Uběhl jeden den od našeho polibku.Dělaly jsme,že se to nestalo.Andy byl trošku plachej a já vlastně taky.Nechtěla jsem o tom moc mluvit,ale myslím,že bych měla vědět co si o tom mám myslet.Zrovna jsme šli s Andym ze školy.Šli jsme vedle sebe a mlčely.
,,Andy,já.Prostě,co si mám myslet o tom polibku?"vychrlila jsem rychle.Trochu se zarazil.
,,Chceš vědět pravdu?"
,,Jasně."odpověděla jsem a čekala co z něj vypadne.Zastavil se.Opřela jsem se o zeď domu,kdyby to náhodou bylo něco hroznýho.
,,Já vlastně nevím.Jsi strašně fajn holka.I když jsme se nejdřív nemusely,tak jsme se potom líp poznaly,ale já jsem od první chvíle věděl,že nejsi jenom tak obyčejná.Že nejsi jenom hezká,že tě možná miluju,jenomže,já si tě nezasloužím.Nezasloužím si někoho jako jsi ty.Navíc už tu stejně dlouho nebudu."po celou dobu jeho projevu se přeze mně opíral o zeď.
Když však dořekl vše co chtěl zarazila jsem se.
,,Jak jako dlouho nebudeš?"nasucho jsem polkla.
,,To je jedno."mávl rukou a v očích se mu objevily slzy.
,,Andy,co se sakra děje?"
,,Řeknu ti to doma."polkl a šel směrem domů.Nechápu co to má znamenat.Nechápu proč tu už dlouho nebude a hlavně proč si mně nezaslouží.
Celou cestu domů jsem šla za ním.Nešli jsme vedle sebe a nevymněnovaly si debilní narážky jako vždy.Šli jsme za sebou jako dvě těla bez duše.
Když jsme došli k domu Andy odemčel a oba jsme vešli dovnitř.Do nosu mně praštila vůně Lasagní.Super,miluju lasagne:).
Skopaly jsme ze sebe boty a vydali se směrem ke kuchyni.
U plotny už stála rozzářená máma.
,,Ahoj,co je že se tak tváříte?"
,,Ahoj mami.Nic."usmála jsem se a dala jí pusu na tvář.
,,Ahoj,nic se nestalo."ujistil ji Andy.Po krátkém povídání s mámou jsme usedly ke stolu.
Máma nám nabrala,všichni tři jsme se pustily do jídla.
,,Andy,byla tu pošťačka s balíčkem.Prý ti máma posílá nějaké léky."
Léky?
,,Jo,dobře."řekl rychle a dál jedl.
,,Jaký léky?"řekla jsem opatrně.
,,Jak vidím,tak bych vám to asi měl vážně říct.Mám rakovinu plic a zbývá mi pouhých 6měsíců života."vychrlil a z očí se mu vykutálelo pár slz.Příbor mi vypadl z rukou a zůstala jsem jen koukat s otevřenou pusou.Ne.Prosím ať je to jen sen.
Takžee,promiňte mi,že část přidávám až dneska:)nějak jsem neměla chuť a hlavně náladu psát.Přemýšlela jsem co bych do příběhu měla dát a napadla mně právě Andyho nemoc,vlastně jsem tím změnila moje veškeré plány na příběh.Taky se moc omlouvám,že to Andy o nemoci řekl tak brzo a nečekaně,ale přece jenom plánuji pouze 20 dílů a tak jsem to tam musela narvát hned ze začátku.Taky chci říct,že je díl opět o ničem.Děkuji vám stráášně moc za milé komentáře a votes:'))Ani nevíte jakou mi to dělá radost<3.
Děkuji za přečtení<3.
Milujte části o ničem,pac a pusu!<3
