I Love You! Or no?! [CZ, Niall Horan]

1. Jaká náhoda!

Ty pěkné letní dny uběhly hodně rychle...
mumlám si, mezitím co jdu po chodbě do třídy. 1.září, datum, které každý člověk na světě nesnáší. Proč? Protože začíná škola! (tu mi radši ani nepřipomínejte jinak to vyvrhnu a já to uklízet nebudu! ;D) Měla jsem v rukou papíry s číslem a kódem skříňky, rozvrh hodin a propisku. Víc jsem asi nepotřebovala. Jenom co jsem zahlédla zdi školy, tak se mi zvedl kufr. Ale rázem jsem si dodala odvahy. Alespoň uvidím po dvou měsících svoje kámoše! To byla ta jediná světlá stránka. A konečně taky uvidím Sophii! Omluvte moje nadšení, ale jsem až příliš vzrušená (žádný dvojsmysly! :D -_-) na to, abych mohla vysvětlovat, kdo je kdo. Řeknu vám to někdy jindy. V zamyšlení strčím do nějaké ženské a potom když se otočí, tak mi spadne brada až dolů.
Vrazila jsem do ředitelky Skinnerové! Tak to je v háji! "Že by jste se omluvila slečno Whiteová?" "Omlouvám se, paní ředitelko!" vykoktám víceméně zmateně. "Tak je to lepší. Beztak jsem vás hledala. Potřebuju vás s někým seznámit..." začala a pusa jí mlela jak kafemlejnek. Ale při slově "seznámit" jsem zpozorněla. Došly jsme k její kanceláři. Přede dveřmi čekal nějaký blonďák. Na dálku mi nebyl povědomý.
Až když jsem se přiblížila, tak jsem málem omdlela. Niall! Ano, je to ten... Ten, ze světoznámé skupiny a nejznámějšího boybandu na světě - One Direction. Naživo jsem ho nikdy neviděla,maximálně v televizi, když dávali ten X-Faktor nebo kde to vůbec zpíval. Ok, přiznávám to , jsem jejich fanynka doslova a do písmene. Uvědomila jsem si , že na živo vypadá ještě krásnější a vypadá tak slaďoušsky (trochu divný slovo, doufám, že víte, co myslím :D)
. Někdo mi poklepal na rameno a já se vzpamatovala. "Ještě než nám tu omdlíte, slečno Whiteová, jenom předpokládám, že Nialla vám představovat nemusím. Pane Horane, tohle je slečna Amber Whiteová a bude s vámi chodit na stejné předměty jako vy. Tady máte papíry ohledně rozvrhu, kódu skříňky a její číslo. A myslím, že byste už měl jít do třídy. Doufám, že tam trefíte." řekla jedním dechem Skinnerová. Ani nezavřel za sebou dveře a Skinnerová si neodpustila poznámku ke mně:"Koukala jste na něho jako nadržená kobyla. Doufám, že takhle na něho v hodinách nebudete koukat." Já zrudla, neboť to byla pravda. Ale potom jsem se lekla, že to slyšel, protože dveře nebyly zavřené. Vydechla jsem , když jsem opustila kancelář Skinnerové. Ale vzápětí mě někdo vzal za rameno. Lekla jsem se a vykřikla leknutím. "Neboj já tě nekousnu." ozvalo se za mými zády a já se prudce otočila, takže jsem narazila na jeho tělo. Nemohla jsem uvěřit, že je zblízka tak krásný. Začervenala jsem se a poodstoupila o krok dozadu. "Potřeboval jsi něco?" zeptala jsem se ho mile. "Jenom nevím, kde máš třídu. Doprovodíš mě tam?" a já postřehla, že při té otázce maličko zrudl. Kývla jsem hlavou a naznačila mu ať jde za mnou. A vzápětí jsem cítila jeho pohled na mých zádech. Začala jsem teda myslet na něco jiného.

Nazdárek! Pokud možno, neberte dvojsmysly vážně! :D
PS:509 words :D
Alex1DHoranka