Ve stínu pod stromy, hlavu si chladí,
tiše zas mluví k ní hlas cizí - hadí.
„Moc velkou můžeš mít, když budeš s námi.
Sester když zbavíš se,
královnou budeš pod hvězdami!"
Amalia z jeho slov šílet už začíná,
Bez hlasů vzácná je každičká vteřina.
„Nech mne již, prosím tě!
Nech mne, nemohu!
Poslati sestry své svou rukou do hrobu!"
S brekem a strachem utíká údolím.
„Nesmí mne získat! Ne! Nikdy nesvolím!!"
Amalia nejstarší ze sester svých,
jediná poznala, co je to hřích.
Vlasy má rusé, oči jak noc.
Lákavá pro ni je slíbená moc!
Seznam se s Biankou,
se sestrou druhou.
Oči má modravé, protkané duhou.
Úsměv má sladký,
v něm ukrytý cit.
Hlas její hladký,
dává všem klid.
Třetí ze sester, mladá a tichá.
Jméno má Calia, pro víru dýchá.
Nejmladší děvče s pannou si hraje,
před deštěm úkryt má tam, kde jsou stáje.
Jméno má Dalia, kytička mladá.
netuší, že v sestře skrývá se zrada.
Nad Orhmem mračna dnes nezvykle visí.
Vítr jak fouká, s prachem se mísí.
Venku už nemešká, živáček jediný.
Do bouřky ukrutné, zbývají vteřiny.
V té mlze z písku, lidská je postava,
s rusými vlasy vichr si pohrává.
Ruce má k nebesům vysoko vztyčené,
Oči zle vyhlížejí, jak smyslů zbavené.
Podlehla hlasům, podlehla volání.
Co může způsobit s démonem léhání?
Černá a zlá magie sílí.
Pekelná havěť v okolí kvílí.
Ty pazvuky nelidské, křik náhle utíná.
Smrt přišla pod kápí...
Stačila vteřina!
ČTEŠ
Temnota Orhmu
PoesíaVšude je temno, téměř co v půlnoci, našemu domovu, už není pomoci. Celé to místo, halí se v temnotách, nikdo z nich netuší, kdo byl ten krutý vrah. Ne-dlouhý průvod, ke kříži blíží se, tři mladé dívky, za rakví choulí se. Kde je ta čtvrtá, co patř...
