* Realismus vnímá mezinárodní systém jako anarchický (chybí centrální autorita světa).
* Hlavními aktéry jsou státy, které se řídí vlastními zájmy a usilují o moc.
* Lidská přirozenost je považována za sobeckou a tendenci k dominanci.
Klíčové koncepty:
* Státní suverenita: Státy jsou hlavními aktéry a mají nejvyšší autoritu na svém území.
* Moc a bezpečnost: Státy se snaží maximalizovat svou moc, aby zajistily vlastní bezpečnost.
* Rovnováha sil: Předpokládá se, že vyvažování moci mezi státy je jediný způsob, jak zabránit válce.
* Odstrašování: Silná obrana odrazuje ostatní státy od útoku.
Klíčoví představitelé:
* Thúkydidés: Starověký řecký historik, který analyzoval Peloponéskou válku a poukázal na vliv moci v mezinárodních vztazích.
* Niccolò Machiavelli: Autor Vladaře, zdůrazňuje pragmatismus a nutnost státníka jednat ve prospěch státu bez ohledu na morální zásady.
* Hans Morgenthau: Jeden ze zakladatelů moderního realismu, který zdůraznil, že politika se řídí objektivními zákony založenými na lidské přirozenosti.
Moderní aplikace:
* Realismus se projevuje v současné politice bezpečnosti a vztahů velmocí. Například geopolitická rivalita mezi USA a Čínou a válka na Ukrajině, kde státy usilují o mocenskou rovnováhu v regionu.
Liberalismus
Základní předpoklady:
* Liberalismus věří, že státy mohou spolupracovat a že mezinárodní systém nemusí být jen anarchický.
* Spolupráce a vzájemná závislost mohou vést k míru.
* Roli hrají také mezinárodní organizace a nestátní aktéři, které přispívají ke stabilitě a spolupráci.
Klíčové koncepty:
* Kolektivní bezpečnost: Namísto vyvažování sil se státy snaží dosáhnout bezpečnosti spoluprací a podporou mezinárodních institucí, jako je OSN.
* Vzájemná závislost: Ekonomická propojenost snižuje pravděpodobnost konfliktů, protože válka je pro státy dražší a destabilizující.
* Demokratický mír: Teorie, že demokratické státy mají menší tendenci vést válku proti sobě.
* Mezinárodní právo a organizace: Instituce jako OSN a WTO poskytují rámec pro spolupráci a řešení konfliktů.
Klíčoví představitelé:
* Immanuel Kant: Filosof, jehož myšlenka "věčného míru" vychází z přesvědčení, že demokratické státy mohou vytvořit stabilní mírový řád.
* Woodrow Wilson: Americký prezident, který se zasadil o vznik Společnosti národů a prosazoval ideály kolektivní bezpečnosti a práva na sebeurčení národů.
* Robert Keohane a Joseph Nye: Moderní liberální teoretici, kteří rozvíjeli koncepty komplexní vzájemné závislosti a role mezinárodních organizací v mírové spolupráci.
Moderní aplikace:
* Liberalismus je vidět v rozvoji mezinárodních institucí (OSN, EU) a ve snaze o řešení globálních výzev (klimatická krize, pandemie) prostřednictvím spolupráce.
Realismus vs. Liberalismus – Srovnání
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Současný vývoj a hybridní teorie
* Konstruktivismus: Konstruktivismus přináší nový pohled a tvrdí, že mezinárodní politika je ovlivněna nejen mocí a institucemi, ale i identitami, normami a kulturou.
* Ekonomický a ekologický přístup: Globalizace a klimatická krize vedou k integraci ekologických a ekonomických teorií, které zdůrazňují důležitost dlouhodobé stability a udržitelného rozvoje.
* Hybridní přístupy: Moderní mezinárodní vztahy často kombinují prvky realismu a liberalismu v reakci na komplexní současné problémy, jako jsou klimatické změny, kybernetická bezpečnost nebo hybridní války (např. informační operace, ekonomické sankce).
