"Jimine- mám o tebe strach, tohle už nejsi ty," vydechl nejistě a ustaraně. Stálo mě mnoho sil, abych se na něj podíval a udržel otevřené oči. "A co jsem?" zajímal jsem se podrážděně. Hlas se mi zadrhl v hrdle, a tak jsem se rozkašlal. "Rozhodně ne...
"Ještě pořád sis nepořídil svoje cíga?" zajímal se rozespalý Ilsung, jehož kruhy pod očima byly větší, než moje včerejší chuť k jídlu.
Pokrčil jsem rameny, zatímco jsem čekal, jestli mi ze své krabičky jednu cigaretu vytáhne, nebo ne. Samozřejmě, že jsem si předchozí večer, než jsem šel domů, chtěl cigarety koupit. Nechtěl jsem je tahat z ostatních a cítit se při tom jako hloupý ubožák, ale každá večerka, kde jsem zkusil své štěstí byla pasé. Každý prodavač požadoval nějaký důkaz o tom, že mi bylo devatenáct let. Musel jsem přijít na to, jak to udělat.
K Ilsungovi jsem se tak, jako včera připojil asi tři tři čtvrtě hodiny před první hodinou za budovou školy tak, aby nás nikdo nenačapal. Yeong ani Yoongi se zatím neukázali, což pro mě nebylo tak úplně dobrou zprávou, protože Ilsung mě zjevně příliš nemusel. Alespoň se netvářil příliš přívětivě, když mě zde před několika minutami zahlédl. Nic však nenamítal a jen vypouštěl hloupé poznámky na to, že jsem si ještě nekoupil vlastní cigarety.
"Tak na, ale zejtra už budeš mít svoje," upozornil mě a podal mi krabičku se zapalovačem. "Jasný, děkuju," vydechl jsem a zamyslel se nad tím, z čeho byl Ilsung asi tak unavený. "Hm," broukl jenom a zády se opřel o špinavou zeď, zatímco si evidentně užíval kouř z cigarety ve svých plicích. Napadlo mě, že bych se ho na to mohl zeptat, ale přeci jen jsem s ním mluvil poprvé teprve včera, a tak by mu ta otázka mohla přijít až moc osobní.
Z toho důvodu jsem načal trochu jiné téma: "Včera za mnou byl Yeong, pozval mě, abych s vámi šel po škole se pobavit." Ilsung zavřel oči a přikývl. "Jo, řekl jsem mu, ať za tebou zajde," uznal po krátké chvíli a já překvapeně povytáhl obočí.
To on za mnou Yeonga poslal?
"To ty?" neudržel jsem v sobě otázku.
Ilsung pootevřel jedno oko a spojil se mnou pohled. "Jo, když jsi měl dost odvahy sem za náma přijít, asi budeš fakt v poho, jak jsi včera tak sebevědomě tvrdil," poznamenal a znovu si potáhl. Já si mezitím připálil svojí cigaretu a krabičku mu podal zpátky. "Většina lidí se tváří, jak moc chce bejt jako my, ale všichni vycouvají, páč mají strach," dodal mimoděk a odrazil se od zdi. Volnou rukou si promnul oči, které poté otevřel a zamžikal. "Co tím myslíš, že vycouvají?" zajímal jsem se. Ilsung pokrčil rameny. "Lidi, co chtějí bejt zajímavý, myslí si, že když si s náma za školou dají cígo nebo do školy propašujou trávu, budou něco víc," rozvinul svoje myšlenky a já jej pozorně poslouchal. "Nebaví je ten stereotyp," vydechl po chvíli, dávaje důraz na každou slabiku slova stereotyp. "Ráno se vzbudí, jdou do školy, potom jdou na doučování nebo se dál učit do knihovny... a kvůli čemu?" zdálo se, že jsem v něm svým zájmem probudil jakéhosi filozofa, ale nijak mi to nevadilo. Pokud to byl jeho názor, dost možná tak přemýšlel i Yoongi, takže jsem tím takhle mohla poznat oba dva naráz.
Poté zavrtěl hlavou a znovu si potáhl z cigarety. Napodobil jsem ho.
"Je tolik doktorů, právníků a architektů, že nebudou mít šanci. Stejně nakonec všichni skoční někde ve smradlavé kanceláři s hemeroidy a bez budoucnosti," odhadoval budoucnost, aniž by se na mě podíval. Místo toho sledoval chodník, který byl zasypaný nedopalky od cigaret. "Budou litovat toho, že celé dětství, pubertu a rannou dospělost věnovali podělaný škole, která je stejně nikam nedostane," pokračoval znechuceně a zkřivil tvář, jako kdyby jeho samotného tahle budoucnost děsila.
Zavrtěl hlavou. "Já takhle rozhodně skončit nechci. Radši budu žít podle svejch pravidel, který budu porušovat, jak chci sakra já," vydechl nakonec a poškrábal se na zátylku.
"A co ty, Jimine? Přestal tě bavit stereotyp nebo jsi včera přišel kvůli něčemu jinému?" zajímal se poté, co několik vteřin mlčel. Já překvapeně zamrkal. Svojí otázkou mě překvapil.
Jak jsem mu měl odpovědět?
Nemohl jsem mu říct, že jsem přišel kvůli Yoongimu. Ale pokud mu odpovím, že mě nebavil stereotyp, který jsem prožíval den za dnem, byl bych pro něj a dost možná i pro Yeonga i Yoongiho jen další kluk, který se přišel jen pobavit, aby do týdne vycouval.
Záchrana se objevila v podobě Yoongiho, jehož hlas se za námi ozval a prořízl tím tak nepříjemné, pomalu se tvořící ticho: "Zase jsi tady?" Nezněl tak popuzeně ani dotčeně, jako včera, což pro mě bylo dobrým znamením, ale i tak mě ta slova nepříjemně bodla do srdce.
Donutil jsem se pozvednout koutky a na nově příchozího se natočit a rázně odpovědět: "Jo, přece bych nevycouval hned po prvním dni." Svá slova jsem pronesl v jisté lehkosti přesně, jak jsem chtěl a soudě podle toho, jak se Ilsung pobaveně usmál a naklonil hlavu na stranu, aby si prohrábl vlasy jsem poznal, že to byla správná odpověď. Yoongi mě znovu sjel pohledem od hlavy až po paty. Na rozdíl od Ilsunga pobaveně nepůsobil, ale ani se nemračil. To znamenalo, že jsem si vedl dobře.
Srdce se mi rozbušilo.
"Jak myslíš drobku," pronesl vyzývavě a v očích se mu zablesklo. "Je stejně vysokej, jako ty Yoongi," upozornil jej Ilsung, který si nás oba prohlédl, jako by se v tomto faktu sám ujišťoval.
Já bych se za normálních okolností urazil. Neměl jsem rád, když se někdo posmíval mé výšce, přeci jen jsem za to nemohl. Ale dnes to bylo tak trochu jinak. Yoongi mi dal přezdívku.
A pokud mi dal přezdívku, musel jsem jej nějak zaujmout.
----
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
