Predátor /Stein27

𝑪𝒉𝒂𝒑𝒕𝒆𝒓~𝒕𝒘𝒆𝒏𝒕𝒚-𝒕𝒘𝒐🌹

Přešly týdny a já s Petrem nemluvila,ignorovala jsem ho několik týdnů jsem neslyšela jeho hlas byla jsem naštvaná a zklamaná, jak jsem si mohla začít něco s takovým člověkem?

Ach Petře, stejně je zvláštní že jsi v mé hlavě, když se ráno probudím a večer usínám. Pamatuju si do detailu tvuj obličej i tělo aniž bych se s tebou za ty týdny bavila.

Mé oči hleděli do stropu a v uších zněl calin...Petrovo kámoš.

mé myšlenky tanci,rvou se, křičí, pláčou i se smějí.

Každou chvíli mi hlavou proběhne jiná myšlenka a vzpomínka někdy je vtipná a hezká a někdy depresivní a potápějící.
muj mozek je unavený jen z myšlenek nad petrem.napis mu!nesmíš mu psát! Tohle mi jede v hlavě pořád dokola nemůžu se soustředit na nic jiného než na něj.a to mám zítra psát test z matiky...díky Petře

Můj brácha/nebracha mě furt otravuje mohl by konečně pochopit že sním mluvit nechci? Zamkla jsem dveře a sedla si ke stolu abych se alespoň něco naučila

Nenaučila jsem se nic

Moje dm's spamovala Viky kvůli nějakému projektu a také kvůli mě náladě posledních týdnů

Tak strašně mi chybí

Ano melu zase mimo ale tak strašné bych chtěla najít tu odvahu a promluvit si sním tak moc bych chtěla abych se konečně sebrala a šla si sním promluvit, jenže nějaký hlas v hlavě mi říkal že jsem na to až moc posrana a nedokážu sním mluvit,ne po tom co jsem mu řekla.

***
Je další den a já stojím se sluchatkami v uších v ruce vapo opřená o školu a čekám až uvidím Petra... ptáte se co ve mě preplo že sním chci mluvit?

Já sama nevím

Cítím že to mám udělat, alespoň v tuhle chvíli to tak cítím. Jsem vyklepana už teď a to ho ještě ani nevidím.

Po pár minutách spatřím jeho postavu zahalenou v bundě a moje nervozita je silnější a silnější je to jak když si chcete objednat jidlo ale stydite se tak poprosite kámošku aby to za vás objednala malý háček je v tom že já tu nemám kámošku která by to za mě vyřídila

Nevím co to melu

Muj tep byl zrychlený tak že jsem myslela že sebou hodím o zem a už mě nikdy nikdo neprobudí.

Když se blížil vyndala jsem sluchátka a zandala vapo do kapsy a rozešla se směrem k němu.

„ou čau" řekne když se zastaví o mou postavu stojící před ním

„ah-cau" odpověděla jsem nervózně a jen stala bezeslova

On nadzvedl obočí a pozoroval mě pohyby a moji nervozitu

„jsi nervózní" objasnil a lehce se uchcetl a šel dál ke škole

„em c co?" Řekla jsem zmateně a pak za ním doběhla„n..nejsem nervózní jen nevím kde začít"

„no tak se nevztekej" stouchl provokativně do mě „ja se nevztekam já se urazim" řekla jsem s rukama skříženýma na hrudi a naspulenym dolním rtem

„oo já zapomněl tady tu tvoji skvělou definici toho když si nasrana"

„haha fakt vtipný" protocila jsem oči ale když jsme se zastavili u skříněk jsem pokračovala

„ne ale fakt Peťo já si chci promluvit"

„o čem"

Je to idiot?

Drogy mu asi vymlely mozek

„o čem asi?"

„aaaa ty drogy?"

„bingo"

„jednoduse vzal jsem si nějaký matro a nezaplatil tada konec"

„proc Sis něco bral?! Víš jak ti to může ublížit, víš vůbec co všechno se ti může stát"

„boze nedělej jak kdybych ležel na smrtelný postely jsem furt tady ve škole... bohužel"

„jo teď jsi tady ale jetsli nepřestaneš tak na ty posteli skončíš a jestli umřes tak ti přísahám že tě zabiju"

Nemohla jsem si povšimnout jeho malého úšklebkem nad mým komentářem který nezněl úplně chytré že XD

„nemuzes mi umřít" řekla jsem až skoro spíš šeptla

„co si říkala" dal ruku na ucho jakože poslouchá

Vím že si mě dobře slyšel

„slysel jsi mě"

„e e neslyšel musíš to z opakovat"šel ke mě blíž a nastavoval ucho blíž k mým rtům

Můj chytrý mozek nenapadlo nic jiného než mu to ucho olíznout

Jeho výraz stál za to. Nad jeho výrazem jsem se uchechtla a když jsem viděla že se připravuje mě chytit tak jsem se rozeběhla po chodbě a probíhala mezi lidmi s Petrem za mými zády

„haha nech mě být" říkala jsem se smíchem při běhu

„ja chci slyšet to co si říkala"

Zasmála jsem se a zastavila protože mi už docházel dech opřela jsem si ruce o stehna a jen vydychavala než ke mě příběhl Petr pak jsem se narovnala a koukla mu do jeho nádherných očích

Aaaa ty oči mi tak chyběli

„tak co řekneš mi to?" Ušklíbl se na mě a já pokrčila rameny „ne? Neřekneš" zvedl obočí a nastavoval ruce že mě začne lochtat

„ne ne ne nelohtat" dala jsem před sebe ruku aby na mě nemohl„rikala jsem že mi nemůžeš umřít" řekla jsem potichu k němu

„aaaa ještě jednou můj sluch je totiž špatný už nejsem nejmladší" usmál se a ukázal na jeho ucho

„aaa jasně dědečku do domova důchodců tě dám abych se tě konečně zbavila a měla klid"

„coze jsi to řekla" zasmali jsme se a já dala své rty k jeho uchu

„nesmis mi umřít"šeptla jsem

„neumru" septl ke mě zpět a při tom držel má ramena a koukal mi do očí říkal to tak přesvědčivě a mile

„jestli umřes tak se zabiju"

„ja myslel že když umřu a budu mrtvej že mě dojdeš zabít" zasmál se

„haha vtipálku" bouchla jsem do jeho ramene a dala lehký polibek na tvář než jsem se rozešla do třídy protože už začalo zvonit

_____

Hellou takhle kapitola se mi upřímně moc nelíbí ale děkuji vám strašně moc za skoro 2k přečtení jste úžasní miluju vás 💗

Teď nevím jak budou vycházet kapitoly protože jsem v ročníku ekdy píšu přijímačky a mám celkem velký stresy už teď takže se omlouvám když někdy nevydam trochu dýl ale teď už musím fakt zabrat a vylepšit si známky a začít se učit abych přijímačky dala děkuji za pochopení
LUV YA ALL 💓 💞