky protáhlé šedými pruhy. „T-t-ty si co?" koktal Kalpesh s otevřenou hubou.
Stvoření na něho udělalo side eye a potom si to znechuceně odrfrklo. „Pch, co si, já jsem Corynebacterium amycolatum a jmenuji se Katanook. A oslovuj mě s větším respektem," řekl Katanook a zvedl uraženě bradu.
Kalpesh tam přestal debilně čumět a napadlo ho konečně odvětit. „Pardón pane, odkud jste?"
„Pravděpodobně pocházím hodně daleko od tebe pokud neznáš můj druh," odpověděl. „A vypadá to že by jste tu zas nový. Tak co vám ten Micrococcus udělal, huh?"
„J-jaký?"
„Ten široký a černě zbarvený s tím divným znakem nad očima přece."
Kalpesh zmateně zamrkal a nespouštěl oční kontakt s docela otráveným Corynebacteriem. „Z-zabil mě?"
„Osobně?"
„Ano," pokračoval Kalpesh, zmatenější čím dál víc. Jak ví co se mi stalo, stalo se to taky jemu?
„Hmmm, zvlášťní, aby on posílal do podsvětí ty které úplně psychicky nezkurvil," zamyslel se Katanook. „Možná si vyvolenej."
„Vyvolenej?" To bylo zase co za výmysl?????
„To je jedno musím tě co nejrychleji ukázat ostatním a odložit mé plány až na potom," mávl nad tím rukou Katanook a bez námitky tvrdě sevřel Kalpeshovu ruku. Na tenhle pohyb v mžiku zakřičel a snažil se z jeho sevřetí dostat. Katanook se na něho podrážděne zahleděl. „Pusť mě, hajzle!" naléhal. „Házíš na mě věci a pak mě bereš bez mého svolení!" Katanook přidal na síle a podařovalo se mu ho táhnout svým směrem. „No a? Musím se ujistit že jsi skutečný a živý, a teď mlč nebo tu sám budeš absolutně ztracený."
„Já se obejdu bez pitomých Corynebacteriů, pusť mě!" namáhal se ještě víc. Katanook podle obličeje vevnitř hořel zuřením. Ovšem tentokrát se odmítl štvát náhodným stěžujícím se pitomcem, už si stejně zvykl. Netrvalo dlouho, konečně pustil Kalpesh a ten se od něho otrhl, a bodl ho svým nenávistným zrakem. Obrátil zrak a vytřeštil oči. Uprostřed vesnice se nacházel prázdný kruh, jenž osídlili stvoření snad všeho druhu. „To má znamenat co?!" popadl se Kalpesh za hlavu a vysloužil si od Katanooka pohlavek. Kalpeshův zvuk vyrušil červenou bakterii tentokrát o čtyřikrát větší. Na pravici se opírala o obrovský meč budící hrůzu. Zvědavě si ho to prohlíšelo, vzalo svůj meč a pomalu kráčel k nim. Na to už ti čekat nebudu, houmlesáku! Otočil se a vzal nohy na ramena. Jenže nerd měl nutkání to podruhé pokazit a dupl mu na bičík, což ho poslalo na zem. „Znovu?" zavrčel na Katanooka, zaťaté "zuby" se mu vytratili jakmile pohledem padl na červeného obra s bičíkem namísto jednoho oka. Sotva ze sebe vydal hlásku.
„Vau, nový člen," usmála se. „Kdo to je?" zeptal se Katanooka.
Katanook si upravoval kravatu. „No... Mě se teda nepředstavil, ale dostal se sem zvláštním způsobem." Cralison bedlivě poslouchal. „Prý ho sem nepřitáhl Mirrorer svým lhaním ale zabil ho při masivním útoku."
A to se nestalo nikomu z vás???
„No... To může znamenat jediné," Cralison odvětil a Kalpesh natáhl hlavu aby ho z výšky lépe slyšel. „Je to VYVOLENEJ." To slovo jako by otřáslo světem a vzbudilo pozornost všech okolních stvoření. Kalpesh hned znervózněl. Přiběhla k němu další červená bacilococ jeho výšky, pravděpodobně pokrytá kapsulou a s úsměvem. „Aaaaa, vypadá solidně," zamumlala, potemněl jí obličej a kmitala prsty.
„To je Casida, teda aspoň její přezdívka, když tě bude štvát vem jí přilbu vždy zabere," radila obří bakterie, jenž Kalpesh začínal víc rozeznávat. To je nějaká salmonella, myslel. Salmonella poukázala na něco menší bakterii vedle. „Tamto je Arés. Málo mluví a... možná těžko si na tebe zvykne, ale po uprchajícím čase zjistíš že je fajn." Prstem se posunul na další grampozitivní a gramnegativní bakterie v řadě. „Tamti jsou Mushlake a..."
„Jasně, jasně, Cralisone, my se umíme představit sami," odsekl gramnegativní, podle bičíku také salmonella stejného druhu, akorát oranžově zbarvená. „Že Mushlake?" Jelikož jeho velikost se rovnala žirafě musel se skrčit k malému Mushlakovi. Ten přikývl hlavou. Kalpesh mu záviděl jeho nebojácnost, on totiž bojoval s chutí odcouvát od té velké obludnosti po jeho boku. Červená salmonella zatočila panenkou a mávnutím ruku společníka pobídla k představě. „Já jsem Štěpán," představila se mu, přičemž se mu třásl zvláštní náhrdelník s křížem. „Jsem křesťan a objevitel o tom co se děje o Vánocích." Vánoce, hmm... To asi musí být jedna z jejich tradic.
„Pocházím ze syrového masa, okdud jsi ty?"
Na chvíli váhal odpovědět. „Jsem Kalpesh z kmene Rajadausů, pocházím ze střev."
„Symbiotická bakterie, huh?" ptal se téměř kousavým tónem, který se mu vůbec nezamlouval.
„Ano, symbiotická, protože mi to pomáhá k žití," odvětil tvrdším hlasem. Štěpán zaťal pěst a jediným prstem ukázal dozadu.
„Nechci z tebe dělat hned špatného, jenom že tu jednoho symbiota ze střev máme a socializovat se s takovým imbecilem brnkačka není. JAVASI!" Žádná zpráva nazpátek.
„Javasi přijď nebo tě vyhodím ze střechy!" zavolal hlasitěji, což zabralo a skutečně se tam vynořil Bacteroides fragilis. Pomalu došlápaval svou cestu k Štěpánovi s nevrlým ksichtem. Mushlake to nevydržel a dal si ruku před tlamu jakmile se snažil zasmát a ukázat na něho. Javas ho uhodil svým ksichtem (ne doslova 😭), z čehož vyplýval vztah mezi nimi dočista. Kalpesh napětím mezi bakteriemi však nedával pozornost a stále zíral na Javase. Javas, to je hinduistické jméno, i já mám hinduistické jméno. Modlil se aby si rozuměli... No fantazie poněkud vymyzela jakmile se zmíněný Bacteroides vážně nezměnil v imbecila. „Co čumíš?" zasyčel až Kalpesh uskočil o krok dozadu. „Jestli očekáváš že ti budu plnit hinduistické tradice anebo ještě hůř se přizpůsobovat práci střevní bakterie, doporučuji ti na to zapomenout TEĎ HNED."
„Chověj se přívětivěji," napomenul ho Cralison se zavrčením a Javas se přestal ksichtit. Salmonelly v Kalpeshově představivosti vypadali lépe, ale jejich schopnosti ke skrocení takových přítěží.
„A co je to ten vyvolený? Vůbec to nechápu," vrátil se k věci Kalpesh. Cralison se k němu skrčil blíž. „Jsi jediná záchrana před Časovou osou, jsi záchrana Kosmosu."
„Huh? Já?"
„Ano!" Než stihl Cralison odpovědět, jeho hlavu strčila dozadu bakterie s vojenským oblečením a čiperně k sobě přitáhl stůl s papíry a stojan s plátnem. „A něco mi říká, že přišel čas uskutečnit mých dvacet plánu jak se z tohodle místa dostat!"

Vím že se vám to možná líbí, ale mě už štve samotný začátek téhle knihy. Plus nenávidím Kalpeshovo jméno, v knize jsem zapomínala jak správně se jmenuje a musela jsem to pak opravovat 💀🔫