Akademie intrik

9# Třída D

Taková myšlenka k zamyšlení. O důvěře se mluví jako o vzácné věci. Stojí čas a úsilí ji vybudovat a je neoddělitelně spjata s přátelstvím. Koneckonců, je to jeden z klíčových faktorů, který dělá z člověka vašeho přítele. Ale můžeš někomu stoprocentně důvěřovat? Můžeš si dovolit sundat před někým své brnění a ukázat mu svou zranitelnost?

Z mého pohledu je odpověď jasná. Nic jako stoprocentní důvěra, nebo člověk, před kterým můžeš sundat svou zbroj, neexistuje. Stačí pár událostí, které se odehrají v ten správný okamžik, ve správném pořadí a na správném místě – a i ten, komu věříš nejvíc, ti může vrazit kudlu do zad.

Důvěru můžeš mít jen v jednoho člověka. V sebe.

V koridorech se s Felixem loučím a mířím na domluvené místo. Will už tam stojí, opřený o zeď. Pomalu k němu přicházím.

„Ah... Olivere, konečně jsi tady," pousměje se. „Už jsem myslel, že jsi zapomněl."

„Neboj, myslím, že mám celkem dobrou paměť. Omlouvám se za zdržení," odpovím s mávnutím na pozdrav.

„Budu to muset trochu urychlit, ať nepropásneme setkání," pokračuje vesele Will. „Co kdybychom si navzájem ukázali karty?"

Willův výraz se najednou změní, nejistota z něj sálá. Možná si není jistý, jak na jeho návrh zareaguju, a to ho očividně znervózňuje.

„Není to špatný nápad, přecejen jsme v jednom týmu," odpovím klidně.

„Máš pravdu," řekne, ale jeho hlas je ještě váhavější. Sáhne do kapsy a vytáhne svou kartu. Ukáže mi ji – šedá karta se symbolem štítu. Něco na tom ale nesedí. A hlavně na Willově chování. Jeho slova a styl řeči... něco není v pořádku.

„Tady je moje," podám mu kartu.

„Halapartna?" zašeptá Will, skoro jako by si něco pro sebe uvědomoval. „Vypadá to, že ty symboly znázorňují zbraně."

„Dost pravděpodobně," odpovím a beru si kartu zpátky.

„No nic, teď na to není čas. Přesuneme se do třídy, co říkáš?" zavelí s nádechem energie Will.

Kývnu a společně míříme do třídy 42. Po cestě narazíme na Simona a Alberta, kteří jdou stejným směrem. Všichni postupně vcházíme do třídy, která jako by sama o sobě vyzařovala špatnou atmosféru. Studenti z tříd A a D už jsou tam, ale něco mezi nimi nehraje.

Panuje tu neskutečné napětí a dusno. Na druhé straně místnosti sedí se samolibým úsměvem Vallery a naproti němu stojí rozzuřená Mona. Jakmile zaregistruje náš příchod, okamžitě se rozjede:

„To je, že už jste tu. Neuvěříte, s čím přišla třída D tentokrát. Prý je to speciální pravidlo jen pro jejich třídu a nechtějí nám ho ukázat!" pronese s vztekem.

Všichni se zarazí. Nic takového zmíněného nebylo. Třída D pravděpodobně jen chce, abychom my ostatní nemohli splnit speciální pravidlo, a tím tak přišli o body.

„Co je to za kravinu? Speciální pravidlo je přece pro všechny!" ozve se Will.

„Není to žádná kravina. Obsah této obálky je určený jen pro třídu D. Komu se to nelíbí, ať si ji přijde násilím vzít." pronese se škodolibým úsměvem Vallery. Jeho slova skoro zní jako hrozba.

Kousek opodál stojící Lara jen sleduje naše výrazy a situaci, jak se vyvíjí. Na chvíli se střetne její pohled s mým. S Valleryho chováním nesouhlasí - je to na ní znát, ale odvaha jí schází.