Takze vim ze je ze zacatku trochu nuda ale ted uz to bude z pohledu Clairk a ne vypravece. Snad se bude libit,... ted bohuzel bude mozna mensi pauza s povidkou jelikoz odjizdim na nejakou dobu pryc proto se snazim vam napsat co nejvic dilu.
Probudila jsem se v mekke postely a zimni paprsky slunce mi svitili do obliceje. Byla jsem zakryta tlustou prikryvkou a bylo mi hrozne teplo. Rozhlidla jsem se po pokoji a rozhodne jsem si uvedomila ze to neni muj pokoj. Vypadalo to jako klucici pokoj podle toho ze na zidli byli pohozeny panske trika.
Vedle postele byl mensi nocni stolek na kterym byla nachystana snidane a nejake prasky na mensim talirku. Vsimla jsem si ze tam byl i mensi listecek se vzkazem. Mohu priznat mela jsem strach. Vubec nic jsem si nepamatovala jedine co bylo tak zimu a studenou lavicku.
Prosim vem si trochu snidane a ty tabletky. Nemusis se bat uz se ti nic nestane. Niall
Premyslela jsem jestli vubec si mam tomu klukovi verit. Co kdyz mi ublizi ? Vubec ho neznam a dostala jsem docela strach. Nakonec preci jen vzala jsem si trochu snidane a ty tabletky jsem zapila cajem ktery jsem mela na stolku. Teprve ted jsem si vsimla ze nemam na sobe moje obleceni. Mela jsem panske triko a volne teplaky. To me jako prevlik?
" Oh uz jsi vzhuru ?" vsela do pokoje divka s hnedymi vlasy. Prikyvla jsem nesmele a vyplasene jsem se na ni divala. Vypadala sympaticky ale tak vypadal i muj nevlastni otec nez se tohle vsechno stalo.
" Jsem Sophie" rekla mi mile a usmala se na me. Bylo poznat ze byla takova nesva a opatrne pristoupila k posteli ve ktere jsem se obudila.
" Clairk" zaseptala jsem potichu a podle jejiho ticheho smichu me musela slyset. Sedla si opatrne a pohladila me po ruce. Byla strasne mila aspon tak vypadala.
" Nemusis se bat. Uz jsi v bezpeci" usmala se na me a tentokrat poprve jsem ji oplatila svuj usmev. Mela jsem tolik otazek ale bala jsem se zeptat.
" Co se stalo?" vahave jsem se ji zeptala a dal se pomalu venovala moji snidani kterou jsem nesnedla. Byla vyborna a tohle bylo vsechno pro me tak nejak jine. Nikdy se nikdo ke me nechoval tak pekne.
" Vcera kdyz Niall s Liamem jeli z koncertu tak si te vsimli v parku na lavicce jak si lezela. Byla si podchlazena a uz tu byl i doktor" vysvetlila mi Sophie jak jsem zjistila jeji jmeno ale stejnak pocit strachu u vnitr me byl stale.
" Dekuji" zaseptala jsem a mirne jsem se usmala. Pohladila me po vlasech a vzala mi prazny tacek aby ho mohla odnist nejspis do kuchyne.
Kdyz se po nejake chvilce vratila mela v naruci vsechny moje poskladane veci. Polozila je do mensi policky u okna a pak vzala par panskych trik a uklidila je do skrine.
" Nechces mi povedet co se stalo ? Proc te kluci nasli jen v kratkych sortkach a tilku v takovem silnem mrazu v parku ?" na jeji hlase bylo poznat ze vahala. Vahala nad svojima otazkami jako by se bala ze utecu. Pravda byla ze jsem nemela kam jit. Bylo mi pouhych 15 let a do skole jsem vubec nechodila. Mela jsem domaciho ucitele.
" Nemohla jsem to uz vydrzet. Omlouvam se ale mozna pozdeji ti odpovim na otazky" rekla jsem ji a ona se pouze usmala. Podala mi rucnik a ukazala mi kde je koupelna.
Sedela na gauci u prostred velke mistnosti a cetla si casopis. Kdyz si me vsimla usmala se a ukazala rukou abych si vedle ni sedla. Mela jsem tolik otazek a nevedela jsem jak mam zacit. Pravda byla ze jsem se konecne citila tak nejak lip nez obvykle. Pocitila jsem hlavne i svobodu. Vim ze to jen tak neprojde a bude to hodne tezke a navic nemam ani kam jit.
" Dlouho se tady nezdrzim. Nechci vam byt na obtiz" promluvila jsem kdyz jsem si sedla na gauc. Na jejim obliceji byl nepopsany vyraz. Jenom mirne prikyvla hlavou jako ze chape ale stejnak jsem poznala ze vubec s tim nesouhlasi.
" Podivej tohle je Nialla byt. Stejnak je porad v praci a myslim ze ty stejnak nemas kam jit." rekla mi po nejake chvilce ticha a pritom jeji hlas znel tak nejak pratelsky.
" Nechci tu byt na obtiz" zopakovala jsem slova ktere jsem rekla pred malou chvilkou kdyz jsem vesla do tehle mistnosti. Pouze se usmala a darovala mi mensi pusu do vlasu. Byla moc sympaticka pro me a ja vim ze by jsme mohli byt kamaradky. Mozna bych konecne zazila ten pocit jaky to je mit kamarady.
" Vis bude lepsi kdyz si promluvis pozdeji s Niallem. Za chvilku by meli dojet" vysvetlila mi. Dosli ji slova na tohle tema a ja jsem to chapala. Navic jedne veci jsem nerozumnela. Jak muze nekdo koho ani neznam mi chtit pomoct?
" Meli?" ozvala jsem se vyplasene. Bala jsem se co kdyz mi ti lidi nebudou brat tak jako Soph a budou mi ublizovat?
" Nemusis se bat. Jsou to moc mily kluci" usmala se na me a pohladila me po ruce. Sophie v tech klukach mela takovou jistotu. Podle me se musi hodne dobre znat.
