Bad girl (ff Harry Potter)

Profesor

Přijeli jsme pozdě večer, a tak jsem šla hned spát. Zdálo se mi o tom jak Thomas umírá. Byla jsem opravdu ráda, že je mrtví. Aspoň je o jednoho šmejda míň.
Chudáček Coleová, bude mít spoustu papírování. Doufám že ji zavřou. Zasloužila by si to.
Další den přijeli městský policajti. Musela jsem čekat před jídelnou, protože jsem měla jít na výslech.
,, Bello? Můžu tě poprosit aby si šla se mnou? Zeptáme se tě na pár otázek ohledně smrti tvého kamaráda." ze dveří vykoukl starý policajt a gestem mi ukázal abych ho následovala. A tak jsem šla.
Musíš být teď hodná holka Bello, přece chceš vidět Coleovou ve vězení. Naváděla jsem se. Další policajt ukázal na židli naproti sobě a já pochopila, že si mám sednout.
,, Jak nám řekla paní Coleová, tak si byla včera svědkem Thomasovi smrti. Je to pravda? " zeptal se mě jeho hluboký hlas.
,, Ano pane policajte. Bohužel ano" pronesla jsem a začala brečet.
,, To bude dobrý. Jaký vztah si k němu měla? " položil mi další otázku.
Jo, skočil mi na to. Jsem fakt dobrá herečka. Pochválila jsem se.
,, Byli jsme nejlepší kamarádi. " zalhala jsem.
,, Tak to je mi líto. Jak k tomu došlo?" pověděl a povzbudivě se na mě usmál.
,, No, normálně jsme si hráli v tý jeskyni, když najednou začaly padat kameny a skála se začala bortit. Běžela jsem pro Alenku a Thomas běžel hned za námi. Zakopl a uvízla mu noha mezi dvěma kameny. Pokoušela jsem se mu pomoct, ale nešlo to. Pak na mě zavolala Alenka, že musíme rychle vypadnout. Ale já ji neposlechla. Nechtěla jsem ho tam nechat. V tom ke mě priběhla Alenka, chytila mě za ruku a já pochopila, že Thomasovi už nepomůžu. Stihly jsme to jentaktak. " dopověděla jsem můj vymyšlený příběh a koukla jsem se na toho policajta.
Asi pět minut jsme tam seděli a koukali se tomu druhému do očí. Až nakonec konečně promluvil:
,, Po tom co jsem vyslechl tebe a Alenku jsem zjistil, že jedna z vás lže." pronesl.
On na to přišel? Jak? Ale i přes to co právě řekl jsem na sobě nedala nic znát. Po dalších pěti minutách mlčení jsem promluvila.
,, Pane policajte, " oslovila jsem ho a on se na mě konečně podíval. ,, Přece nebudete věřit malé šestileté holce. Ona ho vůbec neznala." a zase jsem se ,,rozbrečela".
,, To máš pravdu. V tom případě zatkneme paní Coleovou. "
Jo! Oddechla jsem si.
,, To přece nemůžete! Proč?! " zakřičela jsem na něj abych vzbudila zájem. A to se mi povedlo.
,, No, proto, že vás má hlídat. A né, že vás nechá vlézt samotný do jeskyně! " zakřičel on na mě. ,, Můžeš jít. " vstala jsem a dala se na odchod. Ještě před dveřmi jsem se s ním rozloučila.
Chtěla jsem vidět jak ji odvádějí a schovala jsem se za stěnu. Po pár minutách konečně scházela schody. Ale nebyla sama. Byli vedle ní nějací netvoři v černých kápích. Po chvilce jsem pocítila náhlý chlad a divný pocit. Udivila jsem se, když vedle Coleové prošla uklízečka a normálně ji pozdravila.
Co když je vidím jen já? Copak jsem blázen?
A jak jsem se zamyslela, Coleová byla už u dveří. Netvoři v kápích ji vyvedli ven a místo nich přišel velmi starý muž s bílými dlouhými vlasy a vousy. Byl oblečen do fialového hábitu až na zem. Rychle jsem vyběhla po schodech do svého pokoje a zabouchla dveře.
Konečně ji zavřeli. Pomyslela jsem si a zasmála se. Pár minut se nic nedělo, když v tom někdo zaklepal na dveře. Neodpověděla jsem. Do mého pokoje vstoupil ten samí muž, jehož jsem viděla dole v přízemí.
,, Ahoj, Bello " pronesl jeho milý hlas.
,, Kdo jste " odvětila jsem mu. Teprve teď jsem si ho pořádně prohlédla. Měl stříbrné vlasy a vousy až po pas, oči měl křišťálově modré. Nos, měl podle mě už několikrát zlomený. Na nose mu seděli půlměsícové brýle. Nebyl moc vysoký, ale za to byl hodně hubený. Přes sebe měl přehozený fialový hábit. ,, Přišel jste mě prohlédnout? Nebo snad jste doktor? " položila jsem mu hned několik otázek.
,, Bello, uklidni se" mluvil stále s klidem v hlase a mě to začínalo rozčilovat. ,, Nejsem doktor, já jsem profesor"
,, Lžete " skočila jsem mu do řeči. ,, Určitě jste byl domluvený s Coleovou a přišel jste mě prohlédnout. Jenže já nejsem blázen! " zakřičela jsem na něj.
,, Jak jsem už říkal, byl bych rád, kdyby ses uklidnila a pochopila co ti říkám. Já nejsem doktor, já jsem ředitel a profesor na Škole Čar a kouzel v Bradavicích. " když domluvil projevila jsem o jeho řeči zájem.
Kouzla! Čáry! Škola! Bradavice?! Ale i tak jsem mu nevěřila.
,, Stále lžete. Chcete mě jenom vylákat ven a pak mě zavřít do blázince! Žádná kouzla neexistují! A já nejsem ničím výjimečná! " znovu jsem na něj zakřičela.
,, Možná nejsi výjimečná, ale jsi jiná " řekl.
,, Jak to myslíte, jiná? " projevila jsem o jeho slova zájem.
,, Copak sis nevšimla nějakých zvláštních schopností? Třeba když jsi naštvaná, nebo se chceš pomstít?" v tomhle měl pravdu.
,, No...................... Ano" nevěděla jsem co mám říct.
,, Tak vidíš" pousmál se. ,, Zítra přijdu, a ty mi povíš jestli chceš chodit do Bradavic, ale myslím že odpověď oba známé. " a znovu se pousmál. Já mu úsměv oplatila. Potom se dal na odchod. Když byl u dveří, zeptala jsem se ho ještě na jednu otázku:
,, Taky umím mluvit z hady. Je to normální? " na tuhle otázku mi neodpověděl, pouze se na mě otočil.
Po jeho odchodu jsem si lehla na postel a v duchu si představovala Bradavice.

Tak je tady třetí kapitola!
Nejdřív bych vám všem chtěla moc poděkovat ❤jste prostě úžasní!
Za prví 3 kapitoly už 14 vote, 120 shlédnutí a 7 komentářů!
Sice je to pořád málo, ale já si toho moc cením.
A tahle kapitola nic moc, příští bude už lepší ! ☺☺☺