"Dvakrát na Ztracená duše."
Pokladní nám podala lístky a my vešli dovnitř.
"Chceš popcorn?" zeptal se mě mile Luis. "J-jo, šunkovej." vykoktala jsem a cítila jak rudnu. Luis zmizel za stěnou.
"Zavři oči." řekl když konečně přišel. Zavřela jsem je a ucítila něco studeného na krku. Pak jsem oči otevřela. Luis mi podal zrcátko a já se do něj podívala.
Na krku mi visel náhrdelník s oranžovým kamínkem černě pruhovaným.
"Luisi! Jak jsi zjistil mou oblíbenou barvu?"
"Některý člověk si myslí, že bysme měli být spolu." odpověděl s úsměvem.
"Lucy?" hádala jsem.
"Jo, a já si taky myslím, že bysme měli být spolu."
Tohle mě zaskočilo. "M-myslíš to vážně?"
"Jasně, po kině můžem ke mě jestli chceš. Mohla bys i přespat. Ségra by ti půjčila oblečení."
"To je super! Po kině napíšu mámě, aby zas nevolala policajty."
Po kině jsme sedli na autobus a přijeli až před jeho dům. Teda, dům ne, byla to vila. Obrovská vila stranou od města.
"Tady bydlíš?!" zeptala jsem se ohromeně.
"Jasně. Pojď dál, matka není doma." Vzal velký zlatý klíč a odemkl. Uvnitř byla vila stejně ohromující jako venku.
"Vy musíte být boháči!" vydechla jsem, když jsme vyšli po schodech nahoru a vešli do jeho pokoje. U stěny stála velká postel s nebesy, na kterou se vešli tři lidi najednou. Dál tu byl pracovní stůl z ebenu, klavír, housle, velká okna, královské záclony a celou podlahu pokrýval koberec. Vše mělo bílo-modrou barvu.
Luis na chvíli zmizel a pak se znovu objevil s noční košilí v ruce.
"Tady máš a kdybys nechtěla spát tady, tak můžeš vedle."
Otevřel dveře do vedlejšího pokoje. Přede mnou se objevil pokoj úplně stejný jako Luisův, ale oranžovo-černou.
Málem jsem už řekla tady, ale chtěla jsem spát u Luise takže,
"U tebe. Tam je to...hezčí." řekla jsem nejistě.
Luis se usmál, jako by věděl proč sem si vybrala jeho pokoj. Každopádně zítra začínají prázdniny a nejspíš to budou ty nejlepší prázdniny; prázdniny s Luisem.
