Po delší době jsem vám napsala dálší díl povídky s Niallem. Snad se vám bude líbit vážně mě už nenapadlo o čem bych měla psát. Poslední dobou nemám vůbec napady.
Byl to krásný večer s Niallem. Po užasné večeři jsme vyrazily do ulic Londýna. Niall říkal že má pro mě překvapení. Celou dobu jsem byla strašně zvědavá co tento blondatý chlapec pro mě připravil.
" Už tam budem" usmál se na mě a vešli jsme do jedne velke budovy. Bylo tu poměrně ticho a hlavně tma. Lhala bych kdybych řekla že jsem neměla strach.
" Nialle nejsme tu špatně?" zajímala jsem se a začala jsem být víc nervozní.
" Vydrž jěště chvilku" zašeptal my do ucha a pohladil po mojem boku. Ten dotek byl pro moje tělo až moc příjemný.
Otevřel dveře a rozsvítil světlo. Mě se naskytl pohled na velký plánto na kterým bylo napsaný Všechno Nejlepší Clairk !
Hned na to se ozvala hudba a pro mě to byla neznámá melodie. Začaly první slova a já jsem si všimla Harryho jak schází pár schodů a zpívá.
Má nadherný hlas.
Hned na to na druhé straně scházel Liam a zpíval svoje slova. Po něm pokračoval opět Harry který zpíval rovnou i refrém.
Pokračovalo to dál a já se pouze jenom usmívala.
Přišla řada na Niallovo solo a to jsem si užívala nejvíc. Bylo to poprvé co jsem ho slyšela zpívat. Po něm byl hned Louis a pak společný refrém.
Byla jsem dojata a moje slzy mi tekly po tváři. Byl to nejhezčí dárek k narozeninám ale v hlavě jsem měla na jednou otázku jak zjistily kdy mám narozeniny.
Nikdy jsme se o tom z nikým nebavily.
Oh jak jsem mohla zapomenout. Vždyt ja to řekla Sophie ale to je už dlouho.
" Děkuji" pošeptala jsem Niallovi do jeho rtů a vychutnávala jsem si jeho rty. Tentokrát byl tento náš polibek víc prohloubený. Cítila jsem se štastná, bez problému.
Začala jsem uplně od začátku se skvělou partou přátel. Mohla jsem ji nazývat rodinou, bez nich bych tady nebyla. Nevěděla bych jak užasný život dokáže být.
" Tak jěště jednou všechno nejlepší" objala mě Sophie a dala mi pusu na moje rozpálené tváře. Teprve ted jsem začala svoje narozeniny oslavovat. Je to možná divné ale já jsem nikdy předtím nedostala ani jeden dárek a ted? Vidím stůl na kterým je plno malých krabiček zabalené v červených darkových papírech.
" Děkuji opravdu. Tohle jsem nečekala....já nemám ani další slova" utírala jsem si svoje rty a Louis si mě s úsměvem na tváři vtáhl do svojeho velkého medvědího objetí.
Všichni jsou ke mě tak milý a já si myslím že si to ani nezasloužím.
" Už by jsis měla zvyknout že patříš do naší velké rodiny Clairk" usmíval se na mě Harry a já jsem si uvědomila že má pravdu. Měla bych si zvyknout ale copak to jde?
Možná časem si zvyknu a když se mě někdo zeptá z koho se zkládá moje rodina tak jim odpovím ze čtyř kluků a jedné dívky. Budu na ně pyšná a nebudu se za nic stydět.
Nebudu mít důvod.
Oni mě naučily žít a každou chvilku my dokazovaly jak mě mají rádi.
Daly mi lásku kterou jsem po smrti mojeho otce nezažila. Daly mi naději na krásný život.
Nedokázala bych říct že je mám ráda. Protože bych lhala.
Miluji je a myslím že kdybych říkala mám je ráda tak by to bylo málo. Slovo Miluji Tě to vystihuje nejvíc.
Dokázala bych za ně položit život a to je to co jsem schopná i udělat. Objetovala bych všechno jen proto abych mohla u nich zůstat.
Zatím to tak vypadá ale co když jednou nastane ten problém? Co když budu muset odejít?
Veřím že Niall by to nedovolil.
