[nicolás]
Celá jedna noc uplyne a Jeff pořád spí. Slyším ho dýchat jako raněné zvíře, jeho přerývaný dech se mu sráží jako pára u pusy. Pohled na něj je něco příšernýho.
Proto se na něj nedívám.
Nejsme tu sami.
Cítím okolo ten divnej chlad, kterej se zahryzává do páteře jako had snažící se uštknout svoji oběť.
Věděl jsem to už předtím, že Jeff tady určitě není sám. Ten výstřel odnikud a divnej stín mě v tom utvrdil. Vyvstává otázka: co se to tady děje.
Nejdřív Jeffova smrt, kterou přežil. Lorainin pochybnej návrat. Zjevení toho čehosi, co Zrzkovi ublížilo. Ty stíny.
Ač nerad, otočím se na něj. Dávno přestal krvácet. Už nebylo co. Jeho alabastrově bílá pleť je skoro jako kost. Ta myšlenka mě zasáhne. Kolikrát si ještě budu muset dokázat, že je mrtvej?
Kolikrát mi to bude muset ještě dokázat abych tomu doopravdy uvěřil?
Vzpomenu si na to, jak jeho tělo těžklo v mé náruči. Jak už se prostě nemohl hýbat. Jak se málem nechal zabít tou zrůdou jen aby mě ochránil. Mohl to udělat z jakýhokoli jinýho důvodu, ale k Jeffovi to nesedí. Nic z toho, co se tu stalo k němu nesedí.
Ne k povaze toho kliďase, kterým byl předtím, než našel moji sestru. Ne k tomu, jaký býval, když se sem s Loraine a Victorií přestěhovali po první rodinný tragédii.
Foresttown je nikdy nenechá vydechnout, uvědomím si.
Vždycky je bude pronásledovat jako lovnou.
Jen tak tak se zastavím. Prsty mi visí ve vzduchu tak blízko jeho hlavy, že by stačilo překonat sotva pár milimetrů, abych se dotkl jeho lícní kosti.
Povzdechnu si, stáhnu ruku a otočím se k němu zády.
Možná už je dávno ztracenej.
Možná...
Měl bych přijít na to, jak vypnout svůj zatracenej mozek, protože jestli ne, za chvíli ze sebe zešílím.
Vzduch okolo mě se rozvíří chladným vánkem. Na pažích mi mráz vytvoří husinu, na zátylku se mi zježí vlasy. Ztěžka polknu, v krku sucho. „Haló?"
Nic. Co jsem taky čekal?
Opravdu, ofiko mi hrabe.
Zhluboka se nadechnu, ignorujíc ledový pot, který mě studí na zádech a zavrtím hlavou.
Pak se zadívám z okna. Začíná svítat. Brzké sluneční paprsky prosvítají skrz roztrhané záclony a na podlaze vytváří stínové vzory.
Hrnek na parapetě se pohne.
Mělo by mě to ještě překvapovat?
Mluvím s mrtvolou! Pomáhal jsem jí zakopávat jinou mrtvolu! Bydlím s ní v opuštěným sanatoriu!
Ne, tohle by mě vážně nemělo překvapovat.
Tyhle myšlenky mě na okamžik zaplaví falešným pocitem bezpečí.
Dokud se hrnek nevznese v ladném pohybu a ve vzduchu se přetočí tak, že kdyby v něm bylo kafe, jistojistě by se vylilo.
V tu chvíli by se mě krve nedořezal.
„Hej," dostanu ze sebe a udělám krok vzad. Věděl jsem to. Jak mi to mohlo nedojít?
Jak jsem mohl bejt tak blbej?
ČTEŠ
Případ Jeffreyho Raynoldse
Paranormal[ mezi námi mrtvými - kniha 1 ] Foresttown je město, kde život znamená přežít. Jeffrey Raynolds si myslel, že ho zná, dokud nezmizela jeho sestra. Jakmile je zapojen do pátrání, temné lesy a chátrající sanatorium začnou odkrývat hrůzy, které mění re...
