,,5 dní.už jenom 5 dní,než mi zase začne peklo... Je mi hrozně" Mumlala jsem si jen tak pro sebe a třásla pouzdrem.
,,nemůžu uvěřit že se to bude dít zase... mají to snad už jako tradici... už od 3. Třídy... mě to snad jednou zabije"... vzdechla jsem a pustila třesoucíma rukama pouzdro na zem. Najednou přišla do pokoje moje Mamka a ptala se jestli se něco nestalo že slyšela ránu. ,,Ale to nic mami, jen mi spadlo pouzdro" odpověděla jsem. ,,Ana"odvětila Mamka,zavřela dveře a odešla.
Chvilku jsem Smutně seděla na posteli,když někdo najednou zaklepal na dveře. Utřela jsem si slzu z oka a zakřičela: ,,jdu tam!" otevřela jsem, stála tam Sára a zeptala se: ,,jdeš ven?" odmumlala jsem:,,ehm...asi jo"... ,, co je?",,co se stalo?" znovu se zeptala. ,,pojď na zahradu, vysvětlím ti to" Řekla jsem Smutně Sáře. ,,Jdu ven!" Křikla jsem na mamku a šla.
Sedly jsme si na strom a já jsem začala povídat. Náš rozhovor pokračoval asi nějak takhle:
Já: ,,ale, no zase se trápím kvůli škole..."
Sára: ,,hele nemysli si, mně se tam taky nechce..."
Já: ,,ne proto! To kvůli klukům..."
Sára: ,,ahá takže tobě se někdo líbí!"
Já: ,,Ne! Myslím ty, co mně tak strašně nenávidí!"
Sára: ,,ajo:( a neměla bych teda jít dom? Jako jestli tě neruším..."
Já: ,,jestli ti to nebude vadit tak bych byla celkem ráda"
Sára: ,,jo v pohodě stavím se třeba zítra..."
Já: ,,ok."
Sára: ,,tak čaau! řekla Sára seskočila že stromu a šla domů."
Ještě jsem Za ní rakřičela: ,,čáu!"
Ale ještě jsem Na stromě zůstala sedět. Hodila jsem si nohy Na druhou větev, o větev za mnou jsem se zase opřela a řekla jsem si že si chvilku odpočnu. Když jsem slyšela že na kostele odbila 6 hodina, zhoupla jsem se na zem a šla taky domů. Doma jsem byla Na mobilu a najednou byla půlnoc a nezbylo mi nic jinýho než jít spát.
