Soap|Luke Hemmings [Jednodílovka]

Soap|Luke Hemmings

Má hlava se začala pod náporem křiku a nadávek motat. Nesnášela jsem to. Nasnášela jsem ten pocit, ale co jsem nejvíc nenáviděla byl on. Jeho pěst znovu narazila do skleněného stolku, tentokrát větší silou, načež se sklo rozletělo po celé místnosti a pár střepů dopadlo na mé tělo, jenž nehybně stálo. Bylo mi to jedno. V tuto chvíli mi bylo jedno, že za pár minut z tohoto bytu zůstane rozbitý nábytek, spousta střepů a celkově nepořádek. Potřebovala jsem zůstat sama, v klidu, jen se svými myšlenkami, které mi každou sekundu vybuchovaly v mysli a bylo jich čím dál víc. Nechtěla jsem takto žít a vůbec si nebyla jistá, jestli chci žít poblíž něj. Byla jsem zmatená a ze všeho unavená. Potřebovala jsem pauzu.

Další kus, tentokrát porcelánové vázy, proletěl kousek od mé hlavy. Zděšeně jsem se mu podívala do očí s otevřenými ústy, protože se můj dech i tep začal zvyšovat. Mohl mě udeřit. Mohl mě zranit. Mohla jsem být v bezvědomí a možná i umřít. V jeho pomněnkových očích ovšem nebyla vidět třeba jen lítost nebo to, že by si uvědomil, co mohl způsobit. Naopak v nich byla vidět naštvanost a vztek. Byl naštvaný jen kvůli jedné větě, kterou jsem si byla jista, že mu ji chci říct, protože toho na mě bylo moc.

,,Dát si pauzu?!" jeho hlas byl slyšet po celém domě ,,chceš mi říct, že se se mnou rozcházíš?!" křičel a mně se po chvíli spustily z očí slzy, podobné vodopádům. Dopadaly na mé červené tváře až k bradě, kde samovolně dopadaly na mé dlouhé hnědé vlasy nebo na tričko. Jeho tričko. Třičko, které bylo nasáté jeho mátovou vůní, jenž mě dokázala omámit a zbavit všech starostí. Ale teď ne. Tentokrát jsem z něj cítila bolest.

,,Lukeu, uklidni se," snažila jsem se říct klidným hlasem, ale ke konci se zlomil a změnil v šepot ,,nechci se s tebou rozejít, nikdy bych se s tebou nechtěla rozejít. Je toho na mě prostě moc, jsem unavená ze stálých změn a toho, že mě bereš jako jistou věc, která tu pro tebe vždy bude a bude dělat to, co si poručíš, ale ne, Lukeu. Pokud si toto opravdu myslíš, mýlíš se a já tě nehodlám poslouchat," podívala jsem se víc do jeho očí, které se na mě nehybně koukaly. A až teď jsem si všimla, že se leskly a pár slz mu uniklo z očí, nacož se skutálely po tvářích. Nikdy jsem ho neviděla v takovém stavu, nikdy jsem ho neviděla brečet. Byl to pro mě zcela nový pohled a neuvěřitelně mě bolel v srdci. Vypadal tak slabě a zranitelně, možná si začal uvědomovat, co pro něj já a náš vztah znamená.

,,Myslíš si, že tě beru jako samozřejmost?" zeptal se tiše a já se na něj podívala. Nic jsem neříkala, možná bych ho naštvala a já si vůbec nebyla jistá, co by mohl udělat. Luke měl tu schopnost, že jste nikdy nevěděli, co od něj očekávat. Jeho nálada se ani moc neměnila, jen když byl naštvaný, což si myslím, že by se teď stalo. ,,Řekni mi kurva, jestli si myslíš, že tě beru jako nějakou samozřejmost!" vykřikl a já s sebou leknutím trhla.

„J-já nevím, prostě mi to tak připadá, protože se ke mně tak chováš," vykoktala jsem a posmrkla. Nikdy jsme se tak nepohádali, toto bylo poprvé. Přistoupil o jeden krok blíž, načež já o jeden ustoupila. Jenže on dál pokračoval a já narazila do zdi. Byl tak moc blízko...

Za normálních okolností bych se mu vrhla okolo krku a přisála se na jeho rty, ale teď jsem se obávala toho, co příjde.

„Fajn," zašeptal a začal odcházet z místnosti. Zmateně jsem se na něj podívala.

„Kam to jdeš?" zeptala jsem se rozechvělým hlasem.

„Pryč," otočil se a rozmáchl u toho rukama „když se k tobě chovám špatně, tak bude lepší, když se rozejdeme. Pro věci si příjdu ráno". Dořekl a zmizel v chodbě. Nehybně jsem stála na místě, dokud mě nevyrušil zvuk bouchnutí dveří, který oznamoval, že jsem ho ztratila.

Bože, kéž bych nikdy nepromluvila

Svezla jsem se podél zdi a složila obličej do dlaní. Propukla jsem v hlasitý pláč, vědíc, že svá slova nedokážu vrátit zpátky.

Proč se vždycky sesypu?

Uh oh, tady to je, řekla jsem až moc, přeteklo to

Bez jakéhokoliv pohybu jsem brečela do svých dlaní, nemohla jsem se ani pořádně nadechnout, sýpala jsem a bála se toho, co příjde. Vstala jsem a šla nahoru po schodech, zamířila jsem do koupelny. Pustila jsem do vany vodu a pomalu se vyslékla. Své tělo jsem do ni vložila a poté si kolena přitáhla k bradě.

Myslím, že jsem se dostala do potíží

Tak naplním vanu bublinkami

Natáhla jsem svou rozklepanou ruku po pěně a její obsah vylila do vody. Poté jsem poloprázdnou láhev vrátila zpět na své místo a začala se kolébat. Byla jsem roztřešená a můj dech se velkou rychlostí zvyšoval.

Jsem unavená z toho, jak jsem opatrná, jemná, snažím se udržet vodu teplou

Vždy jsem byla ta, která se snažila náš vztah udržet a dělat kompromisy. Udržovala jsem náš vztah nadvodou, aby se nepotopil jako papírová lodička. Nehodlala jsem se jej vzdát a myslím, že si to Luke neuvědomoval.

Ale bez něj jsem nic, nemám půlku srdce, chybí mi kus duše a mám pocit, že nežiju.

Nežít.

To bylo přesně to, co bych mohla udělat.

Myslím, že jsem si právě na něco vzpomněla

Vzpomínám si, jak jsem jednou řekla své mámě, že ji nenávidím a chci, aby umřela. Zrovna jsem byla naštvaná a tato slova nemyslela tak, jak jsem řekla.

Máma byla naštvaná a donutila mě, si vymýt pusu mýdlem, za slova, která neměla vyjít z mých úst.

Hádám, že bych si měla vymýt pusu mýdlem

V tu dobu měla pravdu. Řekla jsem věci, které jsem nemyslela vážně a teď za to musím zaplatit.

Teď si musím vymýt pusu mýdlem

Byla jsem rozhodnuta, za své chyby jsem chtěla nést zodpovědnost a tak se i stalo.

Má ruka se natáhla zpět po lahvičce s pěnou a prsty se obmotaly kolem víčka. Zavřela jsem oči a modrou tekutinu si začala nechávat nalét do hrdla.

Cítím, jak mi to jde z hrdla

Nechutně bublinková příchuť se začala hromadit v mých ústech, hrdle a pomalu se dostávala dál a dál. Mé rty se třásly, ale ruka nepřestávala držet lahvičku nakloněnou. Už jsem ani nevnímala to, jak mi po tvářích tečou slzy, byla jsem moc slabá a má víčka se začínala klížit. Cítila jsem, jak jsem zády dopadla na studenou stranu vany, u čehož mi lahvička, jenž byla prázdná, vypadla z ruky a žbluňka do vody.

Myslím, že jsem nechala puštěný kohoutek

Má víčka se úplně zavřela a já po pár minutách nepociťovala nic jiného, než mýdlovou chuť v puse, své tělo ve studené vodě a slyšela, jak voda teče všude po zemi.

Pak jen černo...

CHTĚLA BYCH POUKÁZAT, ŽE TOTO NEBYL NÁVOD K SEBEVRAŽDĚ!!! TAKŽE TO PROSÍM NEDĚLEJTE. DÍKY :D