13 reasons why (CZ translate)

1.Prolog

Podíval jsem se na dopis v mých prstech, abych se ujistil, že jsem napsal všechno co jsem chtěl říct.
Ano, všechno bylo perfektní. Dokonale perfektní. Přehnul jsem papír, vložil ho do obálky a otočil, abych na ní mohl napsat "Elena". Uložil jsem ji do krabice, společně s dalšími 12 obálkami, kterou jsem zavřel, umístil na viditelné místo s kouskem papíru nahoře..."Prosím předejte jim to."
Přesně jsem věděl kdo to najde; Eleanor, naše hospodyně. Ona je jediná, kdo může přijít do mého pokoje. Ona je jediná, kdo mimo mě má klíč. Mám ji rád a opravdu mě mrzí, že musí být první kdo mě najde, ale nikdo jiný nemůže.
Sykl jsem bolestí, když jsem došel na svojí postel. Zapnul jsem iPod a vložil si do uší sluchátka. S těžkým nádechem jsem stiskl tlačítko "play". Připravil jsem si tu písničku už dříve, takže ji teď nemusím hledat. Přitáhl jsem si k sobě láhev vodky a plastovou krabičku s prášky. Na chvíli jsem se zahleděl na pilulky které jsem držel. Možná bych to neměl dělat. Všichni říkají že bude líp. Co když opravdu bude.
Ne, nebude. Emily mi ukázala že nebude. Zayn mi ukázal že nebude. Můj otec to dal najevo taky. Nikdy to nebude lepší.

Vložil jsem pilulky do mých úst. Bylo trochu těžší je spolknout, ale nějak jsem to dokázal. Pár loků vodky tomu taky pomohlo. Nadechl jsem se, dopil láhev do dna a následně ji hodil, přes pokoj až se rozbila o protější stěnu.
Ale nikdo nepřijde zkontrolovat, jestli jsem v pořádku. Nikdo to neuslyší; nikdo se nebude zajímat.
Pomalu jsem lehl, zavřel oči a zaposlouchal se do hudby. Není to tak špatné jak jsem myslel, že bude. Je to vážně hezký pocit. Ulevující. Cítím se sice trochu "nemocně" ale to je normální u spolykání tolika prášků. Moje tělo se snaží zachránit. Ale to já nechci. Nechci být zachráněn; už nikdy nemůžu být zachráněn. Usmál jsem se, zatímco jsem se řítil pryč, ale potom jsem ztuhl. Takhle ti nemělo být. Měl jsem být šťastný. Měl jsem být konečně volný. Tak proč pláču?
Poslední věc kterou jsem před smrtí cítil, nebyl polibek do koutku rtů, ani růže dotýkající se mé tváře. Byla to má slza. Stekla z koutku oka a udělala si cestičku za mé ucho, než se dotkla mých vlasů.
Byl jsem šťastný že umírám, ale poslední co jsem ve svém životě cítil, byla slza. Má slza.