Adventínky ( #Vánoce 2024)

1. Vítejte v Zaječí- První Adventní neděle

Byla jednou jedna malá vesnička a ta se jmenovala Zaječí a jak název napovídá, tak byla plná zajíců, kteří zde spokojeně žily a ta vesnice vlastně existuje dodnes, i když už se z ní pomalu stalo město.

A v tom městě žil jeden zajíc, který se jmenoval Hektor a kterému se všichni smály že je strašpytel a vůbec posmívaly se i jeho jménu.

Hektor to velice špatně nesl, protože neměl vůbec žádné kamarády, jelikož se s ním nikdo nebavil a tak byl smutný a uzavřený do sebe. I jeho rodiče poznali že ho něco trápí, ale Hektor jim to nechtěl říct.

Byl rád sám, takže mu vlastně ani moc nevadilo, že ho všichni od sebe odstrkují, protože aspoň mohl snít o svých snech. A tak i samotu vyhledával, i když často i plakal, kvůli tomu jak se mu ostatní posmívaly.

Ve škole ho jeho spolužáci šikanovaly a on už pomýšlel i na to nejhorší..na to že se zabije. Ale nedokázal to, chtěl to udělat, ale neudělal, protože nemohl, vždy dostal strach. A tak se dál pral s posměchem všech a uzavíral se do sebe stále víc a víc.

Jednou do jejich třídy přišel noví zajíc jménem Vil, který se zde přestěhoval se svými rodiči.

Jejich učitel ho posadil vedle Hektora, který seděl v lavici sám. Vil nebyl hezký a tak i jemu se zajíci často smáli a nadávali mu a jiné to nebylo ani teď, i když Vil už si na své posměchy zvykl, ale špatně nesl to jak se jeho spolužáci a všichni posmívaly Hektorovi a tak se jednou za něj postavil a od té doby posměchy přestali.

Z Vila a Hektora se staly kamarádi, kteří bránili jeden druhého a Hektor konečně našel někoho, kdo se mu nesmál a stal se z něj pak i sebevědomí zajíc, protože měl vedle sebe někoho, kdo mu věřil, kdo věřil v jeho sny a kdo mu pomáhal vždy když to bylo třeba.

A tento příběh se v Zaječí vypraví už celá leta a ukazuje tak všem, že i když je někdo jiný, tak to neznamená že se mu máme smát, protože každý z nás není stejný a posmívat se někomu nebo ho dokonce šikanovat není dobré.