RUN | Jamie Bower | Lily Collins | CZ | PŘEDČASNĚ ZAKONČENO |

Kapitola pátá

Ola, konečně nová část. Doufám že se Vám bude líbit:)

Vzbudila jsem se a podle slunce mohlo být tak 11ráno. Pomalu jsem si začala vzpomínat na to všechno štěstí co se událo včera v noci, když jsem uslyšela výstřel. Našli nás proběhlo mi hlavou. Cítila jsem, jak s sebou Jamie trhnul a posadil se. Přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat, já sem se ale rychle odtáhnula.  Ublíženě se na mě podíval ale když zazněl druhý výstřel, jeho pohled se změnil na absolutně zmatený.
"Snad nás nenašli" zašeptal a začal se zvedat aby se mohl pořádně rozhodnout kolem, ale když uviděl střelce, koutky jeho rtů se zvedly.
"Jamie co se děje? A proč se usmíváš?!" naléhala jsem
"Je to myslivec. Mohl by nám pomoct" odpověděl
"Jak si tím můžeš být tak jistý?!" řekla jsem a zvedla jsem se ze země abych se na kluka se kterým jsem se před pár hodinami vyspala a který mi teď přijde tak strašně arogantní, nemusela dívat ze země. Než ale Jamie stačil odpovědět zazněl výstřel a mě jakoby pukl hrudník. Zasáhla  mě kulka do levé části hrudníku. Pálivá bolest mě oslepovala. Slyšela jsem jak Jamie křičí. V tu chvily jsem ale už padala zpátky na zem a kolem mě se rozestřela tma. Jenom tma a bolest. Bolest tak uporná, že jsem cítila jakoby mi celým tělem projížděli miliony do běla rozžhavených jehel.

Před očima se mi míhali všechny důvody proč tu teď vlastně umírám. Jak v naší zemi Uzbekistánu svrhly panovníka a nastal zmatek. Kradlo se a vraždilo bez potrestání. Jak za mnou Jamieho malá sestřička jednou  přišla, jestli bych nemohla přijít k ním domů. Taky si pamatuju jak teplou měla ručku, když mě za tu moji vtáhla k Jamiemu do domu. Celá jeho rodina tam seděla kolem udržovaného, čistého stolu a hleděli na mě. Asi po 10 minutách si Jamie rozpačitě odkašlal a začal mluvit. Mluvil dlouho a bez přestávky. Mluvil o jejich rodu a všem kolem. Ačkoliv jsem neměla ponětí o tom co se tu  děje, poslouchala jsem jako uhranutá. Když domluvil, podíval se na mě jeho hlubokýma očima a zeptal se "Moje rodina... a já žadáme aby si šla se mnou, pokud bude potřeba odejít do Evropy, hledat lepší život a vrátit se s penězi." tázavě se na mě podíval a já pomalu a rozvážně přikývla.

*

Asi měsíc na to Jamie přiběhl, 'Je na čase' řekl a já sebrala svůj batoh který jsem měla připravený,  vtiskla -snad  ne poslední- pusu matce a běžela jsem za Jamiem.
Byli jsme dlouho na cestě. Když jsme kapitánovi vysypali na stůl všechno co jsme měli, což se skládalo z pár naprostých hloupostí, pustil nás na palubu odpadní lodi. Pluli jsme asi týden až jsme přirazily ke břehu Řecka.
Než jsem úplně ztratila poslední kontakt se světem, vzpomněla jsem si co říkala matka "Ty nikdy nemůžeš umřít, protože hvězdy neumírají"  Mýlila se. Umírám.

Tak co myslíte, jak to bude pokračovat?
Jinak taky moc moc děkuju za votes, views a komentáře u minulého dílu. Jste neskuteční. Miluju Vás❤
Všechny věci co Vás napadnou mi napište do komentáře:)

Hope you like it:)

xxx❤:)