13 reasons why (CZ translate)

První dopis

Zayn
Pokud máš tento dopis, znamená to, že jsem nadobro pryč. Znamená to, že jsi jeden z důvodů proč.

Posadil jsem se na podlahu, rozhlížejíc se po pokoji. Všechno mi ho připomínalo. Jeho knihy, jeho mobil, jeho fotky nalepené nad postelí. Pravděpodobně se na ně díval než usnul.
Ten pokoj dokonce voněl jako on. Jak divné to je ? Je to týden a v tom pokoji stále zůstává jeho vůně. Cítil jsem jak se mi zatřásla brada a slzy pomalu opouštěly mé oči. Je to moje chyba že to udělal. Je to moje chyba že je pryč. Je to moje chyba. Zabil jsem svého bratra.

^^^^^^^^^^

*o týden dřív (1.listopad)*
"Ahoj gay chlapče." zasmál jsem se kráčejíc k Louisově skříňce. Protočil oči a pokračoval v balení jeho učebnic do tašky.
"Co chceš Zayne?" chladně se mě optal a ani se na mě nepodíval. Neměl jsem to rád. Neměl jsem rád to jak semnou mluvil. Ale snažil jsem se zůstat v klidu.
"To není zrovna hezký způsob jak mluvit se svým velkým bratrem." přivřel jsem své oči. Mělo to být varování a on to věděl.
"První věc, jsi jen o týden starší. A druhá...nevlastní bratr." odpověděl mi se zavrtěním hlavy. Zavřel skříňku a konečně se na mě podíval. Mohl jsem vidět že si myslí, že je lepší než já. Vždycky se na mě tak dívá. Jako bych nebyl nic. Vím že jen žárlí, že mě má otec radši než jeho.
"Kde máš kamarády ? Nechali tě tu samotného? Ubohý chlapče."
"Sklapni ty malej sráči. Mám přátele. To s tebou se nikdo nechce bavit." poodstoupil ode mě o krok a podíval se na zem. Ha! Zasáhl jsem jeho citlivou část. Měl by vědět kdo je nejlepší v naší rodině.
"Fuck you!" zamumlal se zlomeným hlasem. Ano! Vyhrál jsem. Mohl jsem vidět slzy v jeho očích.
"A kde je tvoje přítelkyně, hm? Když jsem jí viděl naposledy, opouštěla mojí postel." zašklebil jsem se, načež on do mě strčil. Já, jak jinak, jsem mu to oplatil a začali jsme se rvát. On do mě praštil jednou, já asi 30x (dobře jen 5 ran, ale nemůžu aby si lidi mysleli že jsem jak holka).
Objevili se mý kamarádi. Dobrý pro něj jinak by přišel o pár zubů.
"Ahoj gay chlapče." zaslechl jsem Niallovo šeptání do Louisova ucha. Louis se snažil uniknout ale Niall byl silnější. Jsme ve fotbalovém týmu, musíme být silní. Niall se zahleděl na mě a já se zašklebil.
"Ok, pusť mě." řekl jsem mému kamarádovi Taylerovi a on mě pustil. Znovu jsem se zašklebil a přešel k Louisovi, načež jsem mu věnoval jednu ránu přímo do žaludku. Jen jednu. Ale byla dost silná na to aby se vyvlékl z Niallova sevření, a padl na podlahu.
"Co se tu děje ?" otočil jsem se, abych zahlédl slečnu Jonsonovou, učitelku angličtiny, přicházející k nám.
"Nic. Můj bratr se necítí dobře, a my se mu snažíme pomoct." odpověděl jsem s tím nejsladším úsměvem, který jsem zvládl. Chvíli mě a mé přátele sledovala, pak ale odešla. Nejsem si jistý jestli mi uvěřila ale koho to zajímá. Je pryč ne ?
Otočil jsem se zpět abych se podíval na mého bratra, který se snažil sbírat z podlahy.
"Jdeme dámy, máme za pár hodin party." s úšklebkem jsem prošel kolem něj přímo k východu.
"Uvidíme se v pekle brácho." zařval na mě ještě Louis a já se jen zasmál. Chtěl jsem ještě něco odpovědět, ale řekl jsem si že bude jednoduší, neřešit to. S ostatníma jsem odešel a nahlas se smál užívajíc si situaci.
To bylo naposled co jsem ho viděl živého.
Potom jsem šel na party, přišel domu až druhý den ráno. Řekli mi že je mrtvý a já tomu nechtěl uvěřit. Ale teď?

^^^^^^^^^^

Nemohl jsem dál stát. Složil jsem se na kolena a brečel.
Kdybych jen věděl, že to plánuje. Mohl jsem ho zastavit. Udělal bych všechno abych ho zastavil.
Byl jsem tak hrdý. Chtěl jsem ho potopit. Ale proč? Ani nevím. To je to co starší bratři dělají ne? Bojují s mladšími sourozenci.
Pravda byla, že jsme se nikdy neměli rádi. Nikdy jsme spolu opravdu nemluvili. Naše matky se nesnášeli tak my taky. A po smrti jeho matky se přestěhoval do našeho domu. Snažil jsem se k němu být milý, pak jsem ho nemohl vystát. Chodil si po mém domě jako by byl jeho, ale nebyl! Byl můj, a on tu neměl co dělat.
Teď když přemýšlím, nad vším co jsem udělal...byl jsem tak zasraně naivní. Slzy stékali po mých tvářích ale ani jsem se nesnažil je zastavit. Ani jsem nechtěl je zastavit.
Můj bratr se zabil protože já byl hrdý a protekční a nechtěl jsem ho kolem sebe.
Teď bych udělal cokoli abych ho přivedl zpět.
Ale je pozdě.
Je pryč.
Navždy.

-----------

Milý Zayne,
na chvíli jsem se zamyslel co ti říct. Protože co bych měl říct? Mám hodně otázek na které už odpověď nedostanu. Například "proč jsi to udělal?" nebo "proč si mě napadal každý den ve škole? A po škole? A doma ?"
Co jsem ti udělal ?
Měl jsi všechno. Větší pokoj, lepší mobil, lepší oblečení. Tvoje matka žije. A náš otec...vždy bylo vidět že miluje tebe, víc než kdy miloval mě. Tak co jsi ještě chtěl? Mojí přítelkyni ? Taky jsi ji ode mě odvedl. Ale nepřestával si mě šikanovat. Bylo pro tebe důležité vidět mě každý den na dně ?
Přál bych si vědět odpovědi na všechno. Ale teď už je pozdě. Nikdy se nedozvím. Ale ty ano. Chci po tobě, aby sis sedl a přemýšlel nad věcmi, které jsi mi udělal. Chci aby ses zamyslel jestli to za to stálo. Stáli ti ty momenty za ztrátu bratra. Možná tě ani trochu nezajímám. Možná to čteš a říkáš si "bože, byl tak ubohý, jsem rád že je pryč."
I tak...pamatuješ poslední věc kterou jsem ti řekl? Smál ses tomu se svými přáteli, že? Je to pořád vtipné?