Police officer - Vkook/Taekook (cz) [j. jk×k. th]

♥2♥

Jungkook POV.

Vzbudil jsem se do krásného deštivého rána. I když už jsem byl vzhůru, furt jsem se převaloval v posteli, protože jsem měl takovou tu náladu, kdy se vám nic nechce. Nakonec jsem tedy vstal, protože mi začalo kručet v břiše a uvědomil jsem si, že v lednici nic nemám.

Převlékl jsem se do černých baggy jeans a hodil jsem na sebe nějaký oversize triko. Jako sorry, ale fakt nebudu chodit ve skinny jeans a ještě k tomu v nějakym uplym triku. To jako fakt ne. Nakonec jsem přes sebe hodil ještě bundu, vzal si boty, peněženku, mobil, klíče a vyrazil.

Naštěstí hned vedle paneláku máme takový malý obchod, něco jako máte vy v česku a na slovensku třeba Coop a takovýhle. Vyšel jsem z hlavních vchodových dveří a hned jsem byl u obchůdku. Vešel jsem a pozdravil.

"Čau Yongboku, jak se vede??? Co obchod???" Zeptal jsem se mého dlouholetého kamaráda už od základky. Felixe Leea. Všichni mu tady říkají Yongbok, protože tak zní jeho korejské jméno. On se totiž přistěhoval z austrálie, kde žil se svojí rodinou, ale pak se museli Felix a jeho matka přestěhovat sem, protože je jejich otec nesnášel a málem je zastřelil. Nikdo to tam ale neřešil. Stejnak Felix vypadá jako korejec

"Ahoooj Kooku, joo, docela dobrý. Zákazníci chodí, což je asi hlavní. Tak co?? Zase máš prázdnou ledničku??" zeptal se mě se smíchem Yongbok.

"Tentokrát ale úplně," odpovím mu s úsměvem na rtech. Začnu se tam procházet mezi regály. Vezmu nějaký pečivo, nudle, rýži, omáčky, pomazánky a nějaké základní potraviny, abych neumřel hladem. Nakonec dojdu k pokladně zaplatit

"Takže všechno??? Poprosím 11 800 wonů (Asi 200 kč)," oznámí mi částku, kterou mu mám zaplatit Yongbok. Za takovýhle velký nákup to je docela málo. Předám mu požadované peníze, rozloučím se a vyjdu z obchodu.

Hned jsem u paneláku a vyjdu do 2. patra. Přijdu dovnitř sundám si boty a bundu a dojdu si sníst housky, které si namažu nutellou. Sním je do dvou minut, protože jsem měl obrovský hlad. Dojdu dát nádobí do myčky a lehnout si na postel. Když si lehnu, zapnu si mobil, který jsem si nezapnul už od včerejška. Spousta nepřečtených zpráv. První si otevřu tu od Hana Jisunga.

'Čau Jungkooku, nechci tě otravovat, jen jsem se chtěl zeptat, jestli by jsi třeba zítra se mnou nešel ven.'

podívám se kdy ta zpráva byla odeslaná. Dneska. Zítra asi nic nemám, takže bych asi mohl. Rychle mu napíšu rychlou odpověď, že zítra můžu, že třeba okolo třetí odpoledne v parku. Další zpráva byla od mého nejneoblíbenějšího člověka. Matky

'Spratku, doufám že jsi nic nevyvedl. Vlastně, proč se namáhám. Trestně zodpovědný jsi za sebe už sám. Jen jsem ti chtěla říct že se dcerka dostala na práva. Kéž bys mohl taky, ale to bys nemohl být tak blbej. Všichni tě tu nesnáší, hlavně si neužívej život a doufám, že tě nikdy neuvidím. -Jeon Kyong (Podle papírů tvoje matka)

AU ta zpráva zabolela. Ani se nebudu obtěžovat jí odepsat. Dál tam mám zprávy už jen z nepotřebných skupin. Najedu na instagram a chvilku tam sjíždím příspěvky. Pak mě to ale přestane bavit, takže si asi nejspíš pustim nějakej film na netflixu. Natáhnu se pro počítač, který jsem měl na svém nočním stolku, jenže mi ale upadne na zem a rozbije se. Ale jako úplně...

"TO SI ZE MĚ DĚLÁTE SRANDU, NEE??," zařvu na celej Seoul. No, stejnak byl starej, takže si zítra budu muset dojít pro novej. Zatím si něco pustím na telefonu.

---

Ahojkyy, nakonec jsem vám sem hodila ještě jednu kapitolku. Budu ráda za nějakej názor a určitě hvězdičky.

I purple U 💜