Bohaté v chudobě

3.

Pondělní ráno bylo temné a tiché. Jen vzdálený hukot aut a slabý vítr narušoval klid ulice, zatímco Carol a Kath stály před domem čekající na taxi. Bylo sotva tři ráno, ale obě byly vzhůru už od dvou, připravovaly se na odlet do Edinburghu. Kath byla o něco nervóznější, její šál na krku jí jemně splýval, zatímco si upravovala kabát. „Tohle bude náročný den," povzdechla si, když zahlédla světla přijíždějícího auta.

„Jo, ale když už jsme vzhůru, tak si to můžeme alespoň užít," odpověděla Carol s úsměvem. „Let v první třídě, hotel, luxusní oběd... na to se těším víc než na celou konferenci."

Taxi zastavilo a obě kamarádky nastoupily. Jízda na letiště probíhala v klidu, bez velkého hovoru, obě se ještě snažily probrat z brzkého vstávání. Když dorazily na letiště, jejich šéf už na ně čekal s pohledem plným očekávání.

„Dámy, ráno, už jsem si myslel, že přijdete pozdě," poznamenal s úsměvem, který byl snad až příliš přátelský.

„Promiňte, pane Morley, bylo těžké vstát tak brzy," odpověděla Kath s lehkým úsměvem.

„No, hlavně, že jste tady. Edinburgh na nás čeká." Šéf si je obě prohlédl od hlavy až k patě, jako by si nemohl pomoci. „Musím říct, že vypadáte obě skvěle. Už teď vzbuzujete pozornost. To by mohl být přínos naší prezentaci," dodal s náznakem úsměvu, který Kath i Carol trochu zarazil.

Na palubě letadla je uvítala první třída s jejími měkkými koženými sedačkami a neustálou pozorností personálu. Kath a Carol byly nadšené - poprvé v životě letěly první třídou a rozhodně si to chtěly užít. Šéf si sedl vedle nich, pohodlně se usadil a objednal si šampaňské. „No, musíme to přece začít ve velkém stylu," poznamenal, zatímco se skleničky třpytily v rukou letušek.

„Doufám, že máte sbaleno všechno potřebné, dámy. Edinburgh není žádná maličkost. Měli bychom ukázat, že jsme připravení reprezentovat naši firmu." Mrknul na ně s tím stejným provokativním pohledem, kterým je přejel už na letišti. „A mimochodem," naklonil se k nim, „ty šaty, které máte na sobě, jsou opravdu... ohromující. Perfektní volba na první dojem."

Carol a Kath se na sebe jen podívaly. Byly zvyklé na jeho narážky, ale tentokrát to znělo ještě více osobně. „Díky, pane Morley," odpověděla Carol s mírnou ironií v hlase.

„Takže, co plánujete dělat po příletu?" zeptal se, přičemž se lehce naklonil blíž.

„Možná se jen ubytovat a trochu si odpočinout. Bylo to brzké ráno," odpověděla Kath.

„Oh, ubytování v pětihvězdičkovém hotelu vás určitě rychle postaví na nohy," odpověděl šéf s úsměvem. „Vybral jsem pro nás to nejlepší. The Balmoral. Kdybych věděl, jak skvěle budete vypadat, možná bych zarezervoval pokoj i s výhledem na hrad."

Let trval několik hodin, a i když Carol a Kath většinu času mlčely, cítily na sobě neustálý pohled svého šéfa. I když se snažily soustředit na jiná témata, jeho narážky byly čím dál tím víc nepříjemné.

Po příletu do Edinburghu, jak šéf slíbil, je vyzvedla limuzína a odvezla je k hotelu The Balmoral, jednomu z nejluxusnějších v celé oblasti. Vysoké stropy, nádherná lobby a všude kolem vůně čerstvých květin jim hned na začátku vzaly dech. Šéf měl vlastní pokoj naproti jejich, a Kath s Carol sdílely krásný dvoulůžkový pokoj s výhledem na město. Pokoj měl obrovská okna, z nichž byl dokonalý výhled na staré budovy Edinburghu.

„Wow, tohle je úžasné," vydechla Carol, když vstoupily do pokoje.

„Jo, to teda. Nikdy jsem neviděla něco takového," souhlasila Kath a začala vybalovat své věci.

„Doufám, že si to tu užijeme," usmála se Kath a vytáhla si kufr na postel.

„Taky doufám," odpověděla Carol, ale v jejím hlase byla jemná nejistota.

Po rychlém vybalení a osvěžení se všechny tři vypravily na pozdní oběd. Šéf si zarezervoval místo v jedné z nejprestižnějších restaurací ve městě, „Number One". Jakmile vešli, všimly si elegantního interiéru s jemně svítícími svícemi a lesklými zlatými detaily na každém stole.

Kath si objednala lahodnou skotskou hovězí panenku s lanýžovou omáčkou, Carol si vybrala humra s jemně kořeněnou omáčkou beurre blanc a šéf si objednal filet z jehněčího masa s karamelizovanou zeleninou. Jídlo bylo dokonalé - lahodné a prezentované jako umělecké dílo. Každé sousto bylo lepší než to předchozí, ale Carol si nemohla nevšimnout, že šéf se na ni a Kath dívá stále stejným způsobem, jakým se na ně díval celý den.

„Tak, zítra máme důležitý den," začal šéf, když dojedli. „Přednáška začne v deset, ale musíte tam být aspoň o hodinu dřív. Budu chtít, abyste vypadaly profesionálně, ale přesto... okouzlující. Máte ty šaty, které jsem vám doporučil, že?"

„Ano, pane Morley," odpověděla Carol zdvořile, i když v jejím hlase byl lehký tón odporu.

„Výborně. Měly byste se trochu projít po místnosti, aby si vás všichni všimli, než začne samotná prezentace. Budete mým doprovodem, takže musíme udělat dobrý dojem. A věřte mi, vypadáte na to dokonale," dodal s úšklebkem, který ani jedna z nich neocenila.

Po dlouhém a náročném dni se vrátily na hotel. Kath se svalila na postel a zhluboka si oddechla. „To byl den," povzdechla si.

„Jo, a zítra to nebude o nic lepší," odpověděla Carol, zatímco si zula boty. „Ten chlap mi začíná lézt na nervy."

„Já vím," přikývla Kath. „Ale musíme to vydržet. Je to jen pár dní, a pak budeme mít volno."

„Tak jdeme spát. Zítra to musíme zvládnout."

Obě se uložily ke spánku s myšlenkou na zítřek, ale s jistou únavou a očekáváním toho, co další den přinese.

(Pokud bude nějaký úspěch vyjdou další díly... zatím díky za přečtení takové blbosti a zanech nějaký komentík zda mám vůbec psát dal XD)