Šaron s krví vlka

Příjezd do školy gladiátorů

Probudil jsem se v té samé kleci kam nás zavřeli ti chlapíci co nás donutili vypít ten lektvar. Yorri ještě spal to samé elf i faun. Hned jak jsem se rozhlédl tak se na mě podíval jeden z těch poskoků a povídá „tak tohle je váš nový domov." Hned jak to dořekl tak jsem vstal a podíval se přes vozku a viděl jsem obrovský komplex spousta budov obehnaný příkopem a nízkou hradbou z klád. Když jsem přijeli blíž před bránu tak se probrali faun, elf i můj nově nabytý trpasličí přítel. Yorri prohlásil „tohle je horší než kocovina" a zatřesl hlavou. Hned jak jsem projeli tou bránou tak jsem si všimli podobně oblečených mužů jako ti poskoci ale tihle byli trochu jiní. Měli totiž kuše a meče a hlídali kolem hradeb. Ale bylo to divné protože oni hlídali vnitřek jako kdyby nějaké nebezpečí číhalo vevnitř. Jak jsme si to sledovali tak ten elf povídá „no já si to myslel už na začátku jsme ve vesnici... gladiatorů" v tom se ozvalo „ano jste ve vesnici gladiátorů a teď jste se stali mím vlastnictvím a bude bojovat za mojí školu, školu gladiátorů. "A mi nevěděli odkud k nám mluví. Potom si dal ten trpaslík co nás koupil stoličku zboku a mi si ho všimli a všichni jsme se na sebe trochu pousmáli. V tu chvíli na nás zakřičel „je tady něco k smíchu" všichni jsme zakroutili hlavami jako že ne a on pokračoval „taky si myslím tak vystupte z vozu a tam řeknete svá jména a budou vám tam dány šátky s vaším označením. Jste devatenáctá skupina a potom vám ukáží kde budete bydlet." Tak jsme udělali jak řekl. Elf a fauna vylezli první ale jejich jména jsem neslyšel. Potom jsem vylezl já a Yorri. Dovedli nás na místo kde budeme bydlet a tam nic. Potom nám oznámil jeden z těch co nás tam vedli že si budeme muset nejdřív postavit ten dům a hluboce se u toho pousmál a dodal „tak to je vaše první zkouška když to stihnete do čtyř dnů tak jste splnili a když ne tak šup hlava dolů. Začínáte zítra dneska spíte na zemi "hned jak to dořekl tak odešel. Tak jsme si lehli protože bylo za chvíli asi sedm hodin. Po chvíli se ozval elf „no když jsme teď jedna skupina tak by jsme se měli seznámit já jsem Toruk a tohle je můj přítel Meldon pocházíme z bílých hor." můj přítel trpaslík na to bleskurychle zareagoval „já jsem Yorri a pocházím... No já jsem vlastně tulák takže nemám domov a tohle je můj přítel Šaron zachránil mě před pár trhany" a ukázal na mě. Potom mě vzal za ruku a za třásl mi sní. Trochu jsem se divil ale když to udělal i ten faun tak jsem si říkal že je to asi normální. Potom jsme si povídali až do tmy a šli jsme spát. Dozvěděl jsem se třeba že Meldon je takoví učenec, léčitel a alchymista dohromady nebo že Toruk patřil ke stráži jednoho elfského pána v bílých horách a spoustu dalších věcí. Druhý den ve škole nás probudili tím že na nás vylili kýbl vody a párkrát do každého kopli. Potom ten jeden prohlásil „staňte jde se na dřevo do lesa z čeho budete asi stavět ten dům."Rychle jsme vstali a všimli jsme si že tu nejsme sami bylo tu dalších asi padesát až šedesát dalších otroků. Mezi tím nás dovedli k žebřiňáku na kterém seděli ty stráže a kromě svých zbraní drželi taky pily a sekery. Ale nebyli tam zapřažení koně jen taková čtyři madla. Ten největší z těch stráží nám řekl ať se toho chopí a jdeme. Nezbylo nic jiného než to udělat nikdo z nás totiž nechtěl přijít o hlavu. Tak jsme se toho chopili a táhli jsme ze začátku to celkem šlo ale potom asi pětset metrů zábranou a asi kilometr před lesem jsem začal pociťovat únavu. Když jsme dorazili do lesa tak nás zastavili. Položili jsme voj a pořádně jsme si oddechli. Stráže se začali smát a ten samej co nám říkal ještě za hradbami že se máme chytnou tý voje tak řekl „jste nějak unaveny no jo ale panstvo to není všechno teď ještě musíte porazit par stromů a odvést je zpátky."Když to říkal tak před nás hodili ty pili a sekery. Chopili jsme se toho protože jsem jim nechtěli ukázat že nás můžou jen tak zlomit. Nejdříve jsme si vzali pili a začali  řezat stromy tak asi o průměru třiceti až čtyřiceti centimetrů. Když jsme je pokáceli tak jsme je osekali a nařezali na třímetrové kusy a naložili jsem je na vůz. Tohle jsme provedli asi z třemi stromy. Otočili jsme vůz a táhli  ho zpět. Byl těžší než předtím a mi jsme byli už částečně unavení. Když jsme vůz dotáhli až před bránu tak jsme byli tak unavený že jsme mysleli že až zastavíme za palisádou tak tam asi umřeme. Potom jsme ho táhly až na místo  kde měl stát ten dům. Meldok padl na zem vyčerpáním. Přišli jsme asi přesně na oběd tak nám dali jedno velké upečené kuře, polovinu bochníku chleba a džbán vody. Chvíli jsme na to koukali protože jsme už dlouho neviděli takovou pečínku. Potom vzal Toruk džbán a dal ho Meldokovi ten se posadil napil se a bylo mu lépe. Potom jsme se pustili do toho kuřete. Všichni jsme se najedli dosyta a odpočívali. A asi po hodině přišlo par stráží a jeden z nich říká „takhle to nestihnete vy kůže líný" a hodili k nám lopaty a krumpače a jeden otrok nám přivezl kolečko. Chvíli jsme na sebe koukali pak pronesl Yorri„ tak se do toho pustíme" plivnul si do dlaní vzal si lopatu a začal kopat. Tak jsme se pomalu zavedli a začali taky kopat. Bylo to těžké protože to byla velmi kamenitá země. Vykopali jsme čtyři díry asi půl metru hluboké na čtyři sloupy. Z těch děr jsme vykopali hromadu kameni a hliny. Během kopání si Toruk všiml že je to tam velmi vlhké a domluvili jsme se že v jednom rohu uděláme studnu tak jsme vykopali ještě jednou díru asi metr hlubokou a hle voda a spousta vody. Měli jsme štěstí že po sedmdesáti centimetrech tam byla jílovitá zemina takže jsme se nemuseli bát že se nám dum propadne. Když jsme vykopali ty díry tak jsem si šli lehnout.