The Light Behind Your Eyes

Tam, kde mám být

Zírám do bílého stropu, ale jeho barvu ani strukturu vůbec nevnímám. Jako kdybych z té omítky snad mohl vyčíst odpovědi na moje otázky, které mě užírají. Roj myšlenek se mi stáčí pořád tím stejným směrem. Nadechnu se, zavřu oči a vydechnu.
To přece není možný, sakra.
V prstech sevřu prostěradlo pod sebou a zatnu ruku v pěst, až mi zbělají klouby. Ztěžka polknu hořkosladký knedlík narůstající v krku.
Ale asi je to tak, krucinál.
Zdeptaně zabručím a převalím se na bok, přičemž zabořím obličej do polštáře.
Mobil u hlavy mi zavibruje příchozí zprávou. Rychle po něm sáhnu a opět se pozastavím nad tím, jakou radost cítím, když se na displeji objeví jeho jméno. Aniž bych se tomu bránil, přes rty se mi rozlije široký úsměv.
Rozkliknu zprávu.
Můžu se stavit? Píše.
S nadšením ihned pozitivně odpovím. Vyhoupnu se z postele a zamířím k zrcadlu v předsíni.
Prohrábnu si ten špinavě blond chaos na své hlavě. Vlasy mi s různě dlouhými prameny spadají postupně po ramena. Poškrábu si několikadenní strniště, které už nemám čas si oholit.
A měl bych vůbec? Líbí se mu tenhle zanedbaný vzhled nebo by se raději dotýkal mé hladké tváře?
Zatřesu hlavou, abych tu myšlenku myšlenku zahnal. Ale drží se tam v koutku mojí mysli jako pavouk svojí sítě a vyčkává.
V koupelně sáhnu po parfému, jelikož sprchu už také nestíhám a když jej odložím, už slyším zvonek u dveří.
Otevřu a vidím toho roztomilýho týpka s flaškou známé hnědé tekutiny. Zamrkají na mě dvě čokoládově hnědé oči a mě polije příjemné teplo.
„Nezapomněl jsem,“ zamává flaškou oříškového magistra.
Uculím se, jako bych už byl teď zhulenej a pustím ho dovnitř.

Během chvíle už sedíme na gauči a otevíráme lahev. Venku už se stmívá a to je přesně náš čas. Poslední dobou jsme spolu toho času strávili hodně. Úplně mě díky němu přešly myšlenky na bejvalku. Směs chlastu, trávy a Mikyho byla a je tou nejsladší kombinací vůbec.
Cosi se mi podivně kroutí v žaludku, když pozoruji, jak přikládá rty k hrdlu lahve, lehce zaklání hlavu dozadu a přivírá ty krásný oči...
Do hajzlu.
Já mám z toho borce motýlky v břiše!
Miky se zarazí, polkne, což mi způsobí zamravenčení až do špiček prstů u nohou, a s letmým pousmáním zvedne obočí.
„Jsi v cajku, kámo?“ zeptá se mě.
Vezmu si od něj oříškový likér a zhluboka se napiju. „Jo, všechno v pohodě.“
Způsob, jakým si mě prohlíží mě donutí se napít znovu. Těkám očima po jeho hladké tváři a zastavím se u krátkých hustých černých vlasů zčesaných na patku. Přemýšlím, jaké by to bylo zajet do nich prsty.
Miky si ode mě převezme magistra a naše ukazováčky se o sebe přitom jemně otřou.
Jako by mě zasáhl elektrickej proud, sakra.
Naše pohledy se v ten moment střetnou a já mám pocit, že se na tu kartičkou chvíli zastavil čas.
Miky přivře oči a cosi jako poznání se mu v nich zablýskne. Sklopím pohled k zemi. Pulz se mi nebezpečně zrychlil a do tváří se mi nahrnula horkost.
„Vážně ti je dobře?“ ptá se mě znovu, ale v tónu jeho hlasu je cosi jako podezření. Nebo se mi to možná jen zdá...
Musím se zase napít, abych měl odvahu se na něj podívat. „Poslední dobou jsem přemýšlel, víš...“ začnu a zase se napiji. Miky mi vytrhne flašku z ruky. „A asi se ve mně něco probralo. Něco, o čem jsem nevěděl, že to tam bylo. Docela mě to děsí a zároveň je to...“ hledám to správné slovo, „vzrušující.“
Miky se ke mně přisune blíž, takže se teď dotýkáme stehny. Dlaň váhavě položí na moje koleno.
Bože, krev jako kdyby se mi vařila v žilách.
A co jeho dotek právě dělá s mým kámošem dole, mi jen čím dál víc všechno potvrzuje.
„Paťas,“ osloví mě něžně, tak že se z toho málem rozteču, „všiml jsem si, že se s tebou poslední dobou něco děje. Mně se můžeš svěřit, to přece víš.“
Teď nebo nikdy.
Seberu všechnu odvahu, kterou v sobě dokážu najít a zadívám se do těch hnědých hlubin. Lesknou se čímsi jako očekáváním. Nemohu si pomoct... Zrak mi samovolně sjede k jeho rtům. Zaslechnu jeho tichounký roztřesený výdech. Zorničky se mu malinko roztáhnou.
Cítí snad to stejné nutkání, co já?
„Paťo,“ hlesne Miky slabě, „teď bruslíš po fakt tenkým ledě.“
„Možná chci,“ zašeptám a položím svou dlaň na jeho ruku, kterou má stále na mém koleni. Jeho stisk v tu chvíli zesílí a já pocítím cuknutí mezi svýma nohama.
Kurva.
Nakloním se němu, tak že mě jeho horký dech pohladí na rtech. Všimnu si, jak pootevře ústa a natočí hlavu lehce do strany.
„Miky, já...“ řeknu sotva slyšitelně.
„Sklapni,“ utne mě najednou stroze a já jsem z té náhlé změny jeho jinak sladké skoro až nevinné osobnosti natolik v šoku, že nestihnu už nic říct.
Ani bych už nemohl.
Protože mě vzápětí chytne za zátylek a přitiskne si mě do polibku.
Do hajzlu... Můj nejlepší mě líbá. A to zatraceně dobře.
Okamžitě mu začnu polibky oplácet. Mikyho jazyk se setká s tím mým a navzájem se zaplétájí a narážejí do sebe. Ještě víc se k němu přitisknu a popadnu ho za triko, které mu sundám. Miky mě povalí na gauč, nalehne na mě a vjede mi rukama pod triko, které mi v rychlosti přetáhne přes hlavu. Tep mi vystřelí do výšin raketovou rychlostí. Miky se přemístí na můj krk a já se konečně nadechnu a obejmu ho kolem trupu.
„Pojďme někam, kde je víc místa,“ vzdychne mi Miky u ucha.
Zvedneme se a ruku v ruce zamíříme ke mně do pokoje. Při pohledu na postel se na malý moment zarazím. Spalo tu už se mnou tolik holek... Tolik nocí naplněných slastným dívčím naříkáním... A nikdy, ani jedinkrát, mě nenapadlo, že tu jednou bude kluk.
Miky mě pohladí po kříži a ruku tam ponechá. Příjemně mě to hřeje.
„Jsi vážně rozkošnej, když se červenáš,“ zasměju se nad jeho rozpaky, když se střídavě dívá ze mě na postel a zpátky.
Po mých slovech se napne jako struna a kousne se rtu. Zároveň ze mě už nespustí zrak. „Já ti ukážu rozkošnej.“
To znělo skoro hrozivě.
Zničeho nic mě přitiskne ke zdi a já se nyní ocitám zády k němu. Je ke mně tak přimáčknutý, že cítím každý záhyb jeho těla včetně té ztvrdlé části na mém zadku, která i přes kalhoty jasně dokazuje, jak je na mě připravená.
A Miky už neváhá. Jedním rychlým pohybem mi stáhne kalhoty až ke kotníkům.
Zatajím dech při zvuku rozepnutí jeho opasku a následně poklopce. Ve chvíli, kdy se o mě otře jeho ztvrdlej kámoš, už to nevydržím a z toho návalu tepla v sobě zasténám.
Srdce mi mlátí do hrudního koše jako šílený. Takovou euforii jsem necítil nikdy s nikým. Tedy, přesněji řečeno, s žádnou z těch slečen, se kterými jsem byl jsem se necítil takhle omámený a na infarkt zároveň.
Mikyho spodní ret mi přejede po straně na krku a tiše mi vydechne do ucha: „Seš na to ready?“
Neschopný slova kvůli šílenství odehrávají se v mé mysli i srdci zvládnu jen oněměle přikývnout. Zaslechnu jak se radostně nadechne, a pak trhavý šustivý zvuk. Na zem dopadne obal od šprcek. Překvapeně vyvalím oči jakmile vidím písmeno na obalu, které určuje velikost.
A do prdele...
Jo... Doslova...
Nejprve je to jemný tlak, co se do mého nitra opře. Miky hekne a prsty mi zaboří do kůže na bocích. Roztahuje mě stále víc a nějakou chvíli to nepřestává.
Musím přiznat, že to trochu bolí, ale zatraceně... Nikdy bych nečekal, že bolest může být tak příjemná.
Jeho pánevní kost do mě narazí a já si můžu bejt jistej, že je ve mně až po kořen. Nahlas zakňourám.
Je to jako by mě vyplňoval každou částí jeho duše a přitom mě dováděl na samotné hranice mezi šílenstvím a mojí příčetností.
Jeho délka ze mě vyklouzává, ale ne úplně, protože se za chvíli zase vrátí zpátky. Zapřu se o zeď a zasténám o něco hlasitěji.
Můj smysl pro humor a neustálé nutkání pro provokaci si neodpustí rejpavou poznámku: „Jdeš na to pěkně pomalu. Sladkej romantik, jak jsem čekal.“
Miky se zarází ve svých dokonalých pohybech a kousne mě do ušního lalůčku. „Řekl sis o to sám, Paťo.“
Slyšel jsem opět tu sexy hrozbu v jeho hlase?
Najednou do mě přirazí tak tvrdě, že narazím se silným zaduněním do zdi, o kterou jsem se do teď opíral.
Další příraz na sebe nenechá dlouho čekat. A navazují další, které jsou čím dál víc rychlejší.
Mlatím sebou o zeď jako ryba, co se marně plácá na suchu. Sotva dokážu vnímat zvuky, které se nám obou derou z plic a hlasivek.
Krátce vyjeknu, když mě Mikyho zuby stisknou na rameni. Když dosahujeme vrcholu...
Zatmívá se mi před očima, skoro až vidím hvězdičky, kvůli tomu příjemnému tlaku, který se řítí celým mým tělem jako lavina. Mravenčí mě až v konečcích prstů a naplňuje mě pocit, že snad exploduju.
A pak to přijde.
V mém nitru nastane ohňostroj a já musím zarýt nehty do zdi přede mnou. Z mého nitra vyjde hrdelní zanaříkání, o kterém jsem netušil, že jsem ho schopen.
Pootočím hlavu a vidím svého zadýchého nejlepšího kamaráda, jak se mi opírá zpoceným čelem o rameno.
„To bylo...“ sýpe Miky.
„Dokonalý,“ doplním ho.
Zasměje se čirým štěstím stejně jako já. Mám pocit, že jsem v životě konečně tam, kde mám být. Jsem tam, kam patřím.
Ale takhle to přece nemůžu nechat...
Z posledních sil povalím Mikyho na postel. S žuchnutím dopadne na záda a zatají dech. Stáhnu z něj použitý kondom s nadílkou uvnitř a odhodím ho do koše kousek od postele. Bez sebemenšího zaváhání si vložím celou jeho chloubu do úst.
„Ježíši,“ zasténá Miky a položí si ruce za hlavu, kde si prsty projede ty krásné onyxové vlasy.
Je pekelně krásnej...
Pohladím jeho perfektní péro jazykem a on se celý prohne. Pak už se nezdráhám a beru si ho rty i jazykem po celé délce. Saju, ochutnávám ho, chvíli ho jen olizuju, pak ho zase vkládám do úst. Dělám jazykem pohyby, které jsem nevěděl, že svedu. Na moment se zaměřím na jeho koule a hraju si s němi jako by šlo o ten nejsladší dezert.
Užívám si, jak se jeho tělo propíná a zase stahuje. Užívám si jeho zrychlený dech a kňouravé naříkání. Užívám si, jak žadoní, ať nepřestávám.
Užívám si jeho.
„Už budu,“ poškrábe mě příjemně po hlavě.
Vezmu si ho až po kořen a jazykem pomalu jedu až k jeho vršku. Intenzivně mi pulzuje v puse a já vím, že tohle je finále.
V ústech se mi rozlije teplá, mokrá, lehce slaná chuť a já ji naráz polknu. Následně se přesunu za ním a svalím se na jeho vlhký teplý hrudník, který se rychle zvedá a zase klesá. Pravačkou mě obejme a hladí mě po obnažených zádech. Užívám si jeho teplo i vůni.
Cítím se jako zhulenej něčím stokrát silnějším než je tráva.
„Co tohle celý mělo sakra přesně znamenat?“ zeptá se mě vyčerpaně s tím sladkým úsměvem na tváři.
Znám odpověď. Teď už ano. Nemůžu si být jistější.
„Doufám, že začátek něčeho novýho a krásnýho,“ odpovím mu s pohledem do těch čokoládových kukadel.
Úlevně si oddychne a roztáhne rty od ucha k uchu. „Tak fajn.“
Natáhnu k němu hlavu ve stejný moment jako on a to krásné nové "my" zpečetíme polibkem.
Jo... Opravdu jsem konečně tam, kde mám být.