Zloději srdcí (Rafe Cameron, Nicholas Alexander Chavez, reader) CZ

Kapitola 8.

Noc byla mladá, a ty jsi se rozhodla vyrazit na party, aby ses trochu uvolnila a zapomněla na všechny starosti. Hudba byla hlasitá, rytmy ti bubnovaly v hrudi a ty ses cítila svobodná, když ses proplétala mezi lidmi na parketu.

Tančila jsi s neznámým klukem, který byl energický a nedbalý. Všechny starosti, které tě sužovaly, se zdály vzdálené, když jsi se pohybovala v rytmu hudby, i když sis tancem odvážněji odhalovala svou ženskost.

Najednou jsi zaregistrovala pohled Rafea, který stál na okraji tanečního parketu. Viděla jsi, jak nevěřícně kouká, a než jsi se nadála, byl u tebe. Chytil tě za ruku a odtáhl do kuchyně, kde se nacházel Alex.

„Co děláš?" zeptal se Rafe, jehož tón byl znepokojený.

Stála jsi tam, trochu zmatená a s nádechem vzteku. Otočila jsi se na oba kluky a s náznakem frustrace jsi pronesla: „Už tohle znova dělat nechci." Vzala jsi si kelímek, nalila si něco do něj a chtěla jsi odejít. Bylo ti jasné, že tohle je nepohodlné a cítíš se jako pod drobnohledem.

Alex tě však zastavil. „Ne, Gi. Nikam nejdeš. Nemůžeme tě tu nechat volně se potulovat," řekl s vážným výrazem.

„Proč ne? Už tu jsem dost dlouho, a pokud by si mě Rafe nevšiml, ani byste nevěděli, že tu jsem," odpověděla jsi mu a snažila se udržet klid.

Alex se zamračil a pokrčil rameny. „To není pravda. Jsme tu právě kvůli tobě. Sarah řekla Rafovi, kde dneska večer budeš, aby na tebe dávali pozor."

„Na co? Abych se cítila jako v kleci? Co si myslíte, že dělám? Jsem volná a mohu se rozhodnout, co chci dělat!" Křičíš, ačkoli jsi si uvědomila, že tvoje emoce se vyhrocují.

„Chceme jen, abys byla v bezpečí," řekl Alex klidně. „Není nic špatného na tom, že se snažíme ochránit kamarádku."

„Jsem v pořádku! Nežijete můj život. Můžu se rozhodnout, koho chci vidět nebo s kým chci tančit. Nikoho nepotřebuji, nepotřebuju abyste na mě dohlíželi," dodáváš a tvoje slova vycházejí s naléhavostí, která tě překvapuje.

Rafe se podíval na Alexe, jako by chtěl naznačit, že je čas na jiný přístup. „Gi, je to jen proto, že se o tebe bojíme. Těch kluků na parketu... víš, jak to vypadá. Chceme, aby ses cítila pohodlně, a my jsme tu jen pro tebe, abychom ti pomohli, když to potřebuješ."

Snažíš se najít ve svých emocích klid, ale to, co jsi právě prožila, bylo silné. „Ale já se chci bavit! Není to přece nic špatného, když si užívám párty. To není o ochraně, je to o tom, abych se cítila svobodná. Nechci být ta, na kterou se musí dávat pozor."

Alex přikývl a pak se na tebe podíval s pochopením. „Rozumím ti."

Stála jsi tam, mezi Rafeem a Alexem, a jejich pohledy ti dávaly najevo, že jim na tobě skutečně záleží. Nešlo jen o to, že by tě bránili před neznámými kluky na parketu. Bylo to něco víc. Dívala jsi se na jejich velké ruce, které se neustále pohybovaly s cílem tě chránit, a začala jsi cítit zvláštní, jakýsi hřejivý pocit, který ti dříve nebyl vlastní. Připomínalo ti to okamžik, kdy tě Alex poprvé vzal za ruku na pláži. Ten pocit bezpečí a podpory, ale zároveň i rozporuplné touhy, se ti vrátil.

„Tohle nemůže být pravda," zamumlala jsi si pod vousy, nevěřícně se snažíc zakrýt své vnitřní pocity. Srdce ti bušilo rychleji a hlava byla plná myšlenek. Byla jsi zmatená a snažila se bránit těmto novým emocím, které s tebou cloumaly. Možná to všechno byla jen iluze vyvolaná alkoholem, snad to byla jen chvilková slabost, kterou sis nechtěla přiznat.

„Gi, jsi v pořádku?" přerušil tvé myšlenkové bloudění Rafe, jeho hlas byl plný péče.

„Jo, jo, jsem v pořádku," řekla jsi a přikývla, ale uvnitř jsi se cítila jinak. Nechtěla jsi, aby si to kluci mysleli. Oprášila jsi si nervozitu, zatímco jsi se snažila nenechat se unést.