RUN | Jamie Bower | Lily Collins | CZ | PŘEDČASNĚ ZAKONČENO |

Kapitola první

„Utíkej! Doprdele makej!"

„Stůjte! Policie!" ozvalo se za mnou.

„Ať tě to ani nenapadne, přidej!" řekl Jamie.

Už jsem nemohla, pálily mě svaly, sípala jsem jako dlouholetý kuřák a byla jsem na pokraji zhroucení.

Ozval se výstřel ze zbraně a kulka jenom těsně minula moji pravou nohu. Otočila jsem se přes rameno a zahlédla jsem, jak policista stojí a míří na nás. Další rána. Jamie se chytil za rameno.

„Trefil mě! Ten kripl mě trefil!" nadával, ale běžel dál.

„Jamie tohle nemá cenu, nikdy mu neutečeme. A ty si teď ještě zraněný. Tohle nejde." Řekla jsem mu, ale on mě chytil zdravou rukou za tu moji a táhl mě dál.

„Lily, dostala ses tak daleko. MY jsme se dostali tak daleko. Teď to nevzdáme. Koukej, támhle je les a za ním město. Ztratíme se mu v Athénách. Tam si přece vždycky chtěla."

„Dobře." Souhlasila jsem.

Usmál se a pak už jsem ho zase ztratila z dohledu, protože v tuhle dobu už byla dost velká tma. Věděla jsem, že je tady jenom podle tichých „Doprdele," nebo „sakra", které doprovázely jeho pády. I já jsem každou chvíli zakopávala, a čím víc jsme se blížily k lesu, tím víc. Kořeny a křoví, kterým jsme tu a tam probíhaly, nás zpomalovaly a jen doufala, že Jamieho plán vyjde, protože jestli ne, vrátí nás domů a o to opravdu nestojím. Proběhly jsme les a vnořily se do města, kde jsme se, díkybohu, ztratily policistovy. Jamie vytáhl ze zadní kapsy peníze a postavil se k jednomu stánku na jídlo, a já jsem nechtěně otevřela pusu do němého 'o', protože když jsem konečně popadala dech a rozhlédla jsem se kolem, ohromilo mě jak pěkné místo to je. Nikdy jsem nic takového neviděla a nepředstavovala jsem si to ani v mích nejkrásnějších snech. Z mého snění mě vytrhl ženský hlas.

„Ztratila ses, drahá?" usmívala se na mě postarší paní.

„Ne. Ne, jenom... je to tu úžasné." Odpověděla jsem.

V tu chvíli přišel Jamie a v ruce držel cosi bílého s hnědými fleky.

„To je turecký med, to jsou ořechy, víš?" a otočil se na neznámou paní „Co potřebujete, madam?" mile se zeptal a políbil jí ruku. Nikdy jsem ho neviděla chovat se tak společensky a slušně.

„Myslela jsem, že se vaše přítelkyně ztratila." Odpověděla.

„Ne to ne, mi nejsme spolu, jsme jen kamarádi"

„Tak to se omlouvám, můžu Vás jako omluvu pozvat na čaj?" navrhla „A mimochodem, jsem Lene a Vy?" dotázala se.

„Jsem Lily a tohle je Jamie" představila jsem nás.

„Já mám svojí pusu Lily!" okřikl mě „Jsem Jamie Campbell Bower, madam, k Vašim službám." Opět mě ohromil, jaký dokáže být gentleman. „A ano, rádi si s Vámi dáme čaj."

_________________________________________
Ily, že jste to dočetly ❤
Hope you like it ❤
Budu neskutečně ráda za votes a komentáře, názory, jak záporné tak kladné výtám! ❤