Bad girl (ff Harry Potter)

Konec školního roku

,,Isabella Raddlová" zvolala učitelka moje jméno. Dneska byl poslední den školy. Většina dětí by se radovala, ale proč se mám radovat, když se zase vrátím do toho zastaralého sirotčince. V této škole jsem vždycky přes celý školní rok, a pak se vracím tam, kde jsem přes prázdniny.
,,Ty jsi neslyšela? Isabell pojď si pro vysvědčení. Copak nechceš vidět ty tvoje hezké známky?"
,, Ne nechci a jmenuji se Bella." skočila jsem jí do řeči.
,, V rodném listě máš napsáno Isabella a né Bella." jestli si myslí, že mě tadytím přechytračí, tak se šeredně mýlí.
,, Promiňte paní učitelko, ale stejně jako se vy jmenujete Anna, tak vám říkají Ani, Aničko, Andulko......"
,, Kdyby nebyl konec školního roku vysloužila by sis dutku Isabello!!!" zakřičela na mě.
Jak se opovažuje na mě křičet a říkat mi Isabello, když jsem jí to jasně vysvětlila? Stoupla jsem si, podívala se po ostatních spolužácích a šla směrem k učitelce. Byla jsem tak naštvaná, až jsem se přestala ovládat a desky na vysvědčení vzlétly vzhůru. Učitelka se na mě podíval a já viděla strach v jejích očích. Škodolibě jsem se na ni usmála a vytrhla jí vysvědčení z ruky. Bylo mi jedno že se dole trošku roztrhlo, ale svůj úkol jsem splnila. Přežila jsem tu další rok. Potom jsem vyběhla ze třída a šla si do svého pokoje zabalit věci. Všechny mé spolubydlící měly už zabaleno. Mě stačila chvíle soustředění se : prosím naházejte se moje věci do mého kufru ať odsud můžu vypadnout. Tuhle větu jsem si ještě jednou zopakovala a otevřela oči. Měla jsem zabaleno. Vzala jsem kufr a vyšla z mého pokoje. Když jsem vyšla z pokoje začalo zvonit. Nevšímala jsem si pohledů ostatních a soustředila jsem se pouze na cestu. Když jsem šla okolo naší třídy nikdo v ní už nebyl. Teda nikdo kromě jí.
,, Sakra" zaklela jsem.
,, Pokud se dobře pamatuji, Isabello " zdůraznila moje jméno. ,, Ve škole se nesmí klít " podívala se na mě a zasmála se.
,, Omlouvám se " sice jsem jí chtěla říct něco jiného, ale už jsem tady nechtěla být.
,, Omlouvám se paní učitelko " řekla a zase se usmála .
,, No tak dobře, omlouvám se paní učitelko ! " zakřičela jsem na ní. Jestli mě chce naštvat, tak se jí to povedlo.
,, Příště prosím s klidem Isabello " a zase se usmála.
Na tohle už nemám nervy ! Zabiju jí ! Zabiju !!!!
,, Zabiju, zabiju " ani jsem si neuvědomila, že jsem to řekla nahlas. No to už je jedno.
,, Koho zabiješ ? " zeptala se mě se strachem v očích.
,, Vás " zašeptala jsem. Podívala se na mě jako by mi nevěřila jenže já mluvila pravdu. Zabiju ji . Nevím kdy, ale bude to brzy.
,, Doufám že jsi to nemyslela vážně, Isabell " zeptala se mě se strachem v hlasu.
Na tuhle otázku jsem už nechtěla odpovědět a se slzami, které mi už padaly z očí jsem odešla.
Když jsem konečně vyšla ze školy bylo tam už plno dětí, které se loučili se svými spolužáky a zdravili se svými rodiči. Já ale musela jít k ošetřovatelce od nás ze sirotčince kde už čekalo pár mých spolužáků.
,, Dobrý den Isabell " pozdravila mě ošetřovatelka. Tak a už je to tu zase copak mi nikdo nemůže říct Bello?
,, Dobrý den " odvrátila jsem ji a zkusila nasadit úsměv, jenž se mi asi moc nepovedl.
,, Tak jaké bylo vysvědče..."
,, Jo dobré. Měla jsem dvě dvojky " radši jsem jí řekla co jsem měla, protože jsem neměla náladu na zodpovídání dalších přihlouplých otázek.
,, No na to, že si měla být teprve v páté třídě máš velmi dobré vysvědčení " jestli si myslí, že mi tím zalichotí, tak se mýlí.
,, Hmmmm, děkuju "
Za pár minut jsme tu byly už všichni ze sirotčince, a tak jsme šly na vlakové nádraží. Když jsme tam přišli, tak jsme hned odjeli ,,domů"

Tak tohle je první kapitolka doufám že líbila a budu ráda za každý vote a hezký komentář ☺☺☺