Záchrana Kosmosu

Obživlá socha

Tyčila se nad nimi velká zářící fialová stěna a Kalpeshe děsila. Ostatní s ním to samozřejmě brali normálně. Přistoupili k bráně a Katanook do ní strčil klíč, což ukázalo obrys obří brány a otevřela se. Zvuk šel snad i na konec stěny obkločující je z druhé strany vesnic. Casida vyběhla jako první, ostatní mlčky pronásledovali, trochu vystrašení co se bude dít teď. Na chvíli nikde nebylo známky po civilizaci, pouhé nesmysly se váleli tam a sem. Kalpesh pozoroval z každého koutu, jestli na ně něco nečíhá. Obklopal je stín a ani si nevšiml, že ze všech jde nejpomaleji. „Kelpeshi, jdeš?" mluvil na něho Cralison a Kalpesh k nim rychle doběhl. Časem začali potkávat velké sloupy, na jejínž konec ani nedokázal vidět. Ze země trčely téměř skoro velké objekty.
„To je příšerné," zamumlal Mushlake. „Co tady bydlelo?"
„Připomíná mi to něco," škrábal se na hlavě Cralison. „Ale nejsem si jistý, jestli je to přesně to co mám na mysli."
Casida se zastavila u rozbitého kylixu a se zamyšlením ho ošahávala. „Tohle sloužilo k čemu?" zeptala se a klidně si zkusila sednout dovnitř, aby otestovala hloubku. Štěpán jí z toho vyndal a položil na druhou stranu.
„Nevím, pravděpodobně k dekoraci," usoudil.
„K lapání malých bakterií?" typla si Casida a dala se do chodu.
„Snad, dalo by se s ní chytit Javase," nebál se to říct nahlas tak aby to Javas postřehl a nenahodil nevraživý výraz. Cralison si se zájmem prohlížel zdemolovanou antickou architekturu a zkoušel poznat, jestli toto neviděl v minulosti. Kalpesh se naopak od architektury držel pryč a nedíval se, protože to je kvalitní spouštěč megalofóbie.

▄︻デ══━一

Mirorrer se vrátil do podsvětí ihned když uslyšel že bakterie utekli z klece. Prohlédl si celou svou klícku a mezi vesnicemi se pravděpodobně vážně nenacházelo nic.
„Paráda, co teď???" skrz telepatii k němu promlouval Hellis, Mirorrer si představoval jak se tam povaluje, má nohu přez nohu a bičíky se mu přilepují k materiálu.
„Není důvod k tomu být naštvaný," odvětil Mirorrer, fialový úsměv ho neopouštil. „Jsme ve svém světe, kde si můžem dělat, co se nám zalíbí. Banda bezmocných bakterií bez toxinů a kapsul nám v tom sotva zabrání." Podíval se na otevřené brány. Jestli je tu klíč k branám, je tu i vyvolený. A o příchodě vyvoleného a o ohrožení jejich moci nepřestával mluvit Časová osa. Jeho panika Mirorrera docela překvapovala, protože ho znal za klidnou a optimistickou bakterii s jejíž povahou si jsou podobní. Mirorrer se vyvoleného neobával, stačilo by nastražit pár pastiček a je po něm. Ujistil že má pořád signál na Hellise a optal se ho: „Znáš Elvina VI., že?"
„Samozřejmě. V mé době se jednalo o nejlepšího vůdce v historii svého kmene. Svému kmenu dopřál tolik prostředí k dělení, až se tomu rozhodli říkat říše," vyprávěl, s lehce poznatelnou zášťí v hlase.
„Mám nápad." Při tom co jej vysvětloval, Hellis si potichu něco šeptal, jakoby se mu nápad nelíbil, ne kvůli tomu, že by byl špatný, ale jen kvůli leptospiře, kolem který se nápad otáčel. „Ten chrám je to jediné co tam stojí. Jestliže přesvědčíme Elvina VI., že tam bůh stále sídlí k ochraně toho předmětu, díky naší moci by je zabil."
Chvíli trvalo, než se z druhé strany dostal názor. „Nezní špatně," soustředil se na konstatování plánu a nevšímal si své nenávisti.
„Souhlas?"
„Samozřejmě." Jeho samozřejmě ovšem neznělo přesvědčivě.

▄︻デ══━一

Pořád se procházeli v nekonečném městě, Katanook měl u sebe svůj detektor a obezřetně se rozhlížel. Štěpán s Casidou se flákali u rozbitých soch, misek a všemožných věcí. Cowan se z menšího strachu přitiskoval blíž k Mushlakovi, což Mushlakovi vadilo a odcházel od něho nebo ho trkal ramenem. Pod Arésovou přilbou se toho málo zjistilo a Javas z úzkosti přidával do kroku s přáním, ať už odtud co nejrychleji vypadnou. Kalpesh se držel za Cralisovou nohou a uvědomil si, že právě se snaží dostat bezpečí u nepřátelských bakterií. Hrobové ticho se přerušilo. „Hele!" poznamenal Katanook a za následek na něho spolupracovníci otočili hlavy. „Touto cestou to vede k magii."
„Brrr, tak to se otočit a pokračovat dál," řekl Javas.
„Ne že bych s Javasem souhlasil, ale měli by jsme to udělat," přidal se Štěpán a Javas na něho hodil „o čem to blábolíš" pohled.
„Ne... Vy to nechápete. Jestli tu je nějaká magie, mohl by tu být objekt co by nám dal nápovědu kam jít," podělil se s myšlenkami Cowan a rostlo v něm napětí. Katanook protočil panenky. „Nebo by tu byl přinejhorším Mirorrer."
Cowan si odrfrkl. „Ty jsi takový pesimista," měl štěstí že to neřekl nahlas.
„Máme tam teda jít nebo ne?" ptal se Mushlake.
„Věřím že se Arés rozhodl," zamumlal Javas, „jen se bojí říct svůj názor." Arés zvedl hlavu tak nahoru a Kalpesh mohl poprvé vidět jeho obličej. V jeho naštvaných očích se snad proháněla přírodní katastrofa, jelikož to Javase polekalo. Arés to poznamenal a raději zamrkal. „Nech mě na pokoji."
„Ano, pořád ti musí zarchraňovat stěnu i přes tvé otravné komentáře," přitakala Casida, ba to mohla využít jako posměch k Javasovi a zničehonic vyběhla k směru, který vede za magií. „Čágos!"
„Kam jdeš??" Zařval na ní Štěpán a kamarádství s Casidou z něho zmizelo. „Vrať se, šmejde!"
Cralison pohotově zareagoval a vydal se jejich směrem, aby je zastavil. Zbytek si s Kalpeshem měnili nejisté pohledy, ale nakonec se rozběhli za nimi. Katanook chytl Kalpeshe za ruku bez varování a přinutil ho se přidat. Kalpesh měl sto chutí po něm skočit jako při prvním setkání, ovšem na to ten pravý okamžik nebyl. Katanook kvapně zastavil, čímž Kalpeshe pustil a nechal ho spadnout na zem. Teď nastal správný čas. Zvedl se a vyhrnoval rukávy, jenže se okamžitě zarazil jakmile jeho zrak spadl na to, na co spadl zrak všech ostatních. Obrovská neporouchaná socha na jejíž konec nešlo vidět se tyčila přímo před nimi, zatímco vzadu byla velká stavba. Avšak je neděsila neuvěřitelná velikost, ba naopak že se soše hýbal himátion a nabíral na bílé barvě. Cralison zamhouřil a vytahoval meč. „To jsi ty," odvážil se promluvit první.
„Oč tu kráčí?" Ozvalo se ze shora a Kalpesh si musel držet hubu a bičíky, aby nezakřičel anebo neskočil dva metry nad zem. „Aaaaa, Cralison?" došlo té obživlé soše a pohla svým ocasem v spirálovitém tvaru a Kalpesh si usmyslel, že nejlépší bude si zakrýt oči.
„Kdo jsou tyhleti?" z temnoty se ukázala velká zelená ruka. „Tolik exotů vážně neznám." Cowan spráskl ruce.
„Nazvi mě exotem do přímo očí," zabručel uraženě. Z temnoty se vynořila zelená hlava, na temeni se jí tvořili žluté odstíny, jedna zornička spočívala na ralstonii, druhá zornička šilhala opodál. Než to stvoření otevřelo svou tlamu, Cowan natáhl ruku proti tomu natáhl svou ruku. „Víš co? Vyhrál si, nech svou hlavu nahoře."
Kalpesh předpovídal od obrovské bakterie agresivní reakci, ale stále se usmívala a cenila světle růžově "zuby". „Tak nic no," zareagovalo to a zase zvedlo hlavu zpátky.
„Co je to zač?" Casidě zářila vzrušením a zvědavě se zvedala na špičky. „Ty ho znáš?"
„To je Elvin VI., Leptospira interrogans, nejlepší vůdce existence svého kmene," odpověděl potišeji Cralison. Najednou Katanookovi zapípal detekáč. „Šálí z něho magie nadmocných bakterií, pravděpodobně je on sám jednou!"
Mushlake ho chytil za jeho oblek a prst dal před svou pusu. „Neříkej to nahlas!" napomenul.
„Já to vím," řekl Elvin VI. s klidným tónem, na jenž nereagovali úplně stejně nazpátek. „Ale zatím to nepotřebuju."
„Takže nás zabije potom, při nejhorším Kalpeshe," ztuhl Javas. „A je to Casidy chyba." Štěpán se na něho nevraživě otočil.
„Ty o Casidě nic neříkej!"
„Není tvoje rodina...," Javas přestal mluvit, jelikož teď nebyla chvíle na verbální rvačky.
„A kvůli čemu nás plánuješ zabít?" Cralison zněl nepřátelsky.
„Střežím."
„Co?"
„Marinův kompas."
„Marinův kompas od shigell... Ten má prý pomoc těm co se zjeví v podsvětí... MUSÍME ZÍSKAT TEN KOMPAS! Kde je?"
„Obáván se že to vám nemůžu říct," odpověděl Elvin VI. „Ten předmět patří bohovy tohodle obydlí."
„Obydlí, a jakého prosimtě?" vyžadoval Štěpán a posměšně se pousmál.
„Ten co mám za sebou," ukázal na chrám. „A nenechám bandu malých ubohých bakterií aby to sebrali."
„Pché, to chudáka svého boha musíte nenávidět když mu necháváte tak zchátralé obydlí... Tak se chováte ke stvořiteli svého světa?"
Leptospira se tázavě zatvářila. „Jeden bůh je kravina... Každý ví že je jich víc než tolik."
„Aha! Vy jste pohani," luskl si Štěpán. „Héč, vždy jsem si z vás dělal srandu, jsem váš fanda číslo jedna! A ty si filozof? Tak co, proč leptospiry šilhají? Protože to vypovídá o jejich vnitřní demenci!"