Šaron s krví vlka

Neznámá osoba

Začnu tím že jsem otrok. Měřím  asi 180 cm mám zelené oči a dlouhé černé vlasy. Můj život nebyl nic moc staral jsem se o prasata mého pána a dělal těžkou práci na statku a nic jsem za to nedostával kromě toho že jsem byl ještě naživu. Protože v naší zemi když se pánovi nelíbil jeho otrok nebo sním nebyl spokojený tak ho předhodili Somerským psům to byla tak hrozná stvoření byli to psi s obrovskou hlavou a z té jim kapaly sliny po dlouhých špičatých zubech a s těmi dlouhými špičatými zuby trahali otroka na kusy a tím se jeho pán bavil. Takhle jsem žil ve strachu z Somerských psů až do té doby než na náš statek přijela neznámá osoba zahalená pláštěm v malém vozíku na dvou kolech taženým velkým hnědočerným valachem. Vstoupil do domu pána a dlouhou dobu se tam sním vybavoval. Pak jsem si všiml jak se ke mně blíží můj pán stou neznámou osobou a povídá radostným hlasem „tenhle muž jsi tě koupil teď jsi jeho otrokem" a začal mi nandavat pouta a v tu chvíli ho zastavil neznámí a říká mu„ přestaňte on to zvládne i bez pout" otočil se na mě a povídá „ viďte příteli" já jsem se na něj podíval s údivem a radostí. Protože takhle mi ještě nikdo nikdy neřekl, říkali mi různě ale nikdy to nebylo nic hezkého samé nadávky. Pak mi řekl„vem si svoje věci a pojď za mnou" já jsem mu řekl že nic nemám tak jsme vyrazili hned. Zastavil jsem se před branou protože jsem nikdy za svůj život neprošel skrz ni. Zhluboka jsem se nadechl a udělal první krok a šel jsem dál. Když jsme byli na půl cesty mezi statkem a městem tak jsi ta osoba sundala kápi. Byl to starší muž s krátkými a šedivými vlasy. V tom jak jsem si ho prohlížel tak začal mluvit ke mě „vydržel jsi mi neutýct až sem tak doufám že ti mohu věřit" já jsem na to přikývl. On na to „dobrá teď by byla slušnost se představit, jmenuji se Arthur a tvé jméno?" odpověděl jsem„já nemám jméno, říkali mi různě" po chvíli ticha mi pověděl „jak by ses chtěl jmenovat přece na tebe nebudu volat ty"já jsem mu odpověděl „nikdy jsem nad tím nepřemýšlel" s rozzářeným obličejem se na mě podíval a řekl „tak teď nad tím můžeš přemýšlet řekneš mi to až dorazíme do města." Jeli jsme a jeli bez jediného slova až do tmy. Arthur prohlásil že rozvineme tábor. Řekl mi ať koně přivážu u nejbližšího stromu tak jsem ho poslechl. Mezi tím co jsem přivazoval koně tak Arthur vyndal deky na spaní. Měl i pro mě tak jsme ulehli. Arthur se na mě podíval a říká „koupil jsem tě aby jsi v noci a přes den hlídal můj majetek"já jsem se na něj podíval jakože co protože jsem jen obyčejný otrok né žádný nájemný žoldák který umí hlídat vše a ještě k tomu bojovat. Tak jsem vylezl zahrabaný z dek a našel místo kde jsem nejlépe vyděl na vozík, koně a Arthura. Tak jsem tam seděl a čas utíkal až jsem usnul. Vzbudilo mě šumění chrastí a všiml jsem si jak neznámá osoba leze do vozíku. Tak jsem začal křičet „zloděj." Arthur se vzbudil a křičí na mě„není tady sám." A v tu chvíli začal bojovat pomocí nějaké hole s tím jedním zlodějem. Zloděj vyndal meč z pochvy a rozběhl se proti Arthurovi. Arthur se mu vyhnul praštil zloděje holí přes záda na kterých měl oblečenou koženou vestu a jak jsem obdivoval Arthura tak jsem jsi všiml dalšího ze zlodějů jak natahuje kuše. Vzal jsem první kámen který jsem viděl a hodil jsem ho po něm a trefil jsem zloděje do kolene. On jsi na to koleno klekl a zazkuhral a namířil tu kuš na mě. A jediné co mě nenapadlo nebylo nic lepšího než vzít druhý kámen a hodit ho poněkud. Měl jsem štěstí trefil jsem ho přímo do hlavy zloděj se pomalu kácel k zemi ale stihl vystřelit šíp. Proletěl těsně vedle mé levé ruky a zapíchl se do stromu. Mezi tím jsi Arthur poradil s tím mizerou ale zaútočil na posledního z nich kterého dvěmi mávnutími holí odzbrojil. Zavolal na mě„na co koukáš pojď sem a spoutej ho tím lanem co má přes rameno" tak jsem mu svázal ruce a přivázal ho ke stromu. Arthur se  ptal na různé otázky jako co chtěl nebo odkud je a na další otázky. Mezi tím jsem instinktivně obral ty zbylé dva o zbraně a oblečení a dal to do vozíku. Byl to zvláštní pohled na toho mrtvého zloděje stou kuší protože já jsem nikdy nezabil ani králíka. Mezi tím co jsem smutně rozjímal nad tím mrtvým Arthur mi řekl že mám rozvázat toho posledního tak jsem nabil kuš a rozvázal jej a pomocí kuše jsem ho donutil svléknout se. Arthur mu řekl ať vezme toho omráčeného na záda a ať jdou odkud přišli. Potom jsme zabalili deky na spaní a vyrazili jsme do města. Před branami města se mě zeptal Arthur „nechceš jsi vzít nějaké ty věci než je prodáme na trhu" já se na něj podíval zase s údivem protože nabídnout mi oblečení tak to mi jako otrokovi ještě nikdo nenabídl. „Tak co chceš jsi něco vzít" řekl jsem mu jasně „ano chci." A začal jsem se přehrabovat v těch věcech. Vzal jsem jsi bílou košili s dlouhým rukávem na ni jsem si oblékl koženou vestu na šněrování. Na nohy jsem si vzal kožené kalhoty které obepínal  tlustý kožený opasek. Obul jsem si delší špičaté kožené boty. Při oblékání se mě Arthur zeptal„tak co máš už vybrané to jméno? " po chvíli ticha „nemám" odpověděl jsem mu. Tak mi řekl „ještě nejsme ve městě tak až prodám ty věci tak mi to řekneš ano. " „Ano" odvětil jsem. Náš rozhovor skončil tím že mám dovoleno se potulovat ve městě ale že se západem mám být u brány. Arthur vyrazil na trh a já...