Všechny oceány,
všechna moře,
jsou naším domovem,
osvětleným spoře.
To aby nebylo vidět nikoho z nás,
nic z našich domovů,
nic z našich krás,
dokud nepřijde ten pravý čas.
Žijeme u ostrovů,
kde ptáci nezpívají.
Občas k nám ale děti zavítají.
Na vorech či lodičkách plují,
k našim domovům, úkrytům, slujím.
Sledujeme, jak je polije studený pot,
jakmile zvýší se vlny našich vod.
Někdo vypadl ven,
děti, někdo z vás!
Sirény, sestry houfujte se.
Už nastala ta chvíle.
Již nastal náš čas...
ČTEŠ
Light in the darkness
PoetryBudu sem psát básničky vašeho druhu a budu velmi vděčná za komentáře ( i ty negativní ) a za nápady na téma další básně, kterou si přejete.
