Navždy přítomný

6.

Vrátili jsme se k Tess asi ve 4 hodiny ráno. Byla jsem strašně unavená,ale vůbec mi nešlo usnout. Hlavou mi vrtaly pořád jenom Davidovy slova. A pak hlavně Matt.

„Už vím odkud jsi, kolik ti je, na jakou chodíš školu, vím co máš rád, ale nevím to nejpodstatnější. Jak se jmenuješ?"uchechtnul se. „Promiň, nějak mě nenapadlo se zeptat. Jsem Matt. A ty?" znovu ten upřímný úsměv. „Annabell. Thompsonová  .Ale, říkej mi Annie, prosím." „A nemůžu ti říkat ,Ann'?" Ne! To teda nemůžeš! „No že jsi to ty, tak jsem schopná si nato zvyknout." usmála jsem se. Sakra! Annie! Vždyť to nesnášíš...„Těší mě Ann." natáhl ke mně ruku. Přijala jsem jí.

Tancovali jsme asi do 4 do rána. Pořád mám v očích ten úsměv a ty jeho oči. Ty nejčokoládovější oči na světě.

 Hrozně moc jsme toho oba napovídali, propili a protancovali. Nemohla jsem ho dostat z hlavy. Pořád dokola jsem si přehrávala ty chvilky. Nemohla jsem vůbec spát, zatímco Tess vedle mě už spokojeně funěla. 

Vstala jsem a vydala jsem se do kuchyně. Byla jsem u Tess doma jako u mě doma. V podstatě jsem tu taky vyrůstala. Její mamka pro mě byla jak teta a její taťka jako strejda. Sešla jsem schody a viděla jak jde z kuchyně světlo. Nakoukla jsem tam. Seděl tam Tessiin taťka. „Ahoj." pozdravila jsem ho. Tykala jsem mu už od mala.Už od mojí první lekce tance s ním a Tess. „Ahoj. Jaktože nespíš? Kdy jste se vrátili?" zeptal se mě. Koukla jsem na hodiny, které vysely na zdi. Bylo půl šesté ráno. „Asi ve čtvrt na pět. Nemůžu usnout. A co tady děláš ty?" posadila jsem se k němu. „Taky nemůžu spát. Měl jsem náročnej den.Učil jsem malý. A pak jsem musel ještě na mojí soutěž." „A jak jste dopadli?" vyzvídala jsem. Vždycky jsem ho sledovala v televizi, ale o téhle soutěži jsem neměla vůbec tušení.„Druhý." usmál se a srknul si kakaa, teda aspoň to vypadalo jako kakao. V tomhle jsme si byli podobní. Oba jsme milovali Noční a BrzoRanní kakaa. „Tak to je dobrý, ne?" usmála jsem se. „Jo, celkem. Chceš taky?" ukázal na hrnek. Přikývla jsem. „Jo,díky." Přikývl a vstal z židle. Sledovala jsem ho při tom. 

Kakao jako on neuměl nikdo jiný, vždycky navrh dal šlehačku a znovu to posypal kakaem. Vždycky si ho u nich dávám k snídani. „A jaktože nemůžeš usnout?" Podíval se na mě, zatímco do hrníčku sypal kakao. Zčervenala jsem a odvrátila pohled. „Já nevím." zalhala jsem. Ale musela jsem se smát. „Je v tom kluk viď?" znovu jsem zrudla. O tomhle bych s mým tátou v životě nemluvila. Měla jsem ho ráda, ale tohle jsme nikdy neprobírali.Ale s Tesiiním tátou mi to ani nevadilo. Styděla jsem se, ale nevadilo mi to. „No. Jo." přiznala jsem. Podívala jsem se naněj. Jenom na mě bezeslova zíral, jako kdyby čekal že mu začnu básnit. „No, tak šup. Povídej!" řekl asi po půl minutět icha. Tak na to přeci jenom čekal. „Já nevím. Je tady novej. Ale Tess říkala že má holku." „Tess?" zarazil se. Jenom jsem přikývla. „Ona už se taky zajímá o kluky?" podívala jsem se na něj ve stylu ,jako vážně?' „Tak to je snad jasný, ne? Je jí 17. Co bys čekal? Hlavně jí to neříkej, ale teď jde o to, že spíš má někdo zájem o ní. Ona o něj taky, ale myslí si, že jí nechce. Ale hlavně jí nic neříkej prosím."objasnila jsem mu situaci. „To se neboj." přikývl a podal mi kakao. „Děkuju." „Není zač." kývnul. Ráda jsem si s Tesiinim tátou povídala. Hodně jsem si s ním rozuměla a často mi poradil. Nebo mu naopak já poradila s Tess. Povídali jsme si asi ještě půl hoďky, ale pak jsme si řekli, že půjdeme zkusit usnout. „Tak Dobrou Annie." popřál mi. „Dobrou, Tome." 

Dneska trochu kratší část,no. Po dlouhé době mám zas náladu psát a už tak trošku vím jak pokračovat v příběhu. Jo a tahle část je důležitá, ne jenom proto že už víte jak se jmenuje ten "tajemnej kluk", ale i s Tessiininym tátou to bude mít souvislost, nebojte:). Ale o tom až v dalších částech:3. A co říkáte na tenhle díl? :) Co myslíte, jakto že má Annie v podstatě lepší vztah s Tessinym tátou než ze svým? :) 

Užívejte prázdniny! 

Love you^^