"Amy!" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a za mnou stál Luis. Už se stmívalo a dnes měl být úplněk.
"Ahoj."
"Pojď se mnou."
"Luisi, už se stmívá..."
"Neboj, pojď! "
Vydala jsem se s ním kamsi do dáli. Po chvíli jsme došli k lesu.
"Luisi, kam jdeme?"
"Na jednu mítinku."
Po chvíli jsme se skutečně vynořili na jakési mýtině. Byla z poloviny obklopená stromy a na druhé polovině byl sráz. Nad srázem visel měsíc, měsíc v úplňku.
"Luisi, jsme v lese, tam je vlkodlaků nejvíc...."
Luis jako by se vzpamatoval.
"Musíme hned pryč, jinak..." zbytek věty zanikl v hlasitém zavrčení.
"Amy, to já tě sem zatáh. Odpusť mi." a Luis mě políbil. Hned potom jsem ucítila prudkou bolest a začala jsem se měnit ve vlkodlaka.
Když nastane úplněk
vlkodlaků je plný svět.
Do lesa šel mladý pár.
Dívenka jako květ
a chlapec Luis z vily Soumoret.
Zapoměli na měsíc
a vlkodlaky se stali.
Nemohli dělat vůbec nic.
Jen polibek si dali.
Pak na sebe zapoměli.
