Loď jemně kolébá, slunce ti hřeje do zad a na chvíli se cítíš naprosto svobodná. Jenže tahle chvíle klidu nevydrží dlouho. Najednou uslyšíš povědomý hlas, který ti znovu zmrazí krev v žilách.
„Gianno!" zaslechneš, jak někdo křičí z mola. Otočíš se a tváří v tvář stojíš Nathanovi. Jeho výraz je plný zlosti a vzteku – oči má podlité krví a obočí stažené, jako by jsi ho právě veřejně ponížila. Srdce se ti rozbuší, když si uvědomíš, že si tě našel a teď, tady na lodi, přišel vynutit si svou pravdu.
Bez pozdravu a s tvrdým výrazem přistoupí až k tobě. „Říkal jsem ti, ať mě neposloucháš! Tohle je tvoje představa o tom, jak má vypadat náš vztah? Sbalíš se a odejdeš si sem s nimi, jako by ti na mně vůbec nezáleželo!" vyčítá ti s hlasem plným výčitek.
Přes to, jak tě jeho slova zraňují, se snažíš udržet klid. „Nathane, prosím, uklidni se. Neudělala jsem nic špatného. Jen jsem chtěla strávit nějaký čas s přáteli."
Jeho tvář se ještě více zkřiví a zavrtí hlavou. „Přáteli? To si vážně myslíš, že je to v pořádku? Já jsem tvůj přítel! Měl bych být na prvním místě!"
Natáhne se, aby tě chytil za ruku, ale v tu chvíli do toho zasáhne Alex. Rychlým krokem přejde mezi vás dva a s tvrdým výrazem hledí Nathanovi do očí. „To už stačí, Nathane. Takhle s ní mluvit nebudeš."
Nathan na Alexe zírá, zaskočený tím, že mu někdo odporuje. „Tobě do toho nic není," syčí a pokouší se ho odstrčit stranou. „Je to mezi mnou a Giannou."
Jenže Alex neustupuje. „Věř mi, když řeknu, že teď už ti do toho něco je. Ona má právo být šťastná a ty ji nemáš co tady takhle ponižovat."
Nathan sevře ruce v pěst a zavrčí: „A co ty o tom víš? Jsi jen další, kdo se do nás míchá."
Najednou k vám přistoupí Rafe, který celou dobu stál opodál a pozorně sledoval situaci. Postaví se vedle Alexe a odhodlaně se podívá na Nathana. „Slyšel jsi ho, Nathane. Nech ji být. A už ji nech na pokoji."
Nathanův pohled ztvrdne, jak si uvědomuje, že na lodi už není nikdo, kdo by byl na jeho straně. Jeho oči se zúží a zlostně se otočí k tobě. „Ty mi děláš ostudu, Gi. Myslíš, že bez tebe se sesypu? Myslíš, že tohle vydržíš?!"
Rafe ani Alex neustupují a zůstávají mezi vámi. Nathan si uvědomí, že nemá jinou možnost než ustoupit. S posledním rozhněvaným pohledem na všechny přítomné zasyčí: „Všichni jednou uvidíte, jaká doopravdy je."
Odejde s těžkými kroky pryč, zatímco ti přátelé kolem tebe jemně stisknou ruku nebo se ti ukloní jako podpora. Vzduch kolem je konečně klidný a ty cítíš, že po dlouhé době jsi našla sílu a oporu ve svých skutečných přátelích.
Zatímco Nathan odchází, všichni na lodi se ti snaží dodat odvahu a povzbudit tě. Někteří ti poklepají po zádech, jiní se jen usmějí a kývnou, aby ti ukázali, že nejsi sama. Cítíš, jak se ti v hrudi mísí úleva s úzkostí. Možná jsi právě udělala první krok k tomu, abys z toho toxického vztahu vystoupila. Hluboko uvnitř si ale stále nejsi jistá, jestli tě Nathan nechá odejít tak snadno.
„Myslím, že to byla odvaha, Gi," řekne ti Sarah, která se k tobě připojí, zatímco se posadíš na lavici na kraji lodi a snažíš se vstřebat, co se právě stalo.
„Jenže... co když to neskončí? Znám ho. Nenechá mě jen tak jít," přiznáš potichu. Topper, který stál poblíž, si k vám přisedne a na tvé obavy odpoví klidným hlasem: „Gi, máš tady nás. Jestli ti Nathan ještě jednou udělá něco podobného, dáme na tebe pozor. Nebudeš to muset zvládat sama."
ČTEŠ
Zloději srdcí (Rafe Cameron, Nicholas Alexander Chavez, reader) CZ
Fanfiction|Enemies To lovers| Příběh začíná začátkem prázdnin Až tento příběh dopíšu v češtině, máme v plánu to napsat i v angličtině, takže pokud vám to v češtině příjde cringy tak si nějakou dobu počkejte a pak si to budete moct přečíst i v angličtině <3