Temné oči (Zbierka Básni) /COMPLETE/

Láska až za hrob (CZ)

Motor vrčel jako tisíc koní,

horká chuť alkoholu tekla nám po bradě.

V uších mi doteď zvoní.

Kéž bychom věděli, že život byl na hraně.

„Zastav Joshi!" to jediné mi v hlavě zní.

Skřípot brzd a jasná světla,

zavřel oči, ztratil dech, náhle spí.

„Prosím neumírej," Po tváři mi slza tekla.

Probouzím se, hadičky mi trčí z těla.

Oba jsem byli téměř dospělý.

Od údivu asi umřu, krátkou chvíli jsem se chvěla

Josh usnul při mé posteli.

Jak to že je v pořádku?

Byl přece raněn.

Že má až tak pevnou skořápku?

Tomu nevěřím, co na mě hraje?

Druhý den a já se na nic neptám.

Jsem moc slabá na řeči.

Dokola si jen šeptám:

„Bože, jak za jeho zdraví se odvděčím?"

Pořád sedí, pořád zírá.

Za jeho přítomnost jsem v sedmém nebi,

nemluví, jen sem tam zívá.

Pláču štěstím, ale ten důvod on neví.

Nemá ani škrábnutí,

náznak po nehodě.

Zda je to čarovné mávnutí?

Ten kluk je sakra v pohodě!

Na třetí den jsem ještě slabší,

nedokážu jíst.

Byla bych však mnohem radši,

kdyby si Josh odpočinul, odešel pryč!

Čtvrtý den na tom nejsem o nic lépe.

Doktor přišel s novinou,

jazyk se mu strachem plete,

má zvěst, příliš hrozivou.

Jsem napjatá jak struna,

„Jak se má můj přítel? Zákrok byl nutný?"

To co přišlo, byla noční můra.

„Slečno, byl na místě mrtvý."

Můj svět se zhroutil.

Jak to, že ho teda vidím?

Řekla bych jim o tom,

ale velmi se stydím.

Pátý den a Josh byl pryč,

už nikdy se nevrátil.

Zůstala malá naděje ale stále nic.

Dala bych cokoli, aby se navrátil.

Navždy tomuto zázraku budu vděčná,

věřím tomu, že zde byl.

Naše láska, ta byla věčná

že dokonce i po smrti, sem mnou čtyři dny, pořád žil.

Nová báseň sa zrodila o 0:06 ;) to je tak, keď vás kopne múza :)