Dear diary...{Ch.L}

15.

Harper

Už nějakých pár dní jsem v nemocnici. Procházím si vyšetřeními a chemoterapiemi. Domluvila jsem se že budu docházet vždy pro chemoterapii tady v Itálii. Takže jsme od sebe s Charlesem odděleni.

Ale zrovna dnes má narozeniny.
A já jsem je s ním chtěla strávit. Takže mi doktor navrhl že si dojdu na kliniku v Monaku.
Cesta byla rychlá díky soukromému letu, díky tati, i když o tom nevíš.

Začala jsem volat Charlesovi když jsem stála před jeho bytovkou. Vždy si zapínáme videohovor takže jsem mohla vidět že se ještě válí v posteli.
„Proč máš vyplou kameru? Rád bych tě viděl?"
„No dobře tedy" řeknu, stojím přímo u jeho vchodu takže doufám že to tady pozná.
„Libí?" Řeknu.
„Počkej! Počkej! Kde to stojíš?"
„Tady" začnu se pomalu otáčet aby viděl okolí.
Dál nic neslyším jen šustění a běh. Během chvíle už se otvírají dveře a v nich stojí můj milovaný přítel jen v trenýrkách a tričku.
Vtáhl si mě do svého objetí. Nasála jsem jeho krásnou vůni a zavřela oči, které se mi začaly plnit slzami.
Vzal moje skromné zavazadlo.
„Na jak dlouho tu se mnou budeš?"
„Jestli chceš můžu ti dělat štěstí až do pondělí"
„Ale počkej to znamená že se mnou pojedeš na závod? A co terapie?"
„Zítra budu muset na kliniku pro novou"
„Miluju tě " usmál se a konečně mě políbil.
„Taky tě miluju " usmála jsem se a znovu spojila naše rty.

Do oběda jsme se z postele nevyhrabali. Až teda potom jsme šli na rodinný oběd. Navíc měl před dvěma dny narozeniny i Arthur takže to bude taková dvojitá oslava.

„Ach Harper tak ráda tě vidím " usměje se Pascale a obejme mě.
„Já tebe taky"  usměje se a objetí jí oplatím.

Jsem ráda že se nikdo nijak nezmínil o mém zdravotním stavu a nebo jak se cítím. Aspoň na jeden den jsem na všechno mohla zapomenout. A cítit se jako před tím. A navíc jsem zase s Charlesem takže se cítím nejvíce skvěle. Bála jsem se že budu slabá a ospalá ale vše zvládám v pohodě. Koluje tu příjemná konverzace, skvělé jídlo a také fotky z dětství kluků. Vidět malého nahatého Charlese jak se snaží něco dle slov Pascale říct mě pobavilo nejvíce.