Bohaté v chudobě

6.

Dny v Edinburghu plynuly, ale pro Kath jako by se čas zastavil. Měla plnou hlavu toho, co se stalo mezi ní a šéfem, a nemohla se na nic soustředit. Carol na ni občas mluvila, ale Kath se zdála být myšlenkami jinde, nereagovala na věci kolem sebe. Když Carol jednou večer navrhla, že by mohly jít na další přednášku, Kath ji přerušila: "Dneska nejdu. Řekni, že mi není dobře."

Carol se na ni soucitně podívala. "Jsi si jistá? Je to poslední přednáška, než poletíme zpátky."

Kath jenom přikývla. "Jo, jsem si jistá. Prostě něco vymysli."

Carol se tedy vydala na přednášku sama. Jakmile dorazila, hned si všimla, že šéf není k nalezení. Během přestávky ho zahlédla, jak se rozhlíží po místnosti. Bylo jasné, že hledá Kath.

"Kde je Kath?" zeptal se Carol okamžitě, když se k ní přiblížil.

"Říkala, že jí není dobře," odpověděla Carol chladně, "ale zbytek dní tu bude."

Přednáška skončila, a Carol se chystala vrátit na pokoj, když ji šéf zastavil. Měl v ruce pugét růží a dopis. "Prosím, dej to Kath," řekl, podávaje jí oboje.

Carol mu pohled věnovala jen krátce. "Po tom všem? Nejradši bych ti ty růže omlátila o hlavu."

Šéf vypadal zoufale. "Prosím... prostě jí to dej."

Carol si povzdechla, podívala se na kytku a dopis, a nakonec je vzala. "Dobře," zamumlala a otočila se, aby odešla. Ale než stačila udělat krok, šéf na ni zavolal: "Počkej, tohle je taky pro tebe." Podal jí zapečetěnou obálku.

Carol se zamračila. "Od koho to je?"

Šéf se jen záhadně usmál a zmizel.

Když přišla na pokoj, Kath se na ni okamžitě obrátila. "Od koho jsou ty růže?" zeptala se.

"Jsou pro tebe. Stejně jako ten dopis," odpověděla Carol a podala jí růže i dopis.

Kath si všimla, že Carol drží ještě jednu obálku. "A co to máš ty?" zeptala se podezřívavě.

"Dal mi to šéf," odpověděla Carol a jen smutně pokrčila rameny. "Neotevřu to. Asi to není důležité."

Kath otevřela svůj dopis a rychle ho přelétla očima. Šlo o omluvu. Šéf psal, jak moc ho mrzí to, co se mezi nimi stalo, a že se chce napravit.

Carol se na ni podívala a povzdechla si. "Já se jdu naložit do vany. Dnešek byl vážně dlouhý."

"Byl tam ten černovlasý krasavec?" zeptala se Kath ještě rychle, než Carol zmizela v koupelně.

Carol jen zavrtěla hlavou. "Ne, nebyl," řekla smutně a odešla.

Kath zůstala chvíli sama, ale neustále přemýšlela o tom, co šéf napsal, i o tom, že Carol dostala nějaký tajemný dopis. Nakonec to nevydržela a obálku opatrně otevřela. Dopis byl psaný španělsky.

"Hola Carol, sé que no nos conocemos, pero me gustaría arreglarlo. Por favor, ven esta noche a las 21:00 al bar The Devil's Advocate. Estoy deseando verte, M.M."

Kath se podívala na hodiny a s hrůzou zjistila, že je už 20:35. "Sakra!" vykřikla a okamžitě vyběhla směrem ke koupelně. "Carol, vylez hned!"

Carol vykoukla z vany a nechápavě se na ni podívala. "Co se děje?"

"Máme problém! Máš rande ve 21:00!" křičela Kath a pobíhala po pokoji, hledajíc vhodné oblečení.

Carol se posadila a zamrkala. "Cože? O čem to mluvíš?"

"Přečti si ten dopis!" odpověděla Kath a podala jí papír.

Carol si přečetla text a nevěřila vlastním očím. "To nemyslíš vážně," řekla, když dočetla.

Kath jí podala oblečení. "Oblékni se. Hned ti zavolám taxi."

"Já tam ale nechci jít," namítla Carol, ale Kath ji rychle přerušila. "Prosím, udělej to pro mě."

Carol nakonec svolila a šla k taxíku, který ji odvezl přímo k baru The Devil's Advocate. Jakmile vešla dovnitř, sedla si na bar. Byl plný opilých mužů, jeden z nich jí začal obtěžovat a sahat jí na nohu. Carol ho odstrčila, ale muž byl neodbytný.

Najednou se objevil černovlasý, potetovaný a svalnatý muž. „Lárgate, ella es mía! ¡Tócala otra vez y te mato!" řekl hrozivým hlasem.

Carol jen zírala a nechápala, co se děje.

„Jsem Marcelo... Marcelo Matos," představil se muž, když odehnal vetřelce.

„Ty... ty jsi ten z přednášky?" zeptala se Carol překvapeně.

„Ano," přikývl Matos. „A taky ten, kdo ti poslal ten dopis."

Následovalo několik hodin plných rozhovorů a koktejlů. Před tím, než si všimli, bylo už skoro 1 ráno. Matos navrhl procházku po nočním Edinburghu, a tak společně vyrazili.

Mezitím na hotelovém pokoji byla Kath sama. Někdo zaklepal na dveře, a když je otevřela, stál tam šéf.

„Co tu chceš?" zeptala se nepříjemně a chtěla dveře okamžitě zavřít.

Šéf strčil nohu do dveří a vešel dovnitř. "Kath, prosím... chtěl bych si s tebou promluvit. Omluvit se. Dej mi šanci."

Sedli si spolu na gauč a šéf začal všechno vysvětlovat. Kath ho nakonec pozvala, aby si společně pustili film. Uprostřed filmu Kath usnula. Šéf ji opatrně přenesl do postele.

Náhle se dveře otevřely a do pokoje vstoupila Carol, která okamžitě spatřila šéfa.

„Co tady děláš?" vyhrkla a zamračila se na něj.

Šéf na ni mávl rukou. „Pššš, Kath usnula. Počkej na chodbě, prosím."

Když se k ní na chodbě připojil, uviděl Matose stát vedle ní.

„Tak co, prasáku?" zeptal se Matos s úšklebkem.

„Nech toho," odpověděl šéf unaveně.

Šéf se obrátil ke Carol a začal jí vysvětlovat, co se stalo. „Mrzí mě to, opravdu. Můžeš mi odpustit? Zachoval jsem se špatně ke tvojí nejlepší kamarádce."

Carol jen tiše kývla.

Matos se usmál a poplácal šéfa po rameni. „To chce panáka!"

Potom se otočil ke Carol. „Dobrou noc, Carol. Já si tě ještě najdu," řekl a dal jí pusu na čelo.

Carol se vrátila na pokoj, svlékla si šaty a lehla si ke Kath. Kath už spala klidně a zdálo se, že jí je konečně líp.

„Aspoň že ona už má klid," pomyslela si Carol, než usnula.