Po tvářích jí stékali slzy, byla neuvěřitelně spocená a myslela si, že kreče v nohou se už snad nedají vydržet. Šlapala a čekala až to utrpení skončí. Posledních pět kilometrů do cíle. "Zvládnu to, musím. Pro dědu, pro El..."
Fanoušci křičeli, ale Anne je nevnímala. Nevnímala vlastně vůbec nic, "prostě musíš šlapat" stále dokola si přeříkávala v hlavě. Jela na jak se říká tmu. Najednou hluk začal zesilovat a mladá závodnice se koukla před sebe. "Jsem tady, dokázala si to jsi dobrá" probleskne jí hlavou těsně než projede cílem. "Dokázala si to, šikula" křičí na ní středně vysoká dívka s světle hnědými vlasy, nekomu by mohla připadat až jako blondýna. "El?" Z posledních sil zvedne Ann hlavu a pokusí se o úsměv. To už se ale hroutí k zemi. Hnědovlaska na ní rychle šáhne a hned je jí všechno jasné. Anne už nemá sílu a její žaludek se obrací vzhůru nohama. "Rychle potřebuje schladit" zaburácí starý pán který se žene k oboum dívkám. Pan Froom nese flašky se studenou vodou a v druhé ruce pytlík se solí. Všechno rychle podá El a zamumlá něco ve smyslu že se hned vrátí. To už se ale k dívkám připojí modrooký blonďák. "Adame máš led" zvolá s radostí v hlase hnědovláska. "Úpal"zamumlá Adam. "Rychle dej jí ten pytlík na zatylek" rozkáže dívka vedle něj a same začne schlazouvat vyčerpanou Anne, "Tak zlato otevři pusu" říká a do úst jí vkládá lžíci se solí a vodu na zapití jí dá do ruky.
"Je devátá" křičí šťastně pan Froom." Devátá?" Vyhrknou Adam a El překvapeně. "Devátá?" ozve se slabým šťastným hláske Anne. Všichni jen přikývnou a široce a pyšně se usmívají. Závodnici se v očích zaleskou slzy, slzy radosti. To se ale už ocitá v pevném obětí nejlepší kamarádky a kamaráda.
Ahoj, tohle je takové uvedení do příběhu :) doufám že se bude líbit :)
Ps: píšu na mobilu tak prosím promiňte mi chyby :)
ČTEŠ
My dream
RandomKaždý máme svůj sen, ne vždy je lehké ho dosáhnout. Musíme obětovat čas, slzy, pot, krev... I Anne Froom má svůj sen a je odhodlána za pomoci přátel, rodiny, známých svého snu dosáhnout. Podaří se...???
