"Jimine- mám o tebe strach, tohle už nejsi ty," vydechl nejistě a ustaraně. Stálo mě mnoho sil, abych se na něj podíval a udržel otevřené oči. "A co jsem?" zajímal jsem se podrážděně. Hlas se mi zadrhl v hrdle, a tak jsem se rozkašlal. "Rozhodně ne...
"Smrdíš jako cigarety, zas tě přepadl ten bezďák před vaším bytem?" zajímal se Taehyung se smíchem, když jsem dorazil do třídy jen několik minut před tím, než měla začít první hodina.
Poté, co jsem dokouřil cigaretu, ze které mě ještě teď škrábalo v krku a trochu se mi motala hlava, jsem se s kluky chvíli zdržel a poslouchal jejich rozhovor, do kterého jsem se sem tam připojil. Nepůsobili, že bych jim nějak překážel, dokonce ani Yoongi, jenž se zprvu netvářil ani zdaleka nadšeně, ale ani se mě příliš nepokoušeli zapojit. Jako kdyby jim bylo fuk, jestli jsem tam byl, nebo ne, což bylo vlastně mnohem lepší, než kdyby mě hned poté vykopli. Byl jsem vlastně rád za to, jak to celé dopadlo. Srdce mi stále bušilo pod náporem adrenalinu a vzrušení.
Jen jsem netušil, jak to vysvětlit svému nejlepšímu příteli, který s mým jednáním jistě souhlasit nebude.
Proto mě napadlo, že bych mu mohl zalhat a říct mu, že důvod mého zápachu byl skutečně otravný bezdomovec, který před naším bytem žebral o pár tisíc wonů nebo alkohol. Ke lži jsem se však nedokázala přinutit a proto jsem si jen skousl spodní ret a výmluvně se na Taeho zadíval.
Zamračil se.
"Co jsi provedl? Tenhle tvůj výraz znám moc dobře, Jimine," povzdechl si a opřel se o stůl, jako kdyby potřeboval oporu. "Nooo," protáhl jsem, zatímco jsem přemýšlel, jak to Taehyungovi vysvětlit. "Hej, Jimine!" Ozvalo se v hluku davu, než jsem stihl cokoliv dalšího říct.
Taehyung zpozorněl a stejně jako já se začal rozhlížet po třídě, aby našel toho, kdo mě oslovil. Všiml jsem si, že se mírně zamračil, tudíž mi došlo, že majitele hlasu nalezl dřív, než já. Polkl jsem a jal se sledovat směr jeho pohledu, který nakonec padl na Yeonga, prodírajícího se skrz dav mých spolužáků, kteří jej se zájmem sledovali. Nebylo zvykem, že by žáci z jiných tříd, obzvlášť z vyšších ročníků navštěvovali jiné. Srdce mi vynechalo úder, když jsem zahlédl, jak Taehyung zatnul čelist. Neměl Yeonga rád. Ani Ilsunga nebo dokonce Yoongiho, když už jsme u toho byli. Vadilo mu, jak se chovali, především jak trávili volný čas, což nebylo žádným tajemstvím.
Rádi chodili za školu, kouřili na školním pozemku, kdy byli již několikrát chyceni, prováděli nejrůznější žerty nejen na studenty, ale také na učitele a povídalo se, že měli známosti v nedalekém karaoke baru, kde jim jako nezletilým prodávali alkohol.
"Ano Yeongu?" zajímal jsem se, naprosto ignoruje Taehyunga, který z nově příchozího nespustil pohled. Snažil jsem se neznít příliš překvapeně a provinile zároveň. Kdyby přišel alespoň o minutu déle, než bych stihl Taehyungovi vysvětlit celou situaci, bylo by to jistě mnohem lepší. Teď se v Taehyungovi mysli jistě rodily ty nejrůznější možné závěry.
"Ráno jsem se tě zapomněl zeptat, jestli s náma nechceš jít v pátek po škole ven?" zajímal se a bez okolků se opřel o mojí lavici, která pod vahou jeho těla zavrzala. "No, a kam chcete jít?" vydechl jsem, abych oddálil nutnost odpovědět. Jeho nabídka mě překvapila stejně, jako jeho nečekaný příchod, respektive mě nenapadlo, že jsem se s ním, Ilsungem a Yoongim natolik zpřátelil. "Zatím netušíme, nejspíš do kina a pak se někam pobavit, Yoongi mluvil o tom, že si bude chtít nechat udělat kérku, tak ho možná dokopem," vysvětlil a mnou projel neblahý pocit spolu s novým pocitem vzrušení. Nezmínil žádný karaoke bar ani alkohol. Možná to byly přeci jen povídačky.
I přes to jsem však sám v sobě narazil na jakousi překážku. Nechtěl jsem se dostat do maléru. Ale byla to další šance, jak Yoongiho víc poznat.
Bylo to riziko, všichni moc dobře věděli, že nebyli nejslušnějšími a ani nejvzornějšími žáky na škole. A já jím naopak vždy byl. Přidat se k nim a chodit s nimi ven by znamenalo stát se naprostým opakem sebe samotného. Yoongi mi za to ale stál.
"To zní dobře," uznal jsem nakonec pomalu, snaže se ignorovat nechápavého a lehce rozrušeného Taehyunga, který přeskakoval pohledem ze mě na Yeonga, jako kdybych nevěřil vlastním uším. Napětí sálající z jeho těla jsem mohl skoro nahmatat. Yeongovi koutky ovšem cukly směrem vzhůru a odrazil se od stolu, v očích značně spokojený. "Tak super, uvidíme se zase zítra ráno před školou a domluvíme se, kde se pak sejdem?" navrhnul a já přikývl. "Dobře, tak zejtra, zatím se měj," vydechl nakonec a poté, co jsem se s ním také rozloučil, odešel ze třídy, zanechávaje mě se zmateným Taehyungem o samotě.
Napadlo mě, jestli si vůbec všiml toho, jak se na něj můj nejlepší kamarád celou tu dobu díval.
"Doopravdy?" zajímal se pochybovačně Taehyung, jen co byl Yeong z doslechu. Neochotně jsem se na něj otočil a byl jsem si moc dobře vědom výmluvného pohledu, který jsem mu věnoval.
"Ráno jsem... mluvil s Yoongim," vypíchl jsem snad tu nejhezčí věc na celé záležitosti, o které jsem netušil, jak Taehyungovi sakra vysvětlím. "A zakouřil sis s tou jeho partou?" odtušil a zavrtěl hlavou. "Chtěl jsem to zkusit," odvětil jsem a snažil se znít co nejvíc nenuceně jsem dokázal. Pokrčení ramenou jsem však úspěšně potlačil. Taehyung se uchechtl. "Zkusit? Sakra to jsme mohli zkusit spolu, nemusel jsi kvůli tomu běžet za nima," zamumlal nesouhlasně. "A ty to moc dobře víš, vždyť jsme o tom mluvili, že nám cigarety koupí Sunwok a není to ani týden. Ne, tobě šlo o Yoongiho, viď?" hádal a já poznal, že jej pomalu, ale jistě opouštěl prvotní šok. Provinile jsem sklopil hlavu.
"Chceš znát můj názor?" zajímal se po chvíli, kdy jsem mlčel, protože jsem netušil, co bych mu měl vlastně odpovědět. Měl pravdu, opravdu jsem tam šel jen kvůli šanci mluvit s Yoongim. Jasně, mohl jsem ho oslovit jen tak na chodbě, ale pod jakou záminkou? Takhle jsem alespoň nějakou měl, ale nebyl jsem si jistý tím, že by to Taehyung pochopil. Proto jsem vydechl: "Ano, rád bych ho znal."
Taehyung se na židli přiblížil ke mně a já k němu pozvedl tvář. "Myslím si, že máš na víc, než na Yoongiho, kterej chodí za školu a v závěsu mu jsou jen problémy," začal a já se nadechl k odporu. Jeho pohled mě ale zastavil, obzvlášť, když dodal: "Ale chápu, že se ti sakra líbí, pamatuju si, že když jsem se zabouchl do Nari, vůbec jsem si nevšímal jakýchkoli chyb, který měla, takže ti řeknu tohle - jdi s nima a poznej ho a jeho kámoše, jen si dej bacha a nenech se zatáhnout do průšvihu, ze kterého se nedostaneš."
Po jeho proslovu jsem se musel usmát, ačkoliv po mém těle přeběhla husí kůže. Rozhodně jsem se nechtěl nechat zatáhnout do průšvihu, ze kterého bych se už poté nemusel dostat. Olízl jsem si suché rty a spojil s ním pohled. "A když se do něj zamiluju?" odhadoval jsem upřímně, než jsem se zarazil. Bylo to poprvé, co jsem tuhle svoji myšlenku vyřkl nahlas. Taehyung zamrkal a naklonil hlavu na stranu. "Tak tě něčím přetáhnu po hlavě," zasmál se a já pochyboval, že vzal má slova vážně.
Možná to ale bylo dobře.
----
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
