Špatná konstelace hvězd

15. (2011)

Podzim 2011

Letní prázdniny se překlenuly do školního roku. Patrik si mě všude smazal, možná mě tím chtěl trestat, ale já to brala, jako kdyby se smetí vyneslo samo. Měla jsem od něj alespoň klid. Těch několik vyčítavých keců na chalupě a pak i několik zpráv mi vážně lezlo krkem. Chápu, že ho moje chování mohlo naštvat, ale takovou čočku jsem si kvůli jednomu večeru, prostě nezasloužila. Kdyby si mě nesmazal sám, už bych ho měla v ignoraci.

Kyle se taky nenápadně vracel na scénu. Začal mi psát při hraní WoW, ale drželi jsme náš vztah na přátelské úrovni. Měla jsem ho za jeho chování poslat do háje, ale pořád jsem nevěděla, co tak špatného jsem provedla a doufala jsem, že mi to třeba časem řekne. Byla jsem totiž trochu vadná od narození. Pořád jsem toužila po zdokonalování sebe samé a měla jsem neustálou potřebu všechno chápat a všechno vědět.

Ráda jsem poslouchávala, když někdo starší něco vyprávěl a nejvíc mě zajímalo, jak to pro něj dopadlo. Milovala jsem citáty a knížky a ze všeho jsem si v hlavě dělala poznámky, jak to dopadá, když...

Chtěla jsem být ta, co se dokáže poučit i z cizích chyb. Myslela jsem, že návod na život je takhle lehký, že stačí prostě poslouchat ostatní a vyvarovat se stejných chyb. To byl důvod, proč jsem Kyla neposlala do háje a místo toho, jsem byla ráda, když se mnou začal sám od sebe komunikovat. Ale víc jsem od něho neočekávala.

Byla jsem oficiálně svobodná a byla jsem s tím konečně vyrovnaná. Stejně jako s tím, že Josh byl stále zadaný a na náš okamžik v kůlně jsem se snažila úspěšně nemyslet. Bylo to jen další kdyby. A já už žádné další kdyby v životě nechtěla. Chtěla jsem normálně žít. Proto jsem skoro každou sobotu trávila u Sarah. Chodili tam i kluci. Jakmile se venku ochladilo, u Sarah byl jeden srázek za druhým. Trochu se popíjelo, jako vždy, a my se prostě bavili. Josh tam nebyl pokaždé, musel se věnovat přítelkyni, ale občas se ukázal. Jako dnes, o podzimní prázdniny.

Sarah mě od rána vysírala s kecama, že má zvláštní pocit deja vu a že to určitě pro mě zase bude speciální noc. Byla otravná jak činže a měla jsem chuť dát jí hlavičku. Jo, určitě v tom hrálo roli i to, že Josh se zdál být ve svém vztahu spokojený. Ale čím častěji jsem ho viděla, tím víc jsem si na naše čisté kamarádství zvykala. Protože teď jsme skutečně byli pouze kamarádi, kteří jsou sice často v kontaktu, ale vážně jen kamarádi. Kamarádi, kteří spolu kdysi spali. Kamarádi, kteří se smáli věcem, kterým jsme rozuměli jen my dva. Kamarádi, kteří se po sobě dívali tak často, že nad tím ostatní protáčeli oči. Ale jen kamarádi.

Světe div se, dařilo se mi celkem dobře žít i tak. S kamarádem Joshem a kamarádem Kylem. Když už jsem konečně začala zase používat víc svoje racio, nic mi nebránilo se věnovat a soustředit i na jiné lidi, včetně sebe.

S Kim jsme začaly pravidelně chodit cvičit. Hodiny vedl Chris. Pěkný vyrýsovaný profi sportovec. Vlasy měl blond na krátko střižené a světle modré oči. Bylo mu dvacet šest a způsob, jakým nás hecoval by nenechal chladnou snad žádnou ženskou a zároveň nás svým buzerováním vždy dokázal vyprovokovat k lepším výsledkům. Prostě trenér, jak má být. Taky to byl Sářin bratranec. Takže když začátkem září otevíral s kamarádem klub, byly jsme všechny pozvané na otevíračku.

Klub to byl poměrně malý, ale útulný. Dalo se sedět buď u baru, nebo v jednotlivých boxech, které byly umístěny po obvodu místnosti. Uprostřed byl obrovský taneční parket a na protilehlé straně od vchodu byl pult pro DJe.

První noc tam s námi byla i Sarah a to se Chris choval jen lehce koketně. Následující víkend jsme se po dvou drincích líbali vzadu v boxu. Ani v nejdivočejších snech mě nenapadlo, že se bude zdržovat zrovna se mnou. Motaly se kolem něj krásné holky v jeho věku, které by mu určitě dokázaly nabídnout víc zkušeností než já. Ale dělo se to. Jeho rty byly přitisknuté na mých a mezi jednotlivými polibky šeptaly „Pojď ke mně. Ráno tě odvezu domů."