Je druhej den.
A on za 10 minut musi byt tady.
Klepe mi nekdo na dveře.
Ja postupne otevřu.
Stoji před nima v plnej krasne.
"Pojd dal"
Řeknu a odstoupim od dveře
On vyjede.
Ťukam do počitatu a on sedi oproti mě.
A citim jeho pohled na mě.
"Takže žadny smaženy jidla nic takoveho,prostě jist zdravě dejme tomu,a co se tyka alkoholu"
Otočim se k nemu.
"No tak"
Ani to nedořeknu a on si me mou stoličkou přitahne k sobě.
"Tak prostě to pivo si určitě dáš že jo takže to můžes ale"
"Ale?"
"Žadnej tvrdej alkohol žadny vina"
"Co tvrdyho?"
Ušklibne se.
"Co tě malem zabilo"
"Tve oči?"
Aaa
Znervoznym. Mam v břise motyli.
"Že?"
"Vis moc dobře že tady nejsem kvůli tomu co tady meleš ale kdy maš čas?"
Aaa na tebe mam vždy čas
"Kdy si jen řeknes"
"Vis že mám syna že?"
"To mi nevadi je zlatej cely tatinek"
"Takže jsem zlatej?"
"Jsi tak zitra mam jeste pacienty "
"Ale ja chci byt jedinej"
Řekne smutně kdyz se od neho odtrhnu.
"Jojo maš smulu"
Dam mu papiry podepsat.
"Co to vlaste podepisuju?"
Zepta se
"Že jsi vůbec tady"
Kdyz to podepiš ted jsem na řade ja.
"Klidně tam dej Adamkova"
Řekne a ja zvednu pohled na neho on se usmiva a ja taky.
"Snad přistě"
"Přiste už budeš těhotna a praci ti nedovolim"
"Nekecej a běž"
Vstanem.
A on se přiblizi ke mě .
"Zavolam ti "
Zašepta mi.
"Dobře"
Odejde.
Tpc dela mi lepši den.
Je to tak krasnej člověk
